Těžký a téměř nadlidský úkol: Najít v Česku nebo ve světě dobrý humor
Stalo se, že na pedelovo-kulturní dvoustraně tištěného Reflexu bude s velkou pravděpodobností vycházet každý týden nějaký kreslený vtípek, nejčastěji z ciziny, a protože ten výběr bude asi na mně, udělal jsem si takovou drobnou rešerši a už teď mohu říci, že to je kurva těžký úkol.
Nejprve tedy vysvětlím, proč hlavně z ciziny: cizina je mnohem větší než Česko! Žije tam několik miliard lidí; když do ciziny hodíte deset miliónů Čechů, udělá to žbluňk a zavře se voda.
Češi ovšem jsou samozřejmě nejvtipnější na světě, ale, jak to tak chodí, jejich vtipy rychle lidovějí a dohledat původního autora vtipu, jenž se objeví nejčastěji někde na sociálních sítích, je často velice těžké.
Jediným časopisem, který zbyl, je tak pořád Sorry, kde je ale také vidět, že autorů se nedostává. Jedna dvoustrana je pravidelně věnovaná archívům, jedna stránka pak geniálnímu Michalu Hrdému, který už však taky čmárá vtipy nějaký čas na nebesích.
Potom také existují archívy časopisů dávno minulých, třeba Dikobrazu, jenž jeden čas zdál se být nesmrtelný a asi to tak i je, neboť některá témata už tehdy směšná a směšně prezentovaná se vracejí s novou silou a mají nesměšný ohlas.
Třeba Lisa Seifert má na Ameriku rovněž ne zcela jednoznačný pohled, ale dává jí víc naděje.
Pohled na svět se odvíjí samozřejmě u každého z východisek, jimiž jsme obdařeni, ale také tím, kde informace bereme a jak je vstřebáváme. Tomu se věnuje Joni Majer na blogu Joni likes Onions.
Abychom však na závěr opustili politiku, té je všude dost, můžeme se věnovat i drobným trablům, které nás mohou potkat na cestách. K tématu se dost pregnantně vyjádřila (podle avataru) Oheli na blogu War And Peas.
Tak šťastnou cestu!
(Jestli vám to hlava nebere, zkuste za rok Ježíška!)
