Vejdumky, vejdunky, vejfuky aneb Co Češi dělají o Velikonocích. Víte, jaký je původ slova kraslice?
Jedním ze symbolů českých Velikonoc byly a stále jsou kraslice, tedy obarvená nebo malovaná vejce. Jaká je jejich historie a jak výraz kraslice vznikl? A jak s nimi souvisejí vejdumky a co to vlastně je?
Vajíčka patřila odedávna k oslavám příchodu jara a byla jim přisuzována magická moc. Se zvykem obdarovávat se vajíčky začali nejspíš už staří Egypťané a činili tak vždycky v období rovnodennosti.
Nejstarší nalezená kraslice je údajně stará 2300 let. Barevná vajíčka byla často vkládána do hrobů, dokládají to nálezy nejen z eyptských, sumerských, řeckých nebo římských pohřebišť, ale dokonce i na našem území z doby velkomoravské a přemyslovské. Dnes se oslavy jara a barvená vajíčka tradičně pojí s křesťanským svátkem Velikonoc. Kraslice dávají dívky chlapcům na Velikonoční pondělí jako odměnu za koledu a vyšlehání pomlázkou.
Proč se kraslice vyfukují
Vajíčka byla tradičně zdobena barvami získanými z přírodních zdrojů, většinou tedy červenou, žlutou, zelenou, hnědou nebo černou. Nejčastěji používaná červená barva s sebou nese symboliku lásky a života, a jak uvidíme dále, souvisí s ní pravděpodobně i původ samotného slova kraslice. Vajíčka byla v různých krajích zdobená různými technikami, nejčastěji vyškrabáváním nebo batikováním voskem, tzv. rýsováním.
Podle toho vznikaly také regionální názvy pro kraslice jako třeba rejsky, straky, pisanky nebo malůvky. Vajíčka musela být plná, nevyfouknutá, pouze tak byla symbolem nového života. Na Valašsku a na Slovácku bývalo zvykem malovat dokonce syrová vejce, aby z nich při vaření neunikly životadárné síly. Teprve později, když se kraslice staly uměleckými předměty a začaly se prodávat ve velkém, bylo nutné je z praktických důvodů vyfukovat.
Vejdunek, vejdumek i vejfuk
Přitom ale vyfouknutá vejce byla původně spojena spíš s vynášením zimy a vítáním jara. Dívky vynášely z vesnice figuru Smrtky, kterou zdobíval náhrdelník vytvořený právě z vyfouknutých vajec. V různých krajích je pro ně doložena řada zvláštních názvů.
Nejčastěji se asi setkáme s výrazem vejdumek, který byl hojně užívaný v severovýchodních i středních Čechách. Na okraji území bylo možné nalézt i hláskovou variantu vejdunek. V západní polovině Čech jsme se zase mohli setkat s označením pouch nebo s některou z jeho variant jako pouchle, pouko či poucho. Překvapivé pro nás může být pojmenování vejfuk, které ale bylo dříve zaznamenáno porůznu na území Čech i Moravy.
Kraslice ze severovýchodních Čech
A jak je to tedy s historií slova kraslice? Původně bylo používáno pouze v severovýchodních Čechách a do zbytku Čech a na Moravu se rozšířilo až v 90. letech 19. století, pravděpodobně v souvislosti s oblibou národopisu a velkou Národopisnou výstavou českoslovanskou v roce 1895.
O vzniku pojmenování kraslice existují dvě teorie. Jedná říká, že jsou to vejce prostě okrášlená, ozdobená. Druhá teorie to nevyvrací, ale jde více do hloubky a do minulosti. Vychází z toho, že slovo krasa mělo v praslovanštině význam “zář nebo barva ohně” nebo také “lesk”. Krásný tedy znamenalo “mající jasnou barvu, jako oheň zářivý, lesklý” a pravděpodobně i “červený”.
V současných slovanských jazycích najdeme odrazy tohoto původního významu. Třeba z ruštiny známe slova jako красный s významem “červený”. S určitým významovým posunem se pak dostáváme i k ruským slovům красить neboli “malovat” nebo краска čili “nátěr”. Kraslice si tedy lze vysvětlit jako vejce nabarvená jasnou, ohnivou, červenou barvou. Souvisí s tím i staré označení Velikonoc jako červené svátky užívané v jihozápadních Čechách.
Krásné Velikonoce a hodně vykoledovaných kraslic!
Autorka pracuje v Ústavu Českého národního korpusu FF UK.
Podívejte se do fotogalerie na jazykové mapy, které zachycují regionální rozdíly vztahující se nejen k Velikonocům češtiny.
Jak rozumět mapám
Mapy zachycují nářečí na venkově a mluvu ve městech v 60. a 70. letech. Zkoumána byla jednak nejstarší generace - starousedlí zemědělci na venkově a řemeslníci a dělníci ve městech, jednak děti z vyšších tříd ZŠ (ty ale jen ve městech). Slova nebo jazykové jevy používané ve větších oblastech jsou na mapách vymezeny hraničními čarami (izoglosami), nápisy a šrafováním, ty s menším územním rozsahem značkami. Kvůli přehlednosti jsou slova uváděna bez nejčastějších hláskových obměn. Komentář umístěný v atlasu vedle mapy obsahuje seznam zachycených slov, přičemž některá mají podtrženou hlásku, která se může na různých částech území měnit. Hlásku si lze vyhledat v seznamu pravidelných regionálních obměn na začátku každého dílu atlasu, který nás odkáže na mapu zachycující, kde má tato hláska jakou podobu.
