Film o Terminátoroj dávali před chvílej, hráli si v něm na vojáci. Poznáte, když mluví člověk ze severovýchodu Čech?
Pro češtinu jsou typické regionální rozdíly, ale neznamená to jen svéráznou mluvu na moravském venkově. Specifika se týkají i Čech, a to jak venkova, tak měst. V Čechách se mluva odlišuje v několika hlavních oblastech – jsou to střední Čechy, jihozápadní Čechy, severovýchodní Čechy a přechodná oblast česko-moravská (pruh přibližně kolem staré zemské hranice). Zvláštním případem je pak pohraničí, kam se po druhé světové válce stěhovali lidé z různých koutů republiky, a chybí mu tedy tradiční nářeční podloží.
Když navštívíme severovýchodní Čechy, nejlépe oblasti více vzdálené od středu Čech, můžeme zaslechnout řadu specifických výrazů nebo tvarů slov. A právě na některé tvary slov nebo hláskové podoby, které nerodáka mohou zarazit, se dnes zaměříme – třeba zrouna, půjde k dědoj, to je prauda, je to před garážej. Současný stav nám prozradí databáze textů psaných i mluvených v Českém národním korpusu (korpus.cz), stav mírně historický pak Český jazykový atlas (cja.ujc.cas.cz).
Houno
Řadu specifik způsobila hláska v – původně se v oblasti severovýchodních Čech vyslovovala zvláštním způsobem, obouretně (zatímco běžné v se vyslovuje retozubně). I nářečí se ale vyvíjejí, a tak dnes už po tomto obouretném v najdeme ve výslovnosti jen pozůstatky a jen u určitých slov.
A tak třeba některá slova obsahující hlásky ov se místo toho vyslovují s ou. Typické je třeba zrouna ty,mně dvě stouky stačej, stojí to za hounonebo u starší generace vo tom hostinským ti budu poudat.
Když se ve slovech vedle sebe vyskytují hlásky av, bývají v některých slovech vyslovovány jako au, např. máš praudu, přes svátky to maj zauřený nebo tak se tam u něj staute.
Jak v Terminátoroj
Místo koncovek ovi, které původně obsahovaly obouretné v, se dnes někdy používá oj, třeba jde k zubařojnebo pomoct taťkoj. A je to jev natolik živý, že se objevuje i u slov z nejnovější slovní zásoby – jdeš k vizážistoj, šla kvůli tý zahrádce až k ombudsmanoj, voni maj odvětrávací šachty jak v tom Terminátoroj.
Další nápadnou a odlišnou koncovkou, která už ale s obouretným v nesouvisí, je ej na místě běžného í, tedy čekala před porodnicej, von tam jezdí tou druhou ulicej, vločky s jabkama a se skořicej a dokonce co se mi stalo před chvílej. Vznikla jako důsledek širší výslovnosti í po původně měkkých souhláskách.
To byla jen menší ukázka toho, s čím se lze v mluvě v severovýchodních Čechách potkat. Našli bychom i řadu dalších typických slov (mičuda), tvarů (s tátem), hláskových podob (póle, zéli) a spojení (hrajou si na vojáci). Bohatosti moravských a slezských nářečí se to sice nevyrovná, ale je vidět, že za regionálními zvláštnostmi v mluvě nemusíme vždycky jezdit až na Moravu.
Autorka pracuje v Ústavu Českého národního korpusu FF UK.
Podívejte se do galerie na mapy, které ukazují odlišnosti češtiny na severovýchodě Čech a další regionální zajímavosti českého jazyka:
