Příručka moderního fotra: Jak dnes vychovat z chlapce muže
Dnešní doba opravdovému a ryzímu mužství nepřeje. Pryč jsou doby, kdy opravdový chlap šel ráno do práce na pole nebo kamenolomu, k obědu si ulovil divočáka nebo alespoň tetřeva, po práci si skočil do hospody na „deset“, vrátil se nad ránem, zmlátil manželku a v klidu šel spát. Takový prototyp opravdového muže ze staré školy, který se myl, pouze když pršelo, a jehož ponožky šly opřít o zeď, aniž by se zlomily, aby dnes člověk pohledal.
Dneska jsou muži úplně někde jinde a mužská emancipace propukla v plném rozsahu. Muži chodí na manikúru, dbají o svůj zevnějšek, holí si záda, břicho i privátní partie. Muži chodí na rodičovskou dovolenou, barví si vlasy, nosí tanga a podle průzkumů do deseti let začnou menstruovat.
Mladá nastupující generace mužů to nemá lehké. Opravdové mužské vzory, aby člověk pohledal. Vizuálně unisex Jastin Býbr a jemu podobní hybatelé vkusu mládeže a tím pádem i vzory pro mnohé malé chlapce ve srovnání s opravdovým mužem neobstojí.
Takový malý mužský jedinec od útlého věku prochází většinou od jedné ženy k druhé. Nejprve je doma s matkou na mateřské. Následně je odlifrován do školky, kde žádní muži nejsou (pokud ano, jsou podezřelí a je třeba tyto monitorovat). Následuje škola. Tam to s učiteli taktéž není žádná sláva, a co si vzpomínám na svá školní léta, tak kantoři nepůsobili jako echt mužský vzor.
No, a kde tedy malý kluk vezme ten mužský vzor? Můžete ho samozřejmě poslat do vojenské školy, aby se pochlapil, ale otěže budoucího mužství u chlapce přebírá v zásadě od narození otec.
Takový otec si musí uvědomit, že má obrovskou moc. Přetváří malé dítě a toto má vychovat podle nejlepšího svědomí v hotového jedince, který odpovídá stereotypům jeho pohlaví. Přetavit malého chlapce v muže by mělo být prioritou každého otce. Jestliže otec chodí na manikúru, měl by toho okamžitě zanechat a nehty si výhradně okusovat anebo maximálně zastřihávat nůžtičkami (to ale někde tajně v přítmí, aby jej syn neviděl), jinak z těch kluků chlapy nevychováme.
Při vytváření muže z chlapce je třeba nebrat si servítky a hlavně si do toho nenechat kecat od žen. Ženy totiž nemají absolutně tušení, jaké je být mužem, a obecně mají o tomto zkreslené představy. Naučit syna řádně a úspěšně vykrkat abecedu není nic, za co by měl být muž peskován. Toto by si měly ženy uvědomit a do procesu přetváření chlapce v muže by měly zasahovat co nejméně.
Úkolem žen při výchově syna je nakrmit ho, potěšit ho vlídným slovem, vyprat mu, uklidit po něm a chránit ho před rozběsněným otcem, který chce syna seřezat, protože mu šlohnul cigára.
Tímto úkol žen při výchově syna končí a zbytek by měly přenechat mužům. Existují však smutné situace, kdy žena je samoživitelka, neboť její muž byl natolik mužem, že zdrhnul, a tedy musí být chtě nechtě synovi jak ženským, tak mužským vzorem. V tomto případě ženám doporučuju nechat si narůst knírek.
Já jsem si samozřejmě vědom toho, že na mně stojí a padá synova budoucnost coby pravého muže a že je mým primárním úkolem zajistit, aby syn byl opravdový muž. Otázkou zůstává, jak na to?
Jelikož jsem nebyl schopen jako pravý muž uživit svou rodinu a nechlapácky jsem se nechal vyhodit z práce, skončil jsem s mladým doma na mateřské dovolené. Jeden by řekl, že tím jsem ty základy zmužňování syna podkopal už takhle hned z první, ale já jsem optimista, tu sklenku vidím z poloviny plnou. Sice muž v domácnosti, který pečuje o dítě, není prototypem macho muže, ale já jsem se rozhodl, že tuto „nevýhodu“ dokážu přeměnit v zásadní přednost. A tou je skutečnost, že jsem se synem 24 hodin denně (vzhledem k tomu, že ten malý sígr skoro vůbec nespí, není těch 24 hodin daleko od pravdy).
