Lucemburština zažívá renesanci. Mohla by se stát oficiálním jazykem EU
Máte zálibu v obskurních jazycích? Co se takhle začít učit lucemburštinu, kterou mluví na světě jen tři sta tisíc lidí? Její znalost bude v budoucnosti v nevelkém velkoknížectví, se kterým sdílíme jednu z našich nejvýznamnějších královských dynastií, pravděpodobně představovat velkou komparativní výhodu. Lucemburská vláda představila čtyřicetibodový akční plán, který má jazyk dostat z domácností do veřejného prostoru.
Lucemburština představuje mezi západoevropskými jazyky kuriozitu. Ačkoliv nebyla až do roku 1984 ani zaregistrována jako jeden z národních jazyků Lucemburska, doma v ní komunikuje většina rodilých Lucemburčanů (ne však cizinců, kteří tvoří asi polovinu ze 600 000 obyvatel země). Běžně se na v Lucembursku hovoří francouzsky a německy. Většina lidí ovládá také angličtinu.
Nyní se vláda rozhodla dostat svůj originální jazyk z listu ohrožených jazyků UNESCO pomocí čtyřicetibodového akčního plánu. Bude ji podporovat ve školách, knihovnách, vládních úřadech i na ambasádách. Její spisovná forma bude kodifikována, bude dokončen online slovník a děti budou moci ve školách hrát lucembursky divadlo, psát slohové práce nebo soutěžit v recitačních soutěžích.
Padl již také návrh na navržení lucemburštiny jako dvacátého třetího oficiálního jazyku Evropské unie. Podle ministra kultury Guye Arendta se jedná o logický důsledek růstu popularity lucemburštiny, k jejímuž oživení v posledních desetiletích přispěly především nové komunikační prostředky a nově pak také sociální sítě. Emaily, smsky a zprávy odeslané prostřednictvím Facebooku a jiných aplikací jsou psány v lucemburštině běžně.
Prastarému jazyku, řadícímu se do germánské jazykové rodiny, pomohli v poslední době také imigranti. Pro Syřany a Iráčany představuje lucemburština integrační prostředek. Její znalostí se mohou dostat daleko blíže k místním a přirozeně se zapojit do činností jednotlivých komunit. O jazyk mají zájem také Britové žijící v Lucembursku. Mnozí z nich se po Brexitu plánují do velkoknížectví přesunout natrvalo.
Ačkoliv je nepravděpodobné, že by lucemburština v zemi v budoucnu převážila nad dominantní francouzštinou a němčinou, její podpora podle odborníků přispívá ke kulturní diverzitě, a především u dětí pak rozvíjí široké spektrum dovedností spojených s ovládáním vícero jazyků. Velmi důležitou se logicky jeví také pro specifickou národní identitu země, jež je vklíněná mezi Francii a frankofonní Valonsko na jedné straně a Německo na straně druhé.
