Velikonoce a co o nich nevíte. Proč říkáme Hody, hody, doprovody? A jak se také říká pomlázce?
K velikonočním svátkům se váže řada tradic a zvyků, které se odrážejí nejen v lidové slovesnosti, ale i v jazyce a jeho pojmenováních. Zvyky, koledy, ale především jednotlivé výrazy se kraj od kraje proměňují. Třeba samotný název Velikonoce měl na východě Moravy a ve Slezsku variantu veliká noc nebo velka noc. Na druhé straně republiky v západních Čechách se zase v tomto významu používalo spojení červené svátky.
Slovo pomlázka je spojeno se třemi různými významy. Může to být spletený svazek prutů, většinou vrbových, kterým se na Velikonoční pondělí šlehají děvčata, aby zůstala mladá (s tím souvisí i vznik slova pomlázka z pomladit). Dalším jeho významem je zvyk chodit o Velikonocích koledovat. A nakonec může znamenat i odměnu za koledování, kterou tradičně představovala nabarvená vajíčka, ale v současnosti může jít i o sladkosti nebo alkohol.
Pomlázka jako výraz pro koledování na Velikonoční pondělí se používá na většině území Čech, situace na Moravě a ve Slezsku je ale mnohem pestřejší. Z toho, že se při koledě šlehají děvčata spletenými proutky, vycházejí názvy jako mrskút, mrskačka a šlahačka rozšířené ve střední a jižní části Moravy. Pro severní Moravu a Slezsko jsou typické různé varianty slova šmekústr pocházejícího z německého Schmeckostern (se stejným významem). Nejčastěji se setkáme s podobami šmigrust, šmegrust, šmekústr a šmerkust. Menší území byla spjata s dalšími výrazy jako koleda (východně od Hradce Králové), kolada (západní Podkrkonoší), dynování (Náchodsko a Kladsko), malovna (Telečsko), roucačka (Mikulovsko) nebo kyčkování (Opavsko). Výraz koupačka (Frenštátsko) odkazuje na jiný zvyk na Velikonoční pondělí – polévání vodou.
Tatar, hodovačka a pamihoda
Pro pojmenování spletených proutků se používají především tři hlavní výrazy: české pomlázka, východomoravské a slezské tatar a západomoravské žila. Jeho varianta žilka se objevovala na Vysokomýtsku, na východ od Plzně pak žíla. V Čechách se na malých územích používalo i zvláštní označení pamihoda (Rakovnicko) a pamihod (Poohří) nebo důtky (Pelhřimovsko). Ve Slezsku se kromě označení tatar objevuje i kyčka a karabač (karbač nebo karvač). Jeho varianta korbáč se používala na východním okraji východomoravských nářečí a podoba karabina se výjimečně objevovala v Čechách. Doloženy byly i výrazy jako hodovačka, mrskáč, prut a kocar (nářeční výraz pro bič).
Tradiční velikonoční pečivo okrouhlého tvaru často s křížkem navrchu má sice obecně užívané základní pojmenování mazanec, v západní polovině Čech se ale dodnes používá i název bochánek či bochníček.
Proč koledujeme doprovody?
Když koledníci na Velikonoce odříkávají text koledy Hody, hody doprovody, zní to trochu jako kouzelná formule. Vysvětlení významu je však docela jednoduché. První neděle po Velikonocích se nazývala Provodní neděle nebo také provoda. Velikonoce se původně slavily osm dní, od Hodu božího velikonočního (Velikonoční neděle) do následující Provodní neděle. Tento zvyk se udržel do roku 1094, kdy synoda v Kostnici zkrátila počet velikonočních svátků na tři dny. Začátek koledy tedy pojmenovává původní osmidenní velikonoční hody trvající do Provodní neděle. Vzhledem k tomu bychom měli psát spíše do provody místo obvyklého doprovody, přípustné jsou ale obě verze (jak se dočteme u hesla provoda). Těmito slovy začíná vícero velikonočních koled, kromě známých Hody, hody doprovody, dejte vejce malovaný a Hody, hody doprovody, já jsem malý zajíček můžeme slyšet i různé kreativní úpravy jako Hody hody doprovody, piju všechno kromě vody.
A co se říká u vás?
Autorka pracuje v Ústavu Českého národního korpusu FF UK.
