Anna Coleman Ladd: Žena, která vracela tváře a měnila život zmrzačeným válečným veteránům
Hrůzy první světové války často zastíní ta druhá. Bohužel, i první ze dvou světových konfliktů nejenže ukončil spoustu životů, ale mnohé také zmařil. Válka odsoudila nemálo veteránů k životu se znetvořeným tělem i tváří. Jedna výjimečná žena Anna Coleman Ladd se rozhodla pomoci alespoň některým mužům, kteří na frontě ztratili víc než jen roky života.
Pocházela z Ameriky, ale sochařinu studovala v Paříži a v Římě. Když se vrátila zpět do vlasti, provdala se za lékaře, což možná částečně předurčilo její budoucí cestu. Uprostřed válečného běsnění v roce 1917 se přestěhovala zpět do Paříže. Vzdala se slibné kariéry talentované portrétní sochařky a ponořila se do činnosti, za kterou ji později Francie ocenila řádem Légion d’Honneur.
Nejprve se v Paříži seznámila s britským sochařem Francisem Derwentem Woodem, který si otevřel Tin Noses Shop. Coleman Ladd u něj pracovala a společně vraceli tvář těžce poraněným vojákům, kterým už tehdejší medicína nebyla schopna více pomoci. Vytvářeli společně v podstatě masky, ty ale byly velmi realistické a práce titěrná.
Měděné tváře
Zanedlouho si Coleman Ladd otevřela vlastní Studio for Portrait-Masks. Coleman udělala klientovi nejčastěji hliněný odlitek ze znetvořené tváře. Na odlitku pak vytvářela protézu z extrémně tenké galvanizované mědi. Protéza se pak malovala tvrdým emailem, aby co možná nejvíce připomínala veteránovu pleť. Sochařka používala skutečné vlasy a chlupy, aby na protézách vytvořila obočí, řasy nebo vousy. Maska se připevnila pomocí tenkých strunek anebo brýlí.
I když je Coleman známá hlavně díky tomu, že pomáhala válečným veteránům vracet se do běžného života, ani její umělecká činnost není zanedbatelná. Její socha Triton Babies je nyní součástí fontány v Bostonském parku. V roce 1914 spoluzakládala uměleckou skupinu Guild of Boston Artisti a hojně tehdy vystavovala. Její sochy inspirované mytologií se dodnes prodávají.
