Vědci zjistili, že pohádky jsou starší než Bible. Ta o statečném kováři má 6000 let
O prehistorickém původu pohádkových příběhů byli přesvědčeni už bratři Grimmové. Donedávna si však moderní vědci mysleli, že ty nejstarší mají kořeny maximálně v 17. nebo 16. století. Nyní se však díky použití unikátní fylogenetické metody ukázalo, že některé příběhy se v různých národech tradují díky skutečnosti, že vznikly v době, kdy lidé sdíleli jeden proto indoevropský jazyk – tedy před tisíci lety.
Studie vědců z Durhamské a Lisabonské univerzity si vypůjčila nástroje evoluční biologie, konkrétně tzv. fylogenetickou komparativní metodu, která umožňuje rekonstruovat minulost bez přítomnosti fyzických důkazů. Vědci jinými slovy identifikovali několik desítek motivů, které se často objevují v pohádkách (jako jsou například „chudý a bohatý“, „chytrý kůň“, „kovář a ďábel“, „tři vlasy“, „cesta“ nebo „duše v láhvi“) a postupně se je pokusili identifikovat v příbězích, tradovaných v různých částech světa.
Srovnáním lidových příběhů, které nalezli v různých kulturách a se znalostí historických vazeb mezi těmito kulturami, vyvozují, že se tyto příběhy tradovaly mezi společnými předky většiny indoevropských kultur. A o které pohádky se konkrétně jedná?
Nejstarší kořeny má pravděpodobně motiv kováře a ďábla, který má v příbězích napříč euroasijským kontinentem dodnes stejné průsečíky. Kovář uzavře dohodu s ďáblem, smrtí nebo géniem a vymění tak svou duši za schopnost spojit k sobě jakékoliv materiály. Poté tuto schopnost proti záporné postavě lstivě využije a připoutá ji k nehybnému objektu, nejčastěji stromu. Svou část dohody tak splnit nemusí.
Výzkum ukázal, že by tento proto příběh mohl být spojen s metalurgickou činností obyvatel severního pobřeží Černého moře z období okolo 6000 let př.n.l. Nomádské kmeny se přibližně v této době rozdělily a začaly putovat po kontinentu různými směry. Tak se stejný příběh rozšířil do všech jeho koutů.
Ve stejné kategorii jako kovář a ďábel skončily i základní atributy pohádky o Jankovi a kouzelné fazoli. O něco mladší je pak Kráska a zvíře a Rumplcimprcampr, kterým má být okolo 4000 let. Ukazuje se tak, že tyto klasické pohádky, které známe převyprávěné do moderní podoby především bratry Grimmovými jsou tak daleko staršího data než například klasická mytologie. Ve starozákonních příbězích bychom pak jistě mnohé prehistorické motivy našli, bylo by jich však pravděpodobně méně než v případě tradičních pohádek.
