Příručka moderního fotra: Jsou dětské říkanky pro naše děti bezpečné?
Jistě všichni znáte dětské říkanky. Ať už si je pamatujete ještě jako děti, anebo vás jako rodiče straší ve snech. Když se řekne dětská říkanka, člověk si vybaví neškodnou rýmovačku, kterou rodič na chvíli zabaví dítě, a vyplní tak kousek mezery mezi tím, když se dítě vzbudí, a tím, kdy už půjde konečně spát.
Už jste se ale někdy zamysleli nad obsahem oněch říkanek? My jsme oslovili literárního teoretika, kritika a básníka Evžena Dlouhého, aby pro nás podrobil některé „nezávadné“ dětské říkanky literárnímu rozboru a pokusil se nám interpretovat jejich význam. Nejprve uvedeme onu říkanku a posléze připojíme vyjádření pana Dlouhého:
„Oženil se mraveneček, vzal si ženu mušku.
Posadil ji na lavičku, dal jí cucat hrušku.
Postavil ji vedle vrby, aby pěkně stála,
dal jí housle do ručičky, aby si tam hrála.“
Ihned v úvodu začneme lehkou erotikou a oslavou sexuality. Mraveneček posadí na lavičku mušku a dá jí cucat svou hrušku. Metafora je zde více než zřejmá. Následně ji postaví podle vrby, aby pěkně stála, a dal jí do ruky housličky, aby si tam hrála, čímž odvedl její pozornost. Zatímco nebohá a patrně (z textu to není jasně poznat) i nezletilá muška je nucena stát vedle vrby, chlípný mraveneček ji zezadu penetruje. Říkanka reflektuje oplzlou touhu postaršího muže, který si dělá zálusk na mladé masíčko. Rovněž z textu jasně vyplývá mezidruhové křížení, potažmo dnes tolik zprofanovaný multi-kulti, což si myslím, že pro malé děti ještě není vhodné.
Obraz chamtivé společnosti
Emane,
chleba nemáme,
buchty pečeme,
ty ti nedáme!
Báseň přináší svědectví lidské povahy. Hladový Eman prosí o chleba, ale chleba není. Místo chleba jsou buchty, ale ty Eman nedostane. Nelze úplně přesně určit, co tím autor zamýšlel. Mám pro to dvě teorie.
Za prvé v tom vidím snahu motivovat Emana, aby se sebou něco dělal. Je to budovatelská báseň, která jasně deklaruje, že pokud nebudete pracovat, nebudou buchty.
Další možností je prostě nastavení zrcadla chamtivé společnosti. Je to svědectví o lidském sobectví, kdy ti, co mají hodně, se odmítají dělit s těmi, kteří nemají nic. Ať už je vyznění této říkanky jakékoliv, domnívám se, že je pro malé děti příliš složitá na pochopení. Já osobně bych ji šetřil až pro studenty minimálně středních škol.
Nezletilá dívka
V tom našem sádečku travička zelená,
v tom našem sádečku tráva roste;
žne ji tam Ančička, je ještě maličká;
já si na ni počkám, až vyroste.
Máme tu první vyloženě romantickou báseň. Autor otevřeně vyznává city k nezletilé dívce, která je ještě maličká a kterou chodí šmírovat na pole, jak žne trávu. V básni můžeme spatřit autorovu naději, kdy tvrdí, že si na ni počká, až vyroste, čímž hodlá alespoň částečně zlegalizovat své chování. Autor si je vědom společenské nebezpečnosti svých choutek, a proto se rozhodl své nízké pudy zadupat do země a vyčkat. Báseň je oslavou vítězství morálních zásad na chtíčem. Pro děti může být inspirativní a výchovná. Doporučuji.
Poezie faktu
Není zelí jako zelí,
některý je zelíčko.
Některý je nemaštěný,
některý jen maličko.
Toto je takzvaná poezie faktu. Čtenář se z ní dozví několik zajímavých a stěžejných informací o zelí. V první řadě zjistíme, že není zelí jako zelí. Jako příprava dětí na jejich kariéru v zelařském průmyslu je to jistě vhodné.
Propagace komunismu
Měla babka čtyři jabka a dědeček jen dvě.
Dej mi, babko, jedno jabko, budeme mít stejně.
Z této říkanky jasně čpí nepokrytá propaganda komunismu a rovnostářství. Babka coby úspěšná a hlavně schopná podnikatelka v zemědělství je nucena se rozdělit s neúspěšným dědkem, který očividně nemá ty schopnosti, aby obstál v konkurenčním trhu jablkového byznysu. Vytváří se zde naprosto demotivující atmosféra a nucené přerozdělování. Tato báseň je pro děti velmi nebezpečná, neboť vlastně říká, že není potřeba být úspěšný. Stačí paběrkovat a ti úspěšní a pracovití se s vámi o svůj úspěch podělí.
Škodlivost říkanek pro děti a rodiče
Tímto bychom rozbor říkanek už ukončili. Jasně vidíte, že ne každá říkanka je pro dítě vhodná, a je proto na nás rodičích, abychom byli schopni rozlišit škodlivé od těch neškodlivých. Proto apeluji na všechny rodiče, aby podrobili říkanky rozboru a vyhodnotili jejich dopad na křehkou dětskou dušičku.
I když jsme díky analýze částečně schopni rozeznat, které říkanky jsou pro dítě škodlivé a které nikoliv, pro nás rodiče jsou škodlivé všechny. I taková neškodná Žába leze do bezu se po stém padesátém předříkání během dvou hodin stane naší noční můrou. A touto myšlenkou končím článek. Pro děti jsou některé říkanky škodlivé. Pro rodiče jsou po nějaké době škodlivé všechny říkanky.
