Repelent, polštář nebo cihla z cigaretového nedopalku? Indie bojuje s jedním z nejškodlivějších plastů
Ani plastová brčka, ani vatové tyčinky, ani igelitové pytlíky. Jedním z nejnebezpečnějších plastů jsou cigaretové filtry vyrobené z acetátu celulózy. Jejich hlavní nebezpečí spočívá prý v tom, že na kuřáky nepůsobí „plastově“ a řada z nich si myslí, že jsou rozložitelné, proto je bez ostychu pohodí na ulici či do kanálu. Inovativním způsobem si s nimi zkouší poradit indická organizace Swachh Association. Pečlivou recyklací cigaretových filtrů by měla vzniknout řada výrobků – od hnojiv přes polštáře až po cihly z polétavého popela.
Místo, které v poslední době zahájilo boj s cigaretovým odpadem, je překvapivé – jedná se o středoindický Nágpur, respektive neziskovou organizaci Swachh Association, která v tomto dvou a půlmilionovém městě působí. Strategie organizace vychází z toho, že cigaretové nedopalky sice nejsou rozložitelné, ale obsahují řadu složek, které se dají recyklovat. K tomu je však nutné cigaretový odpad důsledně oddělovat.
Swachh Association v čele s ženou jménem Anasuya Kale Chhabrani proto začala umísťovat speciální koše na nedopalky k barům, hotelům a dalším místům, s nimiž se nezisková organizace dohodla. V Nágpuru jsou nyní dvě stovky takových košů, které pět spolupracovníků organizace vybírá jedenkrát měsíčně anebo když je koš plný. Jeden takový popelník pojme kilo nedopalků, což odpovídá více než tisíci vykouřených cigaret. Podle Chhabrani jich asociace Swachh sesbírá v průměru 150 kilogramů za měsíc. Organizace má v plánu v co nejbližší době rozmístit dalších 250 košů.
Swachh Association pak posílá sesbírané nedopalky do asi 130 km vzdáleného města Yavyatmal, kde společnost Vandan Patel vyvinula systém k oddělení jednotlivých částí: papír, acetát celulózy, zbytky tabáku, popel. Z těch pak bude start-up Code Effort vyrábět produkty, které půjdou do prodeje. Tím by se měly vyrovnat náklady na celý proces recyklace filtru.
Ze zbytků tabáku a papíru bude podle Chhabrani start-up Code Effort schopen vyrobit například repelenty nebo hnojiva. Malé množství popela, které v nedopalku zbude, by se zase mělo přidávat do pálených cihel. Purifikovaná forma acetátu celulózy se zase použije k výrobě náplní do polštářů, hraček, klíčenek a podobně. Výroba by měla začít, jakmile Swachh sesbírá dostatečné množství nedopalků a najde trh pro své výrobky.
Téma cigaretových nedopalků bylo dlouho opomíjeno. Krom nepříjemného znečištění ulic se řada filtrů a zbytků cigaret dostává do vody, kde se uvolňují toxické látky a acetát celulózy, což je špatně rozložitelný plast. Nedopalky přitom patří k nejrozšířenějším pohozeným odpadkům na světě. Podle Světové zdravotnické organizace se ročně prodá asi 6 bilionů cigaret, z nichž dvě třetiny skončí pohozené na ulici nebo v kanálech. Podle odborníků chybí povědomí o složení cigaretových filtrů, a kuřáci si tak neuvědomují, že pohodit nedopalek je jako pohodit kterýkoliv jiný plast.
V poslední době po světě stoupá počet iniciativ, které se snaží cigaretový problém vyřešit, a to hlavně ve Spojených státech. Například v newyorském Long Islandu funguje od roku 2016 filtrační systém Gutter Bin, který zabraňuje nedopalkům, aby se dostávaly do kanalizace, a tím i do vody. Nápad pochází od Briana Deurlooa, který s ním vyhrál start-upovou soutěž, a nyní už funguje i v Kalifornii a Coloradu.
Podobně jako indická organizace pak pracuje americká společnost Terracycle z New Jersey, která se přímo specializuje na využívání obtížně recyklovatelných materiálů. Speciální koše na nedopalky už rozmístila v několika amerických městech, například v pobřežním Ocean City nebo Wrightsville Beah. Terracycle vyrábí z cigaretového papíru, tabáku a popela průmyslová hnojiva, ze samotného filtru pak třeba plastové palety nebo lavičky. Na jednu takovou lavičku prý postačí 60 tisíc vykouřených cigaret.
V Česku podobné snahy o využití cigaretových filtrů zatím chybí. Snad jedinou iniciativou, která se alespoň snaží snížit množství nedopalků ve veřejném prostoru, je e-shop Bezvajglu.cz, jehož zakladatel Petr Kukla prodává kapesní popelníčky, v nichž se nedopalek „udusí“. Projekt se však nesetkal s velkým úspěchem. Prodeje jsou podle Kukla zanedbatelné, pohybují se okolo deseti zakázek za měsíc.
