17 znepokojujících fotografií pacientů po lobotomii. K ukončení tohoto barbarství přispěl i Miloš Forman
Tihle muži a ženy „zlobili“. Tak jim pan doktor, který se z nich rozhodl udělat poslušné domácí mazlíčky, „přefikl mozek“. Tato krajně invazivní léčba (leckdy domnělých) psychických poruch patří k vůbec nejostudnějším postupům v historii medicíny. Některým pacientům ale nejspíš opravdu pomohla – byť leckdy dočasně.
Frontální leukotomii, známější pod názvem lobotomie, „vynalezl“ portugalský lékař António Egas Moniz. Název této obskurní metody pochází z řeckého základu lobos – mozkový lalok a tom – řez. Inspiroval se neurochirurgy, kteří při experimentu v roce 1935 přerušili nervové spoje mezi čelními laloky a ostatními částmi mozku šimpanzí samice, čímž radikálně potlačili její agresivní projevy.
Alkohol přímo do mozku
Jeho první pacientkou byla třiašedesátiletá žena, která trpěla depresí, úzkostí a paranoiou. Injekční stříkačkou jí dvěma otvory vyvrtanými do lebky vpravil do mozku alkohol, který měl přerušit nervová spojení. Pacientce se ulevilo. Dalších dvacet pokusných králíků odoperoval jak pomocí alkoholu, tak speciálním skalpelem, tzv. leukotomem. Podle jeho tvrzení se projevy duševní choroby u dvou třetin z nich zlepšily.
Moniz obdržel v roce 1949 za objev lobotomie a významný posun neurochirurgie Nobelovu cenu a otevřel Pandořinu skříňku – lobotomie se, převážně v zámoří, začaly dělat ve velkém. Chirurgové Walter Freeman a James Watts navíc vymysleli mnohem jednodušší metodu „fikání mozků“, kterou praktikovali jak na běžícím pásu.
První lobotomii provedli v roce 1936 u ženy v domácnosti trpící těžkými depresemi. Podobná diagnóza byla později celkem legitimní vstupenkou na operační sál. V dobách své největší slávy Freeman zvládl 25 pacientů za den. Stav se údajně zlepšil u 63 % nemocných , u 23 % zůstal stejný a u 14 % vedl zákrok ke zhoršení stavu. K hodnocení však rozhodně nebyly použity dnešní sofistikované hodnotící stupnice. U 30 % pacientů propukla epilepsie. Freeman prováděl operace v dodávce zvané Lobotomile, kterou cestoval po celých Spojených státech. Se sterilitou prostředí si hlavu příliš nelámal.
Lepší než drátem do oka?
O deset let později si Freeman celou akci značně zjednodušil. Jako přístupovou cestu do nitrolebečního prostoru začal využívat stropu očnice, který naléhá na spodinu čelního laloku mozku. Tzv. transorbitální lobotomii trénoval nejprve sekáčkem na led na grepfruitech. Pak se pustil do lidí – nadzvedl oční víčko, umístil konec operačního nástroje pod něj a nástroj nasměroval proti stropu očnice ve směru rovnoběžném s hřbetem nosu s lehkým úklonem směrem ke středočárové rovině mozku. Po poklepu kladívkem operační nástroj prorazil strop očnice a vnikl asi 5 centimetrů hluboko do mozkové tkáně. Stačilo zašejdrovat do různých směrů a bylo vymalováno. Celá akce trvala pár minut.
Svého původního operačního partnera neurochirurga Wattse informoval Freeman až po deseti podobných operacích. Ten dal od této riskantní spolupráce ruce pryč. Freeman ale tuto formu lobotomie natolik zpopularizoval, že byla vnímána jako všelék na duševní choroby. Její pomocí se léčily neurózy, psychózy i intenzivní projevy puberty. Častými pacienty byli depresivní ženy v domácnosti a obtížně zvladatelní mladiství, které bychom dnes nejspíš onálepkovali jako ADHD. Freeman provedl celkem 3439 lobotomií v 55 psychiatrických ústavech ve 23 státech USA. Jeho poslední operace v roce 1967 skončila fiaskem. Operoval ženu v domácnosti, jako při své premiéře. Došlo ke krvácení z porušené přední mozkové tepny a smrti pacientky, což ho nakonec stálo licenci.
Obětí se stala i Kennedyho sestra
Po lobotomii se sice z pacientů – oproti zažitým představám – nestali slitající nemohoucí zombíci, ale většina měla značně snížené kognitivní funkce, narušenou schopnost plánovat a porozumět složitějším informacím. Navíc v drtivé většině případů docházelo k totálnímu oploštění emocí, narušení pudu sebezáchovy, utlumení a ztrátě životní jiskry.
Podstoupila ji například i Rosemary Kennedyová, sestra J. F. Kennedyho, kterou operovali ve 23 letech. Důvodem byla přílišná impulsivnost a prostořekost. Z mladé ženy plné elánu se během chvilky stala pomočující se obyvatelkou ústavu s inteligencí dvouletého dítěte. Rodina ji odklidila do ústraní.
Podle odhadů bylo v rozmezí let 1936 – 1978 provedeno přibližně 35 000 lobotomií. Kromě objevu psychofarmak a řady diskuzí na téma lékařské etiky měl na ukončení tohoto medicínského barbarství vliv například i film Miloše Formana Přelet nad kukaččím hnízdem.
V naší galerii si můžete prohlédnout snímky pacientů před a po, jak je prezentoval doktor Walter Freeman. Za zmínku stojí jedna z jeho poznámek, kdy pacientku po operaci přirovnal k poslušnému domácímu mazlíčku.
V naší galerii si můžete prohlédnout snímky pacientů před a po, jak je prezentoval doktor Walter Freeman. Za zmínku stojí jedna z jeho poznámek, kdy pacientku po operaci přirovnal k poslušnému domácímu mazlíčku.
