Hitlerova Prora má ožít. Komerční využití nacistického rezortu odráží růst popularity AfD
Soukromí investoři již před několika lety zahájili na ostrově Rujána rekonstrukci nacistického prázdninového rezortu Prora, jehož výstavba začala v roce 1936 a kvůli začátku druhé světové války nebyla nikdy dokončena. V blízké době má ospalé městečko konečně ožít. V dlouho chátrajícím komplexu v minulosti prošla výcvikem nacistická vojenská policie, v 90. letech zde přečkávali jugoslávští uprchlíci. Dnes sem Němce lákají plakáty vzbuzující kvůli historickému kontextu rozpaky. Budou moct noví rezidenti díky nejkrásnějším německým plážím schopni zapomenout na děsivou historii místa?
Nápad postavit na břehu Baltského moře grandiózní rekreační rezort se zrodil v polovině 30. let. Architektonické soutěže se zúčastnilo 11 architektů. Se svým ambiciózním plánem ji vyhrál Clemens Klotz. Středisko mělo pojmout až dvacet tisíc návštěvníků najednou. Všechna okna měla směřovat k moři, a tak vznikl pět kilometrů dlouhý pruh ubytovacích kapacit. Místní nazvali megalomanskou stavbu „Kolosem prórským“.
Do plánu byly zaneseny také kinosály, koncertní sály, bazény a přístav pro výletní lodě. Kromě výbavy patřící tradičně k turistickým rezortům však byla na Rujáně postavena i rozsáhlá nemocnice, se kterou se počítalo pro případ vypuknutí války.
Plánované kapacity naznačovaly, že Prora nebyla stavěna pro nejvyšší stranické pohlaváry, ale pro poslušné členy nové národně socialistické společnosti. Kvalifikovaní němečtí pracující měli za pobyt zaplatit pouze třetinu měsíčního platu. Zbytek měl financovat speciálně vytvořený fond. Prora však nebyla nikdy uvedena do plného provozu.
Během válečných let zde vznikl výcvikový tábor pro vojenskou policii. V době spojeneckého bombardování v sanatoriu našlo úkryt také civilní obyvatelstvo. Různým účelům pak komplex na Rujáně sloužil další desetiletí. NDR zde měla vojenskou základnu, po sjednocení Německa zde sídlila vojenská škola, na konci 90. let pak krátce YMCA – Křesťanské sdružení mladých lidí.
Později bylo místní správě doporučeno, aby pro rezort našla smíšené využití. Nabízela se kombinace turismu, vzdělávání, kultury a sociální péče – vše s ohledem na historii místa. Rujána však krátce poté na realizaci komplexního a náročného projektu rezignovala a prórské bloky prodala množství investorů. Ti byli na pobřeží paradoxně přilákáni dotacemi spojenými s památkovým statusem komplexu.
Byty Prory, které nyní jednotlivé společnosti nabízejí německé střední třídě, jsou inzerovány jako oáza klidu na pobřeží. Největší devízou mají být nejkrásnější pláže v Německu. O tom, že si potenciální majitel koupí část největšího německého reliktu nacismu, se nikdo nezmiňuje. Prora však v Německu představuje nechvalně známé místo paměti, těžko by tak kupcům byla její historie neznámá.
Bez zajímavosti pak nakonec není ani fakt, že v posledních letech na ostrově, stejně jako v celém Meklenbursku-Předním Pomořansku sílí pravicově radikální Alternativa pro Německo, která mimo jiné prosazuje konec „sebemrskačského“ vztahu Německa ke svým moderním dějinám. Proměna nacistického turistického rezortu v perspektivní realitní projekt tak představě Německa neohlížejícího se za svým kolektivním traumatem v podstatě konvenuje. Předvídat, zda se v příštích letech skutečně naplní původní účel Prory, je ale stále brzo.
