Z nešťastného kosmonauta zbyly jen seškvařené ostatky. Komarovova zabila zpupnost Sovětského svazu
Talentovaný astronaut, oblíbenec legendárního raketového konstruktéra a inženýra Sergeje Koroljova, ale také smutná oběť sovětské soutěživosti a propagandy. To vše byl Vladimir Michajlovič Komarov, jehož Sověti obětovali ve jménu kosmického závodění se Spojenými státy. Jeho ostatky, které hořely při pádu lodi z kosmu, připomínají jen škváru.
Jurij Gagarin několikrát namítal, že ta mise je vlastně sebevražedná. Podle jeho neustálých námitek měla být minimálně posunuta, ne-li zrušena – a to alespoň do doby, než se sovětským konstruktérům (jimž už výrazně chyběl výrazný talent a především vedení zesnulého Sergeje Koroljova) podaří odstranit více než dvě stovky chyb, které stroj při zkouškách vykazoval.
Gagarin sepsal desetistránkové memorandum, v němž mimo jiné vyjmenovával jednotlivá nebezpečí, která stroji a s ním také kosmonautovi hrozí. Zda se ale toto memorandum dostalo až k Brežněvovi, to dodnes není jisté. Jisté je jen jedno: nemělo žádný výsledek.
Komarov zemřel při pádu rakety, nikoliv ve vesmíru. Proto jeho jméno nebývá spojováno s prvními pokusy o dobývání vesmíru. Jeho příběh je všeobecně mnohem méně známý, a to i proto, že mise Sojuzu 1, který měl být triumfálním úspěchem, skončila tutláním, dezinformacemi i propagandou. Jeden příklad za všechny: ve chvíli, kdy byl Komarov v kosmu a měl pouze obyčejné, nijak speciálně upravené oblečení, posílali Sověti skrze agenturu TASS obrázky, na nichž kosmonaut sedí v mohutném skafandru a v relativně prostorné kabině.
Tyto snímky spokojeného Komarova však byly pořízeny na palubě letadla ještě před tím, než došlo k samotnému letu Sojuz 1. Skafandr, v němž byl Komarov vyfocen, byl konstruován pro pohyb v kosmu, nikoliv pro sezení v kabině raketoplánu. Ta byla mimochodem v režimu utajení – jak to uvnitř vypadalo, krom konstruktérů a kosmonauta nikdo nevěděl.
Čím více se blížilo datum, kdy měl Komarov vzlétnout do vesmíru, tím pesimističtější nálada mezi konstruktéry panovala. Gagarin se stále snažil vzletu zabránit, ale marně. I Komarov musel vědět, že jeho mise nemá naději na úspěch. Let byl naplánován na 23. dubna 1967. Přestože je dochovaná komunikace mezi centrálou a Komarovem, konverzace trvá jen několik sekund. Signál se pak ztratil a Komarovova loď se stala prakticky neovladatelnou – kosmonaut se bez spojení nemohl zorientovat. Loď se poté zřítila.
Když se loď začala pomalu blížit zpět k Zemi, bylo již zcela nemožné ji nejen jakkoliv pilotovat, ale také navazovat spojení – tedy alespoň Rusům se to nepovedlo. Americká tajná služba, která vše tehdy bedlivě sledovala, zachytila přes turecký signál slova, která Komarov před smrtí pronášel. Jedno z nich bylo údajně „zabitý“ nebo „teplota v kabině stále stoupá“. Komarovovi byl vystrojen státní pohřeb v Moskvě, byl také in memoriam vyznamenán. Jeden z nejsmutnějších obrázků, který se k tragédii váže, je fotografie vdovy po astronautovi, která líbá jeho fotografii při státním pohřbu.
