Příručka moderního fotra: Mateřská škola – místo, kde přežijí jen nejsilnější
Spousta lidí nemá představu o tom, jak to chodí v mateřské školce. Z části je to dáno tím, že onu spoustu lidí to vůbec nezajímá a z části též proto, že si toho člověk ze školky moc nepamatuje. Pamětníci mateřských škol – tedy my všichni – toho nemáme moc co nabídnout, takže abychom zjistili, jak to ve školce opravdu chodí, musíme se obrátit na současné „chovance“. Jen ti poskytnou objektivní svědectví.
Jelikož jsem majitelem jednoho malého „chovance“ mateřské školy, rozhodl jsem se, že lehce zainvestiguji a zjistím, co a jak. V první řadě, a to je podle mě hodně zajímavé, ve školce se nedělá nic. Několikrát jsem se syna ptal, co dělali ve školce a on mi pokaždé řekl, že nic. To dle mého soudu hraničí ne-li přímo se skandálem, tak alespoň se zanedbáním přípravy dětí do života. Oni v té školce očividně všichni jen sedí a čumí do zdi. Celý den.
Za všechno nemůže jen Kalousek, ale i Adámek
Ale to by nebylo nejhorší. Věděli jste, že oni ve školce nemají ani jídlo? Člověk platí stravné a oni tam tomu dítěti nedají ani najíst. Pokaždé, když se syna zeptám, co měli k obědu, odpoví, že nic. Tak takhle teda ne. Proč mají na nástěnce v šatně vyvěšený jídelní lístek? Nebo to je jenom kamufláž, aby ukonějšili rodiče, kteří si přečtou, že k obědu je grenadýrský pochod (který je mimochodem svou chutí a vizáží v rozporu s lidskou důstojností, ženevskou smlouvou a dobrými mravy) a přitom žádný oběd není. Chtějí snad ve školkáchnaše děti vyhladovět?
Za zmínku rovněž stojí, že ve školce mají tajemného chlapce jménem Adámek (jméno se může školku od školky lišit), který dětem ztrácí bačkůrku, rukavice a který je natolik zlobivý, že jeho zlobivost zastínila nějak i zlobivost vašeho dítěte, které bylo křivě obviněno, že tahalo Aničku za vlasy. Přitom jí tahal Adámek. Zajímavé je na Adámkovi i to, že ač chodí s vaším dítětem do školky, nějak se mu podařilo počmárat fixou zeď u vás doma v dětském pokojíčku a dokonce počůral vašemu dítěti slipy a tepláky, což je tedy do nebe volající.
Petriho miska místo plyšáka
Ohledně počůraných slipů, existuje ve školce něco, čemu zasvěcení říkají ulička hanby. Ta většinou probíhá, když máte dítě ještě v prvním oddělení. To si takhle jdete po obědě anebo „po spa“ (po spinkání) pro své dítě a v šatně na jeho místě už z dálky vidíte igelitový pytlík. V igelitovém pytlíku se nachází počůrané spodní prádlo, které samozřejmě počůral Adámek. To ale ostatní rodiče nevědí, takže soudí vaše dítě, že se ještě počůrává. A také soudí vás. Vy si vyzvednete své dítě, vezmete pytlík a se sklopeným zrakem procházíte s pytlíkem v ruce mezi rodiči, kteří mají dobrý pocit, protože jejich dítě se ten den nepočůralo. Ale ono i na ně určitě brzy dojde a ulička hanby na ně už čeká. Na každého jednou dojde! Adámek počůrá spodní prádlo úplně všem.
Rovněž bych rád upozornil, že je školka semeništěm všech nemocí. Hlavně nově příchozí – tedy prvňáčci – bývají nemocní prakticky neustále. Ono to je tak, že když jde dítě poprvé do školky, dostane ve třídě Petriho misku s kulturou nějaké choroby a s ní si hraje, dokud se nenakazí. Nechci nějak šířit poplašné zprávy, ale dle všeho je školka vládní spiknutí, kde agenti v přestrojení za učitelky dělají na malých dětech pokusy s chorobami.
Jak jinak si vysvětlit, že už po čtyřech dnech ve školce byl můj syn týden nemocný? A v prvním pololetí ve školce byl ve stavu nemocných v podstatě polovinu času. Doma. Spiknutí to je, povídám.
Jak je vidno, mateřská školka není pro slečinky a může být poměrně drsným místem. I přesto mohu já jako rodič jednoznačně říci: Díky bohu za školku!
