Zápisky českého vězně: Vězeňský byznys, služby, hazard a drogy všeho druhu, kam se podíváš
I když ve vězení platí zákaz hazardu, směňování či prodej čehokoli mezi odsouzenými, nejeden žasne nad tím, co vše se tam dá vyhandlovat. I v base funguje šedá ekonomika, kdy nabídka určuje poptávku a sortiment zboží či poskytovaných služeb je limitován pouze fantazií. Valná většina vězňů začíná svou pouť s naprosto holým zadkem. Časem se to ale změní a člověk zapadne do jedné ze základních skupin – mezi chudáky, parzity, podnikatele nebo nezávislé.
Málokdo se dopředu připraví na nepřipravitelný výkon trestu a dobrovolně na něj nastoupí s naditými taškami a prkenicí. Převážně jsme eskortováni z vazebních věznic, do nichž jsme rozhodně dobrovolně nevcházeli. A tak se stane, že si prožijeme mnoho perných týdnů, kdy nic nemáme, než se dáme opět dohromady a zapadneme do patřičné skupiny, v níž setrváme převážnou část našich trestů. Nyní vás seznámím se čtyřmi skupinami záhadných tvorů tvořícími náš mnohdy i zábavný svět:
Chudáci. Jako všude jinde jsou i ve vězení naprostí chudáci. Nemají žádné peníze ani rodiny či přátele, kteří by jim mohli nějakým způsobem pomoci. Jediné, co mají, je sto korun kapesného měsíčně, které dostávají od věznice, a nárok na balík jednou za půl roku – na takzvanou „balíčenku”. Odsouzení mají nárok jednou za půl roku přijmout pětikilový balík s kuřáckými potřebami, potravinami a hygienou. Za stovku si koupí kupříkladu nějaké ty cigaretové papírky, kávu či cukr a podobně. Jinak se poflakují oddílem jako zbloudilé duše, mnohdy jsou špinaví a zapáchají. Hygiena jim buď nic neříká, nebo na ni rezignovali. Z popelníků nebo ze země sbírají cigaretové nedopalky, z nichž vydrolí potřebné množství tabáku k ubalení cigarety. K tomu zapíjejí „kávu“ ze sesbíraných lógrů jiných odsouzených, které jsou schopni zalít i nadvakrát. Jsou spokojeni. Nic nedělají, s nikým nekšeftují, s nikým se nevybavují. Žijí si v ústraní tichým životem ve svém světě zapovězení.
Paraziti. Tvoří druhou skupinu, ale dělí se podle váhové kategorie na muší a super těžkou váhu. Paraziti s muší váhou mají do padesáti kilogramů i s botami, přesto se vyznačují nepochopitelnou houževnatostí, neuvěřitelně vysokým prahem bolesti a téměř žádným pudem sebezáchovy. I kdyby pracovat mohli, upřednostňují parazitování na druhých. Neodbytně žebrají, hledají kde a co ukrást, nebo spekulují, jak koho co nejlépe „podělat“. Zcela běžně za jeden malý tabák (za 115 korun) prodají své snídaně na celý měsíc dopředu rovnou třem lidem současně. To víte, že to jednoho naštve a kolikrát rozpálí doběla, ale tito paraziti ustojí kdejaké nadávky, facky či rány do hlavy. Hlavní je, že předem zkasírovali nějaké to kouření nebo kafe. K tomu ještě stihnou prodat svou balíčenku, jejíž cena se pohybuje v závislosti na poptávce v rozmezí 300 až 700 korun – a jak jinak než více lidem současně. Poté zvednou kotvy a nechají se tajně přemístit na jiný oddíl. Kolikrát mají to štěstí, že obdrží i ten balík, který patří jednomu z podvedených. V bezpečí nového oddělení parazitují opět na nových kusech dál. Vyčerpají-li veškeré možnosti, podají si žádost o přemístění do jiné věznice, v níž začnou svou pouť parazitování od začátku.
Také paraziti v supertěžké váze disponují neuvěřitelně vysokým prahem bolesti, ovšem jen málokdo si to dokáže ověřit na vlastní kůži. Ono totiž složit stodesetikilového nebo ještě těžšího chlapa není zrovna lehká věc. Zvlášť pokud pravidelně každý den cvičí, funí u toho jako buvol a řve na všechny strany jako lev. Tito gorilí paraziti si jednoduše berou, co se jim zlíbí a kdy se jim zlíbí. Případné námitky druhých nijak neakceptují nebo jen zabručí a námitky jsou pryč. Občas i oni putují po oddílech nebo věznicích. Ovšem oproti parazitům s muší váhou si nepíší žádné žádosti (nutno podotknout, že psát mnozí ani neumí), nýbrž jsou „vypisováni“ z oddílů už vyčerpanými, vyhladovělými a vysátými oběťmi.
