Příručka moderního fotra: Když necháte dítě dívat se na televizi, půjdete do peklíčka
Jednou z hlavních otázek, kterou si rodiče každý den musí pokládat, je, jak zabavit své dítě. Děti potřebují program, jinak zvlčí, začnou se nudit a potom se budou poflakovat s pochybnou partičkou, kouřit a vykrádat trafiky.
Asi nejjednodušší varianta, která se přímo nabízí, je pustit dítěti televizi anebo nějakou pohádku na počítači. Vypadá to na první pohled nejen neškodně, ale hlavně to na sebe neváže žádnou velkou aktivitu. Prostě jenom zapnete televizi a hotovo.
No jo, ale pozor na to. Že necháte dítě sledovat celé dny televizi, to nesmíte nikomu říkat. To je jenom mezi vámi a vaším potomkem. Ono obecně se společnost tváří na dítě sledující televizi dost nelibě. Od rodiče se očekává, že se bude svému potomkovi věnovat na sto procent. Stavět si s nimi z lega, hrát si na rytíře či na čajové dýchánky. Nejlepší rodič se pozná tak, že se nechá čajově udýchánkovat do bezvědomí. Tomu se říká nasazení.
Dítě sledující televizi je odrazem prohry rodiče, který je prostě líný a nedokáže dítěti nabídnout kvalitnější program.
„To za nás nebylo tyhlety televize a počítači. To my jsme pořád jenom lítali po venku, lezli po stromech a hráli na četníky a lupiče, nebo skákali panáka,“ to jsou typické řeči pamětníků a často dokonce i mých vrstevníků.
Já tedy nevím, v jakých nuzných podmínkách moji vrstevníci žili, ale mně je přes třicet a když jsem byl ještě malé dítě, na přelomu osmdesátých a devadesátých let, tak jsem se na televizi díval. Většina z mých nejstarších vzpomínek je na to, jak sedím na gauči a sleduju Kačeří příběhy anebo Noční můru v Elm street, dabovanou jedním hlasem na videu. To bylo mé dětství. Venku jsem sice taky řádil, ale ta televize, to byla má oáza klidu. Byl to takový pevný bod, kolem kterého se můj život točil. A nijak mě to neovlivnilo. Rodiče měli ode mě klid a já byl hodný, nekouřil, netahal se s pochybnou partičkou a v poklidu sledoval Noční můru nebo Vetřelce. Potom jsem chodil k dětskému psychologovi, protože jsem se v noci pomočoval a bál jsem se usnout, aby mě Freddy Krueger ve snu nemohl svléknout z kůže. To byla ale malá daň za ty hodiny zábavy a vina mých rodičů za špatný výběr filmů.
Tím chci říct, že pustit dítěti televizi neznamená prohru. Naopak. Znamená to, že jako rodič máte vizi a odvahu nenechat se spoutat okovy společnosti. Jdete proti proudu. Jste rebel a veliký vizionář. Nekoukat se na televizi dneska umí každý, ale koukat se na ni, no panečku, to už chce opravdu odvahu.
Nenechte si diktovat okolím, jak máte vychovávat své dítě. Když se vám nechce nic dělat, tak mu prostě tu televizi nebo počítat pusťte. Jen vy víte, co je pro vaše dítě nejlepší. A nakonec i pro vás.
Každé dítě je jiné a výchova mu musí být ušita rodiči na míru. Pokud váš sádelnatý vepřík celé dny prosedí před televizí či počítačem, tak je jen na vás, jestli vezmete proutek a toho lenocha začnete prohánět po venku, aby morbidní obezita přešla alespoň do dětské obezity, nebo počkáte, až váš buřtík dostane infarkt a až potom začnete situaci řešit.
Je takovým zvláštním paradoxem, že je to právě televize, která nám říká, že nechat děti koukat na televizi je špatné. Nemusí to být ani vyřčeno napřímo. Všichni známe filmy, kde je otec, který moc pracuje a dětem se moc nevěnuje. Ve filmu se potom něco stane, a nakonec hraje v pozadí smutná hudba, otec si hraje s dětmi a vnitřní hlas říká, že nejdůležitější ze všeho je trávit čas s dětmi a že na ničem jiném nezáleží. Všichni žijí v maringotce a jedí mouku a vačice, protože otec se vykašlal na práci, aby si mohl od rána do večera hrát s dětmi, takže rodina nemá peníze, ale zase jsou šťastní. Minimálně do první návštěvy exekutora.
Nakonec by se hodilo uvést důvody, které mě vedly k sepsání tohoto článku. Když tohle píšu, je neděle. Já jsem hrozně línej něco dělat. Venku je tak nějak všelijak. Co s takovým dnem? Jedině zapálit. No a jelikož den zapálit nejde, tak jsem svému synovi pustil Harryho Pottera. Zkusím, jestli dá všechny díly. Tento článek je určen k tomu, abych se kvůli tomu necítil špatně. Ani vy se nemusíte cítit špatně, když dítěti na celý den pustíte televizi nebo počítač. Nesmíte se nechat zlomit. Když všichni pustíme dětem televizi, tak v tom pojedeme spolu. Všechny nás odsoudit společnost nemůže.
