JXD: Osahával mě léčitel, připadám si poskvrněn či dokonce znásilněn
Při přípravě článku o šarlatánovi, který „léčí“ rakovinu, jsem tvrdě narazil na limity své role. Jako novinář píšící o jevu jsem musel nechat ten jev na sebe působit. Jako člověk a heterosexuál jsem ale opravdu těžko snášel, že mne léčitel skoro tři čtvrtě hodiny osahával.
Čtenáři mne upozornili na léčitele Jindřicha Hracha z Čachrova, který dle svého tvrzení na webu vyléčil rakovinu. Mám na léčitele poměrně konstantní názor, odpovídající průměrnému názoru vysokoškolsky vzdělaného člověka na léčitelství: Jsou to šarlatáni. A pokud nabízejí „vyléčení z rakoviny“, jsou to dokonce nebezpeční šarlatáni. Tak jsme vyrazili do Čachrova.
Pan Jindřich nás prováděl domem, kde má své „léčivé“ pyramidy, do té největší, vestavěné do půdy domu. V mezipatře byla nakreslená na zdi další pyramida a pan Jindřich vysvětloval, že pod ní klientovi nějak harmonizuje čakry nebo podobnou kravinu. „Pojďte, já vám to ukážu,“ vyzval mne léčitel. Stoupl jsem si pod nakreslenou pyramidu a čekal, že kolem mě bude mávat rukama a předvádět, jak čaruje.
Tušení mne nezklamalo. Ale léčitel byl opravdu plnotučný, tak místo aby nade mnou mával rukama, začal na mne sahat. Byl jsem v práci, na reportáži, a nemohl jsem na něj zařvat: „Tlapy dolů, úchyle!“ Snášet ty lepkavé dotyky bylo ale téměř nad moje síly. Pokračovali jsme domem až do hlavní pyramidy, tam jsem usedl a léčitel mi položil shora ruku na hlavu. A já mu zase nemohl jednu plácnout, protože jsem byl v práci. Nebudu vás napínat — překonal jsem sám sebe, nevybuchl jsem, ale z Čachrova jsem odjížděl s nesmírně silným pocitem znečistění, poskvrnění či snad znásilnění. A pocit neustával.
Večer po návratu z reportáže jsem byl už ze vzpomínky na ty slizké dotyky úplně vyčerpán. Neustále jsem cítil ty dotěrné šmejdící ruce blábolícího esoterika a bylo mi fakt hnusně. A tak jsem zahloubal ve své psychologické aprobaci a pokoušel se přijít na to, jak ze sebe ten nechutný pocit osahaného setřást. Pak jsem se uchýlil — když jsme u té esoteriky — k sympatetické magii a provedl rituál, který sice nemůžu nikomu doporučit, ale jenž fakt zabral. Napustil jsem si vanu vody, otevřel flašku sava, nalil do vany decku a pak jsem se v tom vykoupal.
Ano, je to dětinská symbolika — šaškárna kvůli našemu podvědomí, kvůli divochovi v nás. Ale funguje to. Jak jsem si opravdovou silnou dezinfekcí — vodou se savem — omyl dotykem šarlatána znečistěné tělo, bylo to jako po rituální očistě. Pomohlo to. Magické rituály fungují. Už ty slizké osahávající ruce necítím. Ale obávám se, že pokud někdy příště pojedu směrem na Čachrov, tak se cestou nejspíš pozvracím.
Reportáž Pán pyramid si přečtěte v novém tištěném Reflexu, který vyšel ve čtvrtek 19. ledna.