Tím pádem můžu syna ovlivňovat tak nějak konstantně a sledovat jeho vývoj z první ruky.
Základem všeho je neholit se, abych mladému ukázal pravou mužskou tvář ošlehanou větrem, ztrhanou léty manuální práce (jednou jsem kamarádovi pomohl se stěhováním, tahal jsem skříň a podobné velmi těžké vybavení do druhé patra po schodech). Tam vidím ten základ. Ve vizuální stránce. Proces neholení však vznikl tak nějak mimoděk, protože díky nevyspání a celkovému vyčerpání, neboť mateřská dovolená je fakt záhul, nejsem schopen se oholit, aniž bych se pořezal nebo při tom usnul.
Snažím se taktéž mladého stimulovat intelektuálně. Odmítám mu číst pohádky, kde figurují ženské postavy, aby ho to nějak nezmátlo ve vývoji. Maková panenka, víla Amálka ani princezna na hrášku mi nesmí do bytu. Motýl Emanuel rovněž, neboť ten svým přehnaně sofistikovaným vzhledem a vizáží latentního homosexuála může klukovi zamotat hlavu.
Soustředím se výhradně na literaturu ryze mužskou, ze které ten testosteron přímo stříká. Namátkou zmíním například zajímavý temný thriller Krteček a autíčko, kde je ústředním tématem automobil, což je to pravé mužské téma, nebo Ošklivé káčátko. Tam mu ale nečtu konec, kdy se káčátko promění v hezkou labuť, neboť tento konec je šitý na míru ženským čtenářům, kteří prahnou po dobrých koncích. Naše Ošklivé káčátko končí odvrhnutím káčátka od ostatních kačenek, které jej zavrhnou, protože je jiné. Učím tak syna tomu, že svět je nespravedlivé místo, a tím ho obrním již z počátku.
Osobní hygiena taktéž dělá mnohé. Dnešní muži se vyznačují až přehnanou péčí o svůj zevnějšek. V koupelně tráví v podstatě stejnou dobu jako ženy a vizuálně, pokud by měli ňadra, bylo by mnohdy těžké je rozeznat od žen. Hygiena ano, ale nic se nemá přehánět.
Kluka vedu k čištění zubů a mytí rukou po záchodu a když přijdeme z procházky. Pak ještě každý den večer krátká sprcha a tím mužova přítomnost v koupelně končí. Manželka mi nakázala, abych ho každý den ráno česal, ale já jsem výhradně proti. Pouze jednou do měsíce mu rozčešu pár největších dredů, které se mu vytvořily, a jinak tomu nechávám volnost.
Jsem přesvědčen, že je třeba bedlivě sledovat synovu garderobu. Občas se stane, že některý z prarodičů zakoupí například bodýčko s růžovým pruhem nebo, nedej bože, s barevnými flitry. Tento pokus o podkopání mužství malého kluka většinou utnu hned v úvodu. Samozřejmě, že za bodýčko poděkuju, načež, až se prarodiče vzdálí, tento kus znehodnocené látky raději spálím. Malý kluk má chodit ve špinavém roztrhaném tričku a ušmudlaných tepláčkách. Bodýčko má být vytahané a neuškodí ani drobné skvrny zaschlé stolice.
Volnočasové aktivity taktéž směřuju k výhradně mužským aktivitám. Fotbal, hokej nebo klasická hra na honěnou, kdy mladý vbíhá na procházce do silnice a já za ním hystericky hulákám, ať okamžitě zastaví, nebo ho přerazím, jsou samozřejmostí.
Všechno je to o tom, chtít. V dnešní estrogenem nabité době není lehké vychovat z chlapce opravdového chlapa. Společnost hází ráda a hodně klacky pod nohy, takže je potřeba zatnout zuby a dřít. Nejde se spoléhat na to, že kluk nějak vyroste, něco odkouká a sem tam si něco sám zkusí. Otcové musí převzít výchovu do svých rukou, musí být rázní a hlavně důslední. On ten opravdový chlap sám od sebe nevznikne. Ještě ale než začneme vychovávat ty budoucí muže, musíme začít u sebe.
