Příručka moderního fotra: Historky z čekárny aneb S dítětem u doktora
V rámci výchovy svého vlastního malého, svépomocí vyrobeného člověka se tomu nevyhneme. Řeč je o lékaři, pediatrovi, nebo v případě, že jste ezo-rodič, o mastičkáři či kartářce. Malé děti chodí k lékaři poměrně často. Častěji než dospělí a skoro stejně tak často jako důchodci. Je to tím, že jsou to ještě křehká stvoření, která jsou náchylná ke zranění a chorobě? Částečně ano. Hlavně v prvním roce ve školce budete s potomkem u pediatra pečení vaření. Předpokládám, že ve školce ve volném čase učitelky pěstují bakterie a všechny nové děti jimi potírají. Jinak si nedokážu vysvětlit, že byl syn první půlrok střídavě týden nemocný doma a týden ve školce. Nicméně o školce se dnes bavit nebudeme. Budeme se bavit o pediatrovi. Řeč se stočí hlavně na čekárnu. Čekárna u pediatra je totiž na hony vzdálená čekárně u klasického doktora pro dospělé.
V čekárně běžného obvoďáka lidé nervózně posedávají, kontrolují si hodinky, jestli se jim to nezdá, že za dvě hodiny stihlo to netáhlo, co si říká doktor, vyšetřit jenom jednoho člověka, a občas protnou zlým pohledem někoho, kdo na to vyzrál, objednal se na určitý čas a teď všechny ostatní čekající předběhl. Čekárna u pediatra je úplně jiný svět.
Krutá pomsta stavbyvedoucích
V každé čekárně u pediatra nikdy nesmí chybět nějaké uřvané mimino. Je to takový folklor. Mám podezření, že oni ty čekárny už staví s uřvaným miminem. Představte si stavbyvedoucího, jak postává nad plánky a říká: „Tak tady bude okno, tady v rohu díra pro dveře, no a vedle okna uřvané mimino.“ Takhle to prostě je.
S železnou pravidelností bývá v čekárně u pediatra i takzvaná Mymatka. Tedy matka, která neustále hovoří v množném čísle a všem v dosahu dvaceti metrů nabízí informace o jejím dítěti: „My se už umíme vykakat na nočník. No, měli jsme vysokou teplotu, tak jsme sem radši zajeli… My si zvládáme nazout boty úplně sami...“
Pokud by dotyčná matka neměla u sebe dítě, jistě by šlo o zábavnou situaci a brzy by ji dobří lidé odvezli do vypolstrované cely, nicméně s dítětem je to celé spíš smutné. Podobné nešťastné bytosti brzy do svého světa zatáhnou i okolo sedící matky. Ano, v čekárně jsou většinou matky. Otcové s dětmi jezdí k doktorovi, až když dítě krvácí, má otevřenou zlomeninu, nebo mu z pusy kape pěna.
Nic pro slabé povahy
Další, kdo v čekárně nemůže chybět, je konspirační matka. To je taková ta matka, která odmítá očkování, protože očkování způsobuje autismus a lepru. Psali to na internetu a už pět holek z facebookové skupiny „Vyšíváme, pleteme a neočkujeme“ jí to potvrdilo, takže to je pravda. Neočkující matka nikomu nedůvěřuje, neustále se ohlíží a zrakem hledá osobu s injekční stříkačkou a očkovací vakcínou. Pokud je matka dobře naladěná, rozdává v čekárně letáčky, které nabádají rodiče, aby své děti neočkovali.
Dotyčná matka je v čekárně sama, neboť její neočkované dítě zemřelo na záškrt, a druhé, které má mor, už je v rukou horoskopáře, který přikládá nemocnému dítěti na postižená místa horoskopy a sudoku. Na druhou stranu se musí nechat, že ani jedno dítě netrpí autismem.
Z nějakého důvodu je v čekárně i matka malého Petříka (vždycky to je Petřík, vždycky!), která se bůhví proč domnívá, že si z jejího dítěte všichni sednou na zadek. Malý Petřík pobíhá freneticky po čekárně, tu do někoho narazí, tu někomu sahá do kapsy nebo kabelky a bere z ní věci, tadyhle nohou od stolu mlátí cizí dítě. Jeho matka to celé glosuje, jakože je to děsně roztomilé, a naoko Petříkovi vyhubuje: „Petříku, nesmíš té paní krást tampony z kabelky… Petříku, když ta holčička už leží na zemi a z ouška jí teče krav, tak už ji nebij…“ Petříka mají všichni v čekárně plné zuby. Včetně jeho matky, jež zrovna hadrem utírá kaluž krve vedle těžce zraněné Aničky, kterou její Petřík přetáhl věšákem na kabáty, a se slovy: „No jo, ty děti,“ se připitoměle usmívá.
To jsou takové ty základní čekárenské typy, které se neustále opakují. Jednorázově lze ovšem narazit i na zajímavější lidi. O těch třeba zase někdy příště. Zatím si z toho celého vezměte základní informaci – že čekárna u pediatra není místo pro slabé povahy.
