Jaký je rozdíl mezi prevítem a hajzlem? Z hlediska původu významu slov žádný!
U slova prevít se musíme podívat daleko do historie. Prevét byl totiž typ středověkého záchodu. Slovo pochází z románských jazyků (francouzského privé nebo italského privato) a původ lze vystopovat až k latinskému locus privatus, tedy soukromé místo. Prevét bychom nalezli hlavně na hradech a zámcích a obvykle měl podobu výklenku ve zdi nebo malého arkýře opatřeného kamennou nebo dřevěnou sedačkou s otvorem.
Splachování bychom u prevétu nenašli, výkaly volně padaly přímo k patě stavby. Nejstarší prevéty si můžeme prohlédnout třeba na hradech Přimda nebo Loket.
Počeštěnou formou prevít se pak začal označovat i špatný člověk. Když se podíváme na dnešní použití (jak nám ho ukazují databáze psaných textů i mluvených projevů v Českém národním korpusu), zjistíme, že negativní náboj není vždy tak silný (Jára nemá to srdce špatný a von je fakt hodnej, jó, ale je to hroznej prevít).
Někdy se jím napůl mazlivě označují i rozmazlené, zlobivé děti (tenhle andělsky vypadající chlapeček je prevít, co krade lopatičky). V současnosti je možná nejčastějším významem slova prevít je věc, která nám dělá potíže (písek je prevít, dostane se všude), což může být skoro cokoliv. Slyšíme a čteme, že život je prevít, čas je prevít, láska, geny, voda, slunce, tělo, sůl, počasí, rýma, státní dluh, mlha, žlučník, vodní kámen, paměť, ale třeba i hrazda nebo gravitace je prevít.
Hajzl čili domeček
Slovo hajzl naproti tomu pochází z německého Häusel, které má dva významy - domeček a také záchod. Původní složený výraz Scheißhäusel (kadibudka) byl totiž zkrácen na Häusel, přičemž význam zůstal zachován. V češtině se pak výraz hajzl používá nejen jako označení záchodu, ale i nečestného člověka. Zároveň bylo u starší generace dříve možné zaznamenat označení záchodu i slovem domeček.
Ale představte si, že by někdo nadával Ty domečku jeden!
Autorka pracuje v Ústavu Českého národního korpusu FF UK.
