Lesbický sňatek z roku 1901. Neuvěřitelný příběh žen, které vyzrály na církev
Kněz v galicijském kostele San Jorgeho ve městě A Coruña na severozápadě Španělska si nevšiml ničeho neobvyklého, když oddával mladý pár v roce 1901. Příbuzní svatebčanů nejevili známky vzrušení a nedělo se nic, co by nasvědčovalo, že tento sňatek bude něčím zvláštní. Ale byl. Nevěsta i ženich byly totiž ženy.
A tak se sňatek falešného Maria a jeho nevěsty Marcely stal jediným homosexuálním sňatkem, který posvětil španělský římskokatolický kostel. Samozřejmě nevědomky. Bohužel, krátkodobé vítězství homosexuálního páru, který se dne 8. června roku 1901 rozhodl k odvážné akci, s níž souhlasily jejich rodiny, neměl dlouhého trvání. Zbytek života ženy strávily ukrýváním a neustálým stěhováním, aby unikly postihu španělské justice.
Elisa si kvůli sňatku musela vytvořit falešnou mužskou identitu. Na oddacím listu je totiž jméno Mario Sánchez. Toto manželství je tedy prvním lesbickým sňatkem v Galicii – zákon, který sňatky homosexuálů umožňuje, byl přijat až o sto let později.
Obě ženy byly učitelky – což je zajímavé především v kontrastu s faktem, že většina galicijské společnosti byla tehdy negramotná. Důvod, proč jedna z žen převzala mužskou identitu, nebyl jediný – pro muže Mariu bylo snazší získat vzdělání.
Zpráva o tom, že se ve skutečnosti vzaly dvě ženy, a nikoliv muž a žena, se rozšířila nejprve po Galicii a následně po celém Španělsku, a proto musely ženy uprchnout ze země. Dostaly se údajně až do Argentiny, kde informace o jejich životech končí.
Nyní příběh Elisy a Marcely vznikne na filmovém plátně. Role režisérky pro tento pozoruhodný příběh se ujala Isabel Coixetová. „Když přemýšlím o těchto dvou ženách a odhodlání, které věnovaly tomu, aby se jedna z nich vydávala za muže, pak musím říct, že byly neuvěřitelně statečné,“ řekla režisérka BBC. Coixetová není jen režisérkou – napsala k filmu také scénář. „Ten příběh mě zcela fascinoval. Nevíme, co se s nimi nakonec stalo ani jak tomu všemu unikly,“ dodává režisérka.
Svatba bez ženicha. Tak titulovaly španělské noviny pár, jejichž svatební fotografie se ke smůle lesbického páru dostala do novin. Ženám se však po vynaložení značného úsilí povedlo dostat se na zaoceánskou loď, která je odvezla do Argentiny. Dál už o nich mnoho nevíme. Elisa si zřejmě později vzala bohatého Dána, který ji však později obvinil z podvodných úmyslů. V roce 1909 prý Elisa spáchala sebevraždu.
Inmaculada Mujika Flores, španělská psycholožka a socioložka, však upozorňuje, že fakt, že v zemi funguje zákon, který gayům a lesbám umožňuje sňatek, automaticky neznamená společenské přijetí této komunity. Upozorňuje, že v zemi je stále vysoké procento těch, kteří svou homosexualitu skrývají, mimo jiné kvůli silné katolické tradici.
