Bizarní historie plastických operací prsou: Tu úplně první provedl Čech
Bylo by logické se domnívat, že před vynalezením silikonu, se úpravy ňader nedělaly jednoduše už kvůli tomu, že pro ně chyběl vhodný materiál. Tak tomu ale není. Plastická úprava prsou má překvapivě dlouhou historii a pro zvětšení se používalo takřka vše, co bylo po ruce. A podle toho to bohužel také často dopadlo.
Zvětšení prsou je dle Americké společnosti plastických chirurgů v současnosti nejpopulárnější kosmetická úprava vyžadující chirurgický zákrok. Jen v roce 2016 jich bylo v USA provedeno zhruba 290 tisíc. Odhaduje se, že ve Spojených státech má zvětšené poprsí zhruba každá 20. žena. Není tedy divu, že po podobné operaci toužily i ženy v minulosti.
Vůbec první úspěšnou kosmetickou operaci prsů provedl Vincenz Czerny. Rodák z Trutnova vystudoval Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze a později se stal profesorem na proslulé univerzitě v Heidelbergu. Dloudobě se zabýval výzkumem rakoviny, a tak se seznámil i se zpěvačkou, které odoperoval nádor na levém prsu.
Ta si Czernému při pozdější návštěvě stěžovala, že nyní má na jedné straně propadlý hrudník a to není dobré pro její kariéru. K jejímu "štěstí" jí našel Czerny další nádor, tentokrát na zádech. Ten roku 1895 odstranil a promptně voperoval na místo nádoru původního. Operace se zdařila a opětovné využití tkáně pacientky je považováno na tehdejší dobu za vysoce sofistikované.
To se nedá říct o nápadech jiných lékařů, kteří pro zvětšení prsou zkoušeli používat opravdu takřka vše. Ve snaze napodobit Czerného doktoři do pacientek voperovávali parafín, skleněné kuličky, dřevo, chrupavky z dobytka a těm bohatším dokonce i slonovinu. To zcela logicky vedlo k infekcím, odumírání kůže, jaterním potížím, plicní embolii a v neposlední řadě také ke smrti.
Navzdory děsivým vedlejším účinkům se poptávka po augmentaci prsou v průběhu let pořád zvětšovala. Sexbomby typu Marilyn Monroe pak k trendu ještě přispěly. Japonské ženy si v období 2. světové války dokonce neváhaly píchat silikon do prsou samy, což bohužel vedlo k jeho zahnívání a způsobovalo gangrénu.
V roce 1961 byl nakonec po takřka století hororu představen Dr. Thomasem Croninem a Dr. Frankem Gerowem první silikonový implantát. Ten byl vyzkoušen na fence jménem Esmeralda, která ho nosila několik týdnů, než si začala okousávat stehy. Lékaři proto implantát vyndali a navzdory krátké době testování považovali experiment za úspěšný.
Na konci 60. let pak dorazila silikonu konkurence v podobě fyziologickým roztokem plněných implantátů. Ty byly dokonce jednu dobu populárnější než silikonové, protože žaloby na výrobce silikonových implantátů se začaly množit. Jen v roce 1993 jich bylo podáno 12 tisíc. A některé ženy vysoudily stovky tisíc dolarů. Postupem času ale bylo prokázáno, že silikon žádné vážně zdravotní riziko přece jen nepředstavuje a kvůli povaze fyziologickým roztokem plněných implantátů je dnes silikon opět nejoblíbenější.
