Prosinec, leden, únor. Jak vznikly názvy zimních měsíců a co znamenají?
Názvy kalendářních měsíců nám mohou připomínat ledacos, ale vysvětluje to skutečně jejich původní význam nebo je to jen náhodná podobnost? A čím to, že v češtině mají měsíce své zvláštní názvy, když řada jazyků má názvy podobné - od anglického January až po slovenské január?
Názvy označující kalendářní měsíce jsou v češtině velmi starobylé, pocházejí až z praslovanštiny. Naši předkové v nich zachycovali nejtypičtější přírodní jevy, které měli spojené s tím kterým obdobím, případně práce, které se v tu dobu vykonávaly. Určité názvy se používají jen v češtině, třeba leden nebo únor.
Některá pojmenování měsíců ale najdeme současně i v jiných slovanských jazycích, tam ovšem někdy mohou označovat jiný měsíc. Zatímco třeba květen je u nás pátý měsíc v roce, v polštině kwiecień označuje měsíc čtvrtý, tedy náš duben.
Je to pravděpodobně způsobeno tím, že staří Slované neměli pevný kalendář a měsíce jen odhadovali a označovali podle přírodních poměrů. Když se ze společné pravlasti rozešli na nová území, která byla od sebe vzdálená a měla odlišné klimatické podmínky, začaly různé kmeny označovat pomocí stejných názvů časově trochu posunutá období.
Na druhou stranu ale třeba slovenština opustila původní praslovanské názvy a převzala jména latinského původu, tedy január, február a další. Ta se (s mírnými obměnami) používají také v angličtině, němčině, francouzštině, ruštině i jinde, a jsou tak srozumitelná napříč mnoha jazyky.
Prosinec
Význam názvu prosinec si lidé vysvětlují všelijak. Někdy jim připomíná slovo prase a spojitost s tím, že se v zimním období často konaly zabíjačky. Takovou představu podporuje i dříve užívaná varianta prasinec. Jindy si lidé prosinec vztahují ke slovesu prosit a ke koledování o Vánocích. Dokonce se objevil i názor, že je prosinec odvozen od prosa, protože se během něj hodně jedla prosná kaše. To všechno jsou ale nepodložené výklady založené na podobnosti slov, říká se jim lidová etymologie.
Ve skutečnosti sahá původ slova k praslovanskému kořen -sin-, který můžeme v současné češtině slyšet i ve slově siný s významem “namodralý”. Předpokládá se, že v praslovanštině existovalo sloveso prosinoti mající význam “prosvítat, probleskovat”. A tak tedy je prosinec měsíc, kdy slunce svítí slabě a jen prosvítá mezi mraky.
V 16. až 18. století prosinec někdy nazývali vlčenec nebo vlčí měsíc. Souvisí to údajně s množstvím vlků a s tím, že se v zimním období sdružovali do smeček a více útočili.
Leden
Název leden je jasný a srozumitelný. Slyšíme v něm led a skutečně jde o ledný neboli ledový měsíc. Slovo leden končí na -en podobně jako duben, květen a další měsíce. Je to způsobeno tím, že názvy měsíců byly původně jmenné, krátké tvary přídavného jména - leden je stejný typ slova jako šťasten.
Později se staly jmény podstatnými a my už je dnes ani jinak nevnímáme. Navíc se v současné češtině krátké tvary přídavných jmen jako třeba nemocen nebo mlád používají stále méně.
Únor
Původ názvu měsíce února se obvykle vztahuje ke slovesu nořit nebo jeho starší podobě unořovat. Dnes známe spíš příbuzná slova zanořovat nebo ponořovat. Už od dob národního obrození se význam slova únor vykládá tak, že jde o měsíc, v němž dochází k oblevě, lámou se ledy a noří se do vody. Jiné vysvětlení je, že při únorové oblevě taje sníh a led a země se začíná nořit ve vodu a bláto. Každopádně ale oba výklady mluví o tání a oblevě.
Autorka pracuje v Ústavu Českého národního korpusu FF UK.
Podívejte se do fotogalerie na různé regionální zajímavosti češtiny.
Jak rozumět mapám
Mapy zachycují nářečí na venkově a mluvu ve městech v 60. a 70. letech. Zkoumána byla jednak nejstarší generace - starousedlí zemědělci na venkově a řemeslníci a dělníci ve městech, jednak děti z vyšších tříd ZŠ (ty ale jen ve městech). Slova nebo jazykové jevy používané ve větších oblastech jsou na mapách vymezeny hraničními čarami (izoglosami), nápisy a šrafováním, ty s menším územním rozsahem značkami. Kvůli přehlednosti jsou slova uváděna bez nejčastějších hláskových obměn. Komentář umístěný v atlasu vedle mapy obsahuje seznam zachycených slov, přičemž některá mají podtrženou hlásku, která se může na různých částech území měnit. Hlásku si lze vyhledat v seznamu pravidelných regionálních obměn na začátku každého dílu atlasu, který nás odkáže na mapu zachycující, kde má tato hláska jakou podobu.
