Jak zklidnit dítě: Polský start-up Whisbear uhranul vévodkyni Kate i rodiče v desítkách zemí
Zdání klame. Julia Sielicka-Jastrzębska (33) je útlá žena s vizáží studentky gymnázia. Když ale promluví, víte, že jste narazili na tvrdou podnikatelku. Společně se svou sestrou Zuzannou založily v roce 2014 start-up Whisbear, který prodává šumící medvídky, již uspávají děti. Úspěch mají fantastický – jejich výrobky se prodávají v desítkách zemí světa. „Když jsme ale firmu zakládaly, byl to bláznivý nápad,“ přiznala Reflexu ve Varšavě Julia.
Ženy v byznysu kdysi v Polsku působily jako naprosté mimozemšťanky. Podnikání bylo zcela doménou mužů. Dnes naše firma, ale i tisíce dalších dokazují, že tomu tak být nemusí a naštěstí už ani není, řekla mi při setkání ve Varšavě Julia Sielicka-Jastrzębska. „My máme v našem ústředí jen ženy, 12 žen. Jsou to všechno matky. Někdy je těžké ukočírovat takový kolektiv, ale vždy se dokážeme dohodnout. Pokud má některá z nás nemocné dítě, tak pracuje z domova a ostatní kolegyně převezmou část její práce. Řešení se vždy najde,“ vysvětluje spolumajitelka a spoluzakladatelka firmy Whisbear.
Jen pro zajímavost: Julia vystudovala původně na Varšavské univerzitě kulturologii se specializací na filmovou vědu. Z českých režisérů se jí líbí díla Petra Zelenky či Davida Ondříčka.
Její slova o tom, že Polsko prochází v posledních desetiletích obrovskými změnami, dokumentuje i to, že se nescházíme v kanceláři společnosti, ale ve stylové restauraci Port Royal v Hale Koszyki, což je místo, kde byl už před více než sto lety trh. Od podzimu roku 2016 se zde však po rekonstrukci vše změnilo a vzniklo tady další moderní společenské a kulinářské centrum Varšavy. Oblíbené místo, jež může Polákům závidět Praha i další česká a moravská města.
Vraťme se ale k firmě Whisbear, jejíž výrobky se v současnosti prodávají v mnoha státech. Firmě, která dnes vyrábí jak v Polsku, tak ve své továrně v bouřlivě se rozvíjející jihočínské provincii Kuang-tung. Firmě, jež jen loni prodala u našich severních sousedů 100 tisíc šumících medvídků a další v 23 zemích světa. Firmě, s jejímiž produkty usínají i nejpopulárnější britské děti – princ George (4) a jeho sestra Charlotte (2). V tom posledním případě se medvídci dostali na královský dvůr poměrně jednoduše – majitelky společnosti je poslaly jako dárek korunnímu princi Williamovi a vévodkyni Kate. Královský pár se pak s nimi v červenci loňského roku sešel ve Varšavě a požádal o další „dodávku“. Až pak se ukázalo, že Kate je skutečně opět těhotná…
Jak se vlastně podařilo dvěma polským sestrám, Zuzanně Sielické-Kalczyńské a Julii Sielické-Jastrzębské, dobýt svět? Co to bylo za nápad? Kde se vzal? A jak je možné, že původně „riskantní a bláznivý“ projekt tak fantasticky uspěl a hovoří a píše se o něm po celém světě?
Přemýšlivé ženy-matky
„Když se mé sestře Zuzanně, která vystudovala sociologii, narodil první syn, měl zdravotní potíže, často plakal a nemohl usnout. Sestra z příruček a knih věděla, že dítě slyší zvuky už v děloze, a tak chodila s plačícím miminkem po koupelně a pouštěla mu fén. Mezitím jsme přemýšlely o tom, že podobný problém bude mít zřejmě více matek. A tak jsme dostaly nápad ušít a prodávat šumící medvídky, kteří by uspávali děti,“ vysvětluje Julia. Problémem, jak to v takových případech bývá, byly peníze. Po pravdě řečeno, sestry žádný volný kapitál neměly.