Podnikatelé. Tvoří třetí, nejpestřejší skupinu. Nepředstavujte si podnikatele vypisující pravidelná daňová přiznání, kteří si zajistili EET pokladny. OSVČ je Odsouzený Svépomocí Vydělávající Čímkoli. Tuto skupinu tedy tvoří všichni ti, kteří si jakýmkoliv férovým způsobem dokážou opatřit pro svou potřebu vše potřebné. Jedná se o vězně pracovně zařazené, kteří dokážou krom vydělaného kapesného (zhruba 750 korun měsíčně) zužitkovat i komodity, s nimiž pracují. Kuchaři s proviantem, skladníci s oděvní či ložní výstrojí, údržbáři s nářadím, cáchaři s informacemi všeho druhu nebo různí kompletáři s kancelářskými potřebami. Kšeftuje se zkrátka se vším. Do této skupiny ale patří i ti, kteří sice nejsou pracovně zařazeni, ale přesto si dokážou vydělat mnohem víc, než kdyby chodili do práce. Že to snad ani není možné? Je. Buď schopně zužitkují svůj talent, nebo prodávají své služby. Mezi talentované patří umělci všeho druhu. Tatéři, kteří vlastnoručně vyrobenými strojky odvedou kolikrát lepší práci než profíci v kdejakém salónu a za nesrovnatelně nižší cenu. Jednotlivé kérky se pohybují v rozmezí 150 až 1000 korun v závislosti na velikosti a složitosti. Kreslíři vyrábějící nádherné poštovní obálky či blahopřání. Malíři, kteří zhotovují reálné portréty rodinných příslušníků či domácích mazlíčků. Modeláři, již dokáží z papíru, hlíny nebo chlebového těsta zhotovit neuvěřitelné dárkové předměty. Mezi talentované ale patří i veksláci, kteří seženou a smění či prodají vše, na co si člověk vzpomene. Ať už jde o zprostředkování služeb, různých léků, rádií či mobilních telefonů. Drogoví dealeři, co zvládnou uspokojit naprosto jakoukoli poptávku, kolikrát i snáze než ti na ulici. V tomto případě však za mnohonásobnou cenu. Zatímco někde na ulici seženou gram pervitinu od 800 korun, v některých basách ho prodají za desetinásobek. Dále to jsou opraváři, kteří vám dají opět dohromady hodinky, spraví rádio nebo vyrobí lampičku. Jiní nabízí na prodej své služby, mezi které patří úklid, praní, asistence při posilování, vaření, hlídky před dozorci (stojky), ale také masáže.
Nezávislí. Tvoří poslední skupinu. Spadají do ní všichni, kteří mají stabilní, pravidelný příjem finančních prostředků a nemají zapotřebí se nějak obohacovat na úkor druhých. Ale i nezávislí jsou v této šedé ekonomice nezbytným článkem, neboť využívají veškerých možností podnikatelů. Ať už nabízených produktů nebo služeb. V řadách podnikatelů jsou ceněni pro spolehlivé platby a jako značný finanční zdroj, díky němuž si lze život ve vězení mnohonásobně zpříjemnit.
Hazard? Nepřeberné množství možností a variant
Dalším zdrojem příjmů, ale i adrenalinové zábavy je hazard všeho druhu. Od starých záludných her, jako jsou skořápky, kopky, oko nebo gotec se můžeme dostat k pokeru, ruletě nebo sázkám na fotbalová či hokejová televizní utkání. Asi nejvíc dominuje v poslední době poker. Každý zaplatí vklad dle dohody kupříkladu tabák (cca 115 korun) a hned je v banku při sedmi hráčích 805 „korun”. Když připočítáte v průběhu hry například dvanáct dokupů je už ke konci hry v banku přes dva tisíce, a to už je na místní poměry docela vysoká částka.
Hra je pak plná adrenalinu, hlavně když dojde na hádky ohledně všelijak upravených pravidel. Hádka se však převážně stejně rychle zklidní, jako se objeví, i když si tu a tam někdo odnese i monokl. Přestože není poker nijak levná záležitost, je to energická a dobrodružná hra, při níž člověk aspoň po dobu hry nemyslí na to, že je ve vězení. Hazard je prostě všude, jak u vás venku, tak i tady. Každý si přijde na to své.
Naprosto perfektně fungující společenství
Každý vězeň je převážně nějakým způsobem závislý na ostatních vězních, ať chce nebo ne. Tak třeba tatér. Musí někoho oslovit, aby mu sehnal strojek, jiný mu obstará dráty, případě i spínačku nebo elektrické trafo. Na tom se přiživí vekslák či údržbář. Kolikrát osloví i kreslíře, aby mu vypracoval obtisk vybraného obrázku z časopisu. Nakonec zaplatí „stojku”, která ho hlídá a včas varuje před příchodem dozorců, protože tetování je ve vězení zakázané. Ovšem může si zaplatit i donášku čerstvé kávy. Ten, kdo se tetovat nechá, je kupříkladu kuchař, který si na kérku vydělal prodejem proviantu a podobně. Tabák, kafe, známky, drogerie, služba či samotný nákup dle požadavku v kantýně. To vše je v base měna, kterou se dle dohody za cokoli platí. Je zcela normální a běžné, že se komodita stává měnou a měna žádanou komoditou. Trh se řídí nabídkou i poptávkou a koupit si lze naprosto cokoli, jen je tak trochu jiná cena a měna, než znáte vy. Takový, dalo by se říct, nesmělý směnný obchod.
Dokážete-li se na malou chvíli zastavit a odpoutat se od skutečnosti, že jste v base, a jen se tiše dívat, ukáže se vám neuvěřitelná scenérie. Spatříte dokonalý živý organismus, v němž jeden s druhým úzce spolupracuje. V němž je každého nějakým způsobem zapotřebí. Naprosto perfektně fungující společenství bez jakékoli legislativy či byrokracie. Jen tehdy, udělá-li někdo nějakou levárnu, vyskytnou se nakrátko potíže, které stejně brzy pominou. Přestože je tato šedá ekonomika, či spíše stínový systém zakázaný, nemohl by bez něj fungovat ten oficiální. Připustíme-li nemožnou možnost vymýcení stínového systému, došlo by k naprostému selhání a zhroucení celého vězeňského systému v tom pravém slova smyslu. Ne nadarmo se po užívání antibiotik doporučují probiotika, neboť bakterie zkrátka pro správný chod organismu potřebujeme.
