Příběh dojemné fotografie Marlene Dietrichové poklekající před ruským spisovatelem Paustovským
Marlene Dietrichová byla celosvětově známou a uznávanou herečkou a zpěvačkou. Konstantin Paustovskij byl ruský a sovětský básník a spisovatel. Ačkoliv byl v roce 1965 nominován na Nobelovu cenu za literaturu, kterou místo něj získal Michail Šolochov, jeho sláva nikdy nepřesáhla hranice rodné země. Přesto před ním stále přízračně krásná, stárnoucí diva při setkání na koncertě v Moskvě v roce 1964 poklekla. Jaký příběh stojí za dojemnou fotografií, zachycující klečící Marlene, jejíž ruce spočívají v rukou Paustovského?
Okolnosti zvláštního setkání, ke kterému došlo v roce 1964 v Moskvě během světového turné Dietrichové, jsou známy z memoárů samotné zpěvačky a vzpomínek nevlastní dcery Paustovského. Marlene se do Paustovského zamilovala v mládí poté, co si ve sborníku literatury pro mládež přečetla jeho krátkou povídku Telegram. Příběh dívky, která se před odjezdem z rodné vesnice nestihla rozloučit se svou matkou, Dietrichovou tak dojal, že na něj nikdy nezapomněla. Přístup k dalším dílům Paustovského neměla. Na Západě se téměř nepřekládal.
Ve svých vzpomínkách popsala, že když v roce 1964 přiletěla do Moskvy, zeptala se svých hostitelů také na osud Paustovského. Sdělili jí, že je vážně nemocen a leží v nemocnici, o to větší překvapení pro Dietrichovou bylo, když jí tlumočnice před jedním z vystoupení oznámila, že je spisovatel v sále. „Po konci koncertu mě poprosili, abych ještě zůstala na scéně. A najednou jsem viděla Paustovského, jak stoupá po stupíncích na pódium. Byla jsem jeho přítomností natolik rozrušená, že jsem rázem zapomněla všechna ruská slova, a tak jsem nenašla jiný způsob, jak mu svůj obdiv vyjádřit, než že jsem před ním padla na kolena.“
Paustovského nevlastní dcera Galina Arbuzova si sled událostí pamatuje nepatrně jinak. Paustovskij projevil zájem jít na koncert Dietrichové sám. Po koncertě dostala Marlene několik dotazů. Zeptali se jí, jestli má ráda ruskou literaturu a jestli má oblíbeného spisovatele. Odpověděla, že má ráda Paustovského, a v tu chvíli si začali lidé v sále šeptat: „Vždyť Paustovskij je tady!“ Než si však ostýchavý spisovatel dodal kuráž, aby vystoupal na pódium, chvíli to trvalo.
Marlene poté v návalu emocí poklekla, a jelikož byly její šaty příliš úzké, nitky, kterými byly na šatech přišité zářivé kamínky, začaly praskat a nejen tedy, že bylo po parádě, diva se nebyla hodnou chvíli schopná zvednout. Lidé během několika okamžiků začali kamínky ve chvatu sbírat. Chtěli je zpěvačce vrátit, mysleli si, že jsou cenné. Poté, co Marlene pomohli na nohy, rozpačitost okamžiku pominula a Dietrichová z Moskvy odjela se splněným snem. Konstantin Paustovskij zemřel o čtyři roky později. Nepravděpodobné setkání dvou lidí, kteří své životy prožili jakoby na jiných planetách, a přesto k sobě na dálku měli sympatie, bylo naštěstí navždy zachyceno na všeříkající fotografii.