„Bylo to bláznivé. Sestra ručila za první půjčku, jež představovala 100 tisíc zlotých (dnes něco přes 600 tisíc korun), svým vlastním bytem. Hodně jsme riskovaly. Vyrobily jsme doma 2000 medvídků a čekaly, co se stane. A stal se zázrak. Rychle jsme je všechny prodaly. Jenže první začátečnická chyba ihned následovala. Bylo dva měsíce před Vánocemi, kdy lidé nakupují jako nikdy v roce, a my jsme neměly co prodávat, všechno jsme vyprodaly,“ říká paní Sielicka-Jastrzębska, v současnosti sama matka dvou dětí. „To se nám už dnes nemůže stát,“ usmívá se při vzpomínkách na začátky Whisbearu.
Ještě připomíná, že na začátku podnikání je podvedla jedna polská firma, která měla do medvídků dodávat elektroniku. Naštěstí jim pak pomohla společnost Microsoft prostřednictvím jednoho ze svých projektů.
Na čem je vlastně „medvědí přístroj“, jenž je také hračkou, založený?
Vydává uklidňující šum podobný zvukům, které slyší dítě, když je v matčině břiše. Jedná se podle odborníků o takzvaný bílý šum. Ten ale sám o sobě neprodává. Potřebný je také moderní design a dobrá (i když jednoduchá) elektronika.
Aplikace na uklidnění dítěte
Pokud chtějí výrobky ze střední Evropy obstát v náročné světové konkurenci, musí být nejenom kvalitní, ale i technologicky vyspělé. A neměly by být podezřele levné. Proto stojí šumící medvídek 198 zlotých, což je v přepočtu kolem 1200 korun. A nový výrobek, jímž bude lenochod, bude stát až 300 zlotých.
V nových výrobcích bude i mobilní aplikace, aby vše fungovalo tak, jak jsou dnes lidé zvyklí. K dispozici je i dálkové ovládání.
„Kvůli získání dynamického trhu v Asii a velmi vysoké poptávce budeme kromě Polska vyrábět i v jižní Číně. Také disponujeme doporučeními lékařů, že náš Míša může malým dětem skutečně pomoci. A samozřejmě nezapomínáme na bezpečnost dětí, protože jsme samy matkami. Musely jsme proto získat všechny možné certifikáty EU o bezpečnosti našich výrobků, které uděluje jedna instituce v Německu,“ říká Julia.
Na dotaz, když medvídek tak letí v desítkách zemí světa, jak je to s prodejem v Česku, Julia Sielicka-Jastrzębska odpovídá, že „by to mohlo být lepší“. Právě kvůli tomu se v blízké době chystá do Prahy, kde chce uskutečnit výraznou ofenzívu. „Polsko se v posledním čtvrtstoletí velmi změnilo, možná ani netušíte jak. Lepšíme se ve všech směrech, ale já si myslím, že máme ještě na víc. I my to chceme dokázat. Proto hodláme přesvědčit i více českých rodičů,“ dodává.
Medvídek a polská historie
Přestože celý rozhovor s Julii Sielickou-Jastrzębskou probíhal hodinu a půl ve velmi uvolněném duchu, ostatně o úspěchu se diskutuje lehce, na konci mladá podnikatelka přece jenom na chvilku zvážněla. A bylo to typicky polské – vnitřně hluboké, procítěné a vlastenecké.
„Nad naší firmou a společným podnikáním se sestrou se vznáší duch tradic. Naše prababička byla předobrazem moderních podnikatelek, měla svoji vlastní malou firmu, což byla v té době naprostá rarita, ženy tehdy byznys nedělaly,“ říká Julia.
Navíc její dědeček bojoval za druhé světové války ve varšavském povstání, při němž v roce 1944 zahynulo přes 200 tisíc lidí. „Poláci včetně mne pořád žijí historií. Já jsem vyrostla v duchu kultu našeho povstání a v duchu silného patriotismu. Kdysi jsem dělala v Muzeu varšavského povstání a podílela jsem se na vzniku dokumentárního filmu, který se tomuto tématu věnoval,“ dodává Julia Sielicka-Jastrzębska.
Ano, některé věci dělají Poláci s mimořádným zaujetím. Jde jim to přímo od srdce. Pak je jedno, zda se jedná o historické události, či o výrobu medvídků a lenochodů pro děti. O tom však britská princezna Charlotte, přestože v její blízkosti je slyšet Whisbear, určitě neví. Možná až někdy...
