Fantastická teorie: Byl císař František Josef I. otcem prvního československého prezidenta?
Zdánlivě fantastická teorie, podle níž je biologickým otcem Tomáše Garrigua Masaryka rakouský císař František Josef I., znovuotevřená před necelými dvěma lety knihou Císařův prezident, získala v posledních týdnech nový náboj. Z hlubin archívů se vynořila osoba, jíž mohl prapodivný trojúhelník císař–kuchařka–prezident vděčit za svou existenci. Emanuel Malý, odvážný a ambiciózní zaměstnanec hodonínské finanční správy.
Kde vlastně žila a pracovala matka našeho prvního prezidenta Terezie Kropáčková před tím, než se vdala za Josefa Masaryka, se nikde přesně nedozvíte. Historici vám v tomto bodě předloží obvykle vágní informaci, že sloužila v jakémsi panském domě v Hodoníně.
Dlouho se také tradovalo, že to bylo v domě židovského podnikatele Nathaniela Redlicha, ale ukázalo se, že je to jen zlomyslný drb, jakási msta za to, že se TGM zastával židovského mladíka Leopolda Hilsnera, obviněného z vraždy Anežky Hrůzové.
Po dlouhá léta tak zůstávala opomenuta teorie hodonínského badatele a publicisty Vladimíra Nováka, že Terezie byla zaměstnaná v domácnosti šéfa hodonínského berního úřadu Emanuela Malého. Jak se dnes ukazuje, zcela neprávem.
Novák k tomuto závěru dospěl víceméně díky náhodě. Dlouhá léta totiž pracoval pro Městský úřad v Hodoníně jako účetní. Zároveň se velice zajímal o historii města a značnou část své energie věnoval bádání v archívech a pozůstalostech.
Do úřadu nastoupil hned po skončení první světové války. Za čas byl povýšen na vrchního účetního tajemníka a v roce 1936 jeho kariéra vyvrcholila tím, že se stal městským účetním ředitelem. Na tomto postu vydržel až do svého odchodu do důchodu v roce 1952. Po více než třicet let měl tedy přístup k hodonínským finančním archívům.
A právě v nich objevil stopy, jež by mohly objasnit události z června roku 1849, tedy z období, kdy byl kdesi v Hodoníně počat první československý prezident.
Hodonínská romance
Emanuel Malý bydlel se svou manželkou Annou, rozenou Dvořákovou, v tzv. Důchodenském domě, který stál v prostoru dnes vymezeném ulicemi Dobrovolského, Legionářů, Očovským řádkem a Komenského. Jako ani ne dvacetiletý mladík začal v roce 1833 pracovat na hodonínském císařském velkostatku coby Amtschreiber, zapisovatel. Postupně se vypracoval až na Rentmeistera, teda šéfa financů v Hodoníně.
Byl to velice ctižádostivý muž. O jeho ambicích dodnes svědčí nápis na podstavci sochy svaté Anny, kterou najdeme před vchodem do hodonínského zámku. Socha vznikla na objednávku Marie Antonie, kněžny z Lichtensteinu, jež vlastnila hodonínské panství, v polovině osmnáctého století. O sto let později už nutně potřebovala opravit. Emanuel Malý se v roce 1845 tohoto úkolu ochotně ujal a na své náklady nechal svatou Annu zrenovovat. Socha tehdy zdobila Anenskou alej, hlavní hodonínskou promenádu. Štědrost pana účetního tak nemohl nikdo přehlédnout. Zvlášť když na patě sochy bylo vytesáno jeho i manželčino jméno. Emanuel Malý sklidil zcela jistě za svůj bohulibý čin zasloužené ovace. Jenomže to mu bylo málo…
V červnu roku 1849 se Hodonín stal na čas středobodem habsburské monarchie. Mladičký císař František Josef musel totiž rázně skoncovat s povstáním Maďarů. Jenomže sám na to nestačil, a tak si na pomoc pozval ruského cara. Místem, kde se ruské a rakouské intervenční jednotky formovaly, byl právě Hodonín.
Císař musel být samozřejmě v centru dění. Musel se postavit do čela svých oddílů. V prvních červnových dnech opustil Vídeň, kde rázně zamával s vedením armády (vyměnil i ministra války) a přesunul se do Hodonína.
Je mu devatenáct let a je plný divoké energie. A Emanuel Malý, který se jako jeden z hodonínských pánů dostává do blízkosti dvora, využije příležitost.
Opatří pověstně vášnivému monarchovi děvče.
Ano, takhle nějak to mohlo být...
Více se dočtete v novém tištěném Reflexu, který vychází ve čtvrtek 2. února.
