Chcete být spokojení? Přestěhujte se blízko k parku nebo kinu, radí vědci
Kdo hledá nové bydlení, měl by si všímat i toho, co je okolo. Místa jako knihovny, kina, restaurace, posilovny, ale i veřejné parky v dosahu se totiž dlouhodobě podílejí na tom, jak jsme v životě spokojení.
Zjistili to výzkumníci z American Enterprise Institute. V květnu Daniel Cox a Ryan Streeter zveřejnili výsledky studie, ve které zkoumali občanskou vybavenost jednotlivých čtvrtí v amerických městech. Zjišťovali, jestli tam lidé mají v dosahu to, co je baví, a jaký to má vliv na jejich celkovou spokojenost i pocit bezpečí.
Pochopitelně pozitivní. Aspoň pokud se jedná o malé obchody a trhy s potravinami, restaurace, bary a kavárny, posilovny, kina a střediska zábavy vůbec, parky, komunitní centra či knihovny. Ideální situace je pak taková, kdy jsou tyto možnosti vzdálené maximálně čtvrthodinku chůze od místa, kde bydlíme.
Kdo je spokojený a kdo osamělý
Výzkumníci jejich podíl sledovali ve velkých i malých městech, v centru i na předměstí. Zjistili mimo jiné, že lidé v místech s bohatou občanskou vybaveností si dvakrát častěji povídají se sousedy, a to dokonce na každodenní bázi.
Lepší občanská vybavenost podle jejich poznatků celkově vedla k tomu, že respondenti svoje sousedství vnímali kladně a měli k němu osobní vztah. Častěji uváděli, že jsou na daném místě spokojení, víc se zajímali o okolní dění a v noci se cítili bezpečněji. Měli také větší důvěru v místní zastupitele.
Autory studie zajímaly naopak i pocity osamělosti a sociální izolace. Ty se více objevovaly u účastníků z oblastí, které nabízely méně možností, co se týče zábavy, kultury, sportu a sousedských nebo komunitních setkání.
„Můžeme z toho usoudit, že pocity spokojenosti, sociální důvěry, ale i izolace se dají predikovat v závislosti na tom, kde daný člověk žije. A to bez ohledu na jeho společenský status, vzdělání, pohlaví nebo rasu,“ shrnují autoři studie.
Komunita – základ života
„Vzhledem k rozporům a zmatení, které generuje současný politický diskurz, k tomu, jak ve virtuálním světě ztrácíme čas určený pro ten skutečný a jak přestáváme věřit institucím i jeden druhému, můžou například místní trhy, knihovny a kavárny být velmi nápomocné,“ dodali k tomu v eseji pro The Atlantic.
Sdružovat se je podle nich lidem vlastní a místní komunity mají přesah do toho, jak se každý cítí ve svém vlastním životě. Jednotlivcům dávají pocit, že někam patří nebo že se mají na koho obrátit. A stačí k tomu i takové „detaily“, jako že máme přes ulici kino nebo veřejný park, kde můžeme venčit psa.
