Svatvečer aneb Vánoční svátky v češtině: Kde mají koladu, kde říkají Hod Bóží a jak lidé slavili dřív
Vrcholem Vánoc je pro většinu lidí nejspíš Štědrý den s bohatou slavnostní večeří a dárky pod stromečkem, ale dříve tomu tak nebylo. Vánoční svátky, to byl Boží hod vánoční a svátek svatého Štěpána.
Štědrý den a s ním spojené volno a celodenní slavení je vlastně až současný trend. Dříve byl celý advent obdobím zklidnění a půstu a Štědrý den byl jeho posledním dnem. I on byl tedy postním dnem, kdy lidé nejedli nebo jedli jen velmi skromně. S tím souvisí i tradiční vánoční jídla jako kuba, hubník nebo ryby (nejen kapr), protože rybí maso bylo typickým postním jídlem. Nesmíme si ho ovšem představit v dnešní oblíbené podobě řízku smaženého v trojobalu.
Štědrý den se nijak zvlášť neslavil, důležitý a slavnostní byl hlavně Štědrý večer jakožto předvečer Narození Páně. Podobně se i jiné církevní svátky, třeba velikonoční nebo svatodušní, začínaly slavit už v předvečer samotného svátku. Lidé se na svátek připravovali nočním bděním při modlitbách, čemuž se říkalo vigilie. V češtině jsme se dříve mohli setkat i s krásným slovem svatvečer. A tak teprve po Štědrém večeru následoval hlavní svátek celých Vánoc, tedy Boží hod vánoční.
První svátek vánoční
Den 25. prosince je hlavním křesťanským vánočním svátkem, který oslavuje narození Ježíše Krista. V kalendáři bývá dnes označován jako první svátek vánoční, což je název oficiálně zavedený v roce 1951. Jeho původní liturgické označení je Solemnitas nativitatis Domini neboli Slavnost narození Páně. Z něj pak vycházejí různá pojmenování, která svátku dávali lidé v různých krajích. V Čechách se používalo především spojení Boží hod nebo Hod boží (v této podobě hlavně ve středních Čechách), často vyslovované i zdlouženě jako Bóží hod nebo Hod bóží. Tak se ale mohl označovat i svátek velikonoční nebo svatodušní, a tak aby nedošlo k nedorozumění, mohlo se přidat ještě vánoční.
Na severovýchodním okraji Čech se používal i název Velká neděle. Na Moravě a ve Slezsku se tomuto dni říkalo Boží narození nebo také Božího narození ve smyslu svátek Božího narození. Na severu Čech jsme mohli zaslechnout stejný výraz, jen opět s prodlouženým ó - Bóží narození nebo Bóžího narození. Na některých místech bylo zaznamenáno běžné použití i původního liturgického označení Narození Páně.
Druhý svátek vánoční
Den 26. prosince je svátek zasvěcený svatému Štěpánovi, ale vedle toho v kalendáři vídáme i název druhý svátek vánoční. Zajímavé je, že zatímco označení první svátek vánoční bylo zavedeno v zákonu z roku 1951, druhý svátek vánoční byl uzákoněn o řadu let dříve, už v roce 1939. Překvapivě v tehdejším zákonu o státních svátcích stojí vedle sebe Hod Boží vánoční a druhý svátek vánoční. Lidé ho nazývali Štěpána nebo svatého Štěpána, opět ve smyslu svátek svatého Štěpána.
Na části území Čech jsou ale doložena i jiná pojmenování - prostřední svátek nebo koleda. Název prostřední svátek se používal v jihozápadní polovině Čech a zní poměrně nelogicky. Vznikl totiž na základě tradičního rozložení vícedenních křesťanských svátků. Třeba Velikonoční pondělí, které následovalo po Božím hodu velikonočním, bylo zároveň svátkem prostředním, protože i další den - úterý bylo svátečním dnem.
Podobně tomu bylo i na Svatodušní svátky. Svátek svatého Štěpána, následující po Božím hodu vánočním, byl podle toho také nazýván prostředním svátkem, i když po něm už žádný další sváteční den nenásleduje. Koleda, jak se svátku říkalo ve středních Čechách, či kolada používané v Pojizeří vychází z lidového zvyku obcházení domů či chalup a koledování.
Ať jsou Vaše vánoční svátky pokojné a opravdu sváteční!
Na regionální odlišnosti vánočního i nevánočního charakteru se můžete podívat do naší bohaté galerie:
Jak rozumět mapám
Mapy zachycují nářečí na venkově a mluvu ve městech v 60. a 70. letech. Zkoumána byla jednak nejstarší generace - starousedlí zemědělci na venkově a řemeslníci a dělníci ve městech, jednak děti z vyšších tříd ZŠ (ty ale jen ve městech). Slova nebo jazykové jevy používané ve větších oblastech jsou na mapách vymezeny hraničními čarami (izoglosami), nápisy a šrafováním, ty s menším územním rozsahem značkami. Kvůli přehlednosti jsou slova uváděna bez nejčastějších hláskových obměn. Komentář umístěný v atlasu vedle mapy obsahuje seznam zachycených slov, přičemž některá mají podtrženou hlásku, která se může na různých částech území měnit. Hlásku si lze vyhledat v seznamu pravidelných regionálních obměn na začátku každého dílu atlasu, který nás odkáže na mapu zachycující, kde má tato hláska jakou podobu.
Přání k Vánocům: Jako vždy nevíte, co napsat? Přemýšleli jsme za vás >>>
