Zápisky českého vězně: Nováček může spadnout do kolotoče pašování drog dřív, než si to vůbec uvědomí
„Co se třeba rozepsat o tom, jak slabé kusy musí pašovat nepovolené věci, a když je chytí, dostanou pokutu a mají dluh,” napsal v komentáři jeden čtenář tohoto seriálu zaměstnaný u vězeňské služby. Ten komentář je do posledního slova pravdivý. V tomto textu se dozvíte víc. Navíc jsem přesvědčený o tom, že takový článek může jistým způsobem pomoci i rodinám odsouzených, kteří jsou oběťmi vězeňské šikany.
„Slabých kusů“ je ve věznicích hodně a řekl bych, že právě pro ně je jejich trest často otázkou života a smrti. Kdo jsou tyto slabé kusy? Převážně jde o mladé lidi, mnozí z nich jsou ve výkonu trestu odnětí svobody poprvé. Na rozdíl od ostatních jsou slabší jak fyzicky, tak i psychicky – a právě proto jsou snadněji ovlivnitelní a zmanipulovatelní. Většinou se do vězení dostali za drobné krádeže či různé přečiny, za které u soudu vyfasovali maximálně pár měsíců trestu. I těch pár měsíců se jim ale promění v nekonečně dlouhou dobu, kdy si zažijí takové peklo, kvůli němuž často raději zvolí dobrovolný odchod z tohoto světa.
A jak to tedy vlastně všechno probíhá? Pro lepší prezentaci těchto skutečností si vezměme figuranta, kterého pojmenuji Filip. Filipovi je 19 let, má rád auta, ovšem řidičák si ještě neudělal. K jeho smůle ho dvakrát chytli za volantem. Napoprvé vyvázl s podmínkou, ale podruhé už soudce tak shovívavý nebyl a poslal Filipa na 14 měsíců za mříže. Nemá nejmenší tušení o tom, jakým peklem si během svého poměrně krátkého trestu bude muset projít. Jako prvotrestanému (poprvé ve výkonu trestu odnětí svobody) mu však stát poskytuje jistou pseudoochranu v podobě zákona o výkonu trestu odnětí svobody. Podle něj se totiž umisťují recidivisté od odsouzených, kteří jsou ve výkonu trestu poprvé, odděleně. Opět se však jedná o ochranu čistě jen v teoretické rovině, neboť v praxi to vypadá zcela odlišně. Věznice se sice snaží „prvotresty“ umisťovat spíše do cel odděleně od „vícetrestů“, ovšem na jednom oddíle. A tak jsou stejně všichni pohromadě.
Vypilované divadelní představení na uvítanou
To, že nejsou prvotresty pouze na svém samostatném oddíle, věznice omlouvají svou známou a univerzální odpovědí, tedy „z kapacitních důvodů”. A tak se Filip po krátkém pobytu z nástupního oddělení přesouvá na běžný oddíl mezi recidivisty s mnohaletými zkušenostmi. Ti se, jen co zavětří mladého nováčka, začnou mezi sebou dohadovat, kdo si ho vezme pod svá „ochranná křídla“. Jsou jako smečka divokých psů, kteří na sebe zběsile vrčí, když jim do kotce vhodíte jednu hovězí kost. Filip si zatím začíná ustýlat své přidělené lůžko a nemá ani nejmenší tušení o tom, že se už stal středem zájmu té divoké smečky. Sotva si však začne vybalovat osobní věci z tašek, které si skládá do skříňky, obklopí ho kopa zvědavců.
Zasypávají ho lavinou otázek – odkud je, pokolikáté a za co sedí a podobně. A přitom bedlivě pozorují jeho věci. Zahlédnou-li, že má cokoli, oč by měli zájem, hned to po něm dychtivě a neodbytně požadují a Filip jen bezradně sleduje, jak mu vše postupně rozebírají. Vtom do cely vejde statný a urostlý vězeň, který rázně zarazí celé to dění, přikáže té sebrance vše vrátit a vyžene ji ven. Ovšem většinou se mu toho moc nevrátí. S Filipem započne přátelský rozhovor, při kterém se ho pokusí uklidnit a ujistit, že je už vše v pořádku. Filip hned nabude ke svému zachránci důvěru a rád z vděčnosti nabídne cokoli z toho, co mu po nájezdu těch divochů ještě zbylo. Onen chrabrý zachránce, náš druhý figurant, říkejme mu kupříkladu Bedřich, pak Filipovi vysvětlí, jak to vlastně všechno na oddíle chodí a funguje. A pokud bude mít jakýkoli problém, může se na něj kdykoli obrátit. Co však Filip rozhodně neví, je, že vše, co se doposud odehrálo, bylo pouhé divadélko, při němž se okolo Filipa spřádala pevná síť, v níž už prostě uvíznul.
Smlouva s ďáblem uzavřena, peklo začíná
Jak se říká, žádná sleva není zadarmo. A ochranná křídla v base už vůbec ne. Při „přátelské“ rozpravě si Bedřich odmítl vzít cokoli, co mu Filip nabízel, jen krabičkou cigaret neopovrhnul. Naopak Filipovi vysvětlil, že má naprosto vše, a pokud bude chtít, vše co bude potřebovat, mu rád půjčí a dokonce ho nechá volat ze svého ukrytého telefonu. A tak se uzavřela mezi oběma nepsaná dohoda, smlouva s ďáblem, z níž už téměř není cesty úniku.
Filip si od Bedřicha tu a tam vypůjčí tabák, kdy musí do týdne vrátit dva, „takové jsou prostě úroky“. Shodou nešťastných okolností Filipovi z domova nedorazí ani peníze, ani balík s tabákem, a tak se dočká pokuty. Do dalšího týdne musí Bedřichovi splatit tabáky čtyři. Ale přátelský Bedřich půjčí Filipovi další tabák i nějakou tu kávu, aby nebyl Filip ve stresu, že to určitě do týdne nějak splatí. Pak dojdou Filipovi od rodičů peníze. Tisíc korun. Jenomže z toho zablokuje věznice 500 korun na Filipovo cestovné domů (vydává se na konci trestu) a z druhé pětistovky mu uvolní pouze polovinu, tedy 250 korun a druhou mu rezervují do dalšího měsíce. Jenomže z 250 korun nemůže Bedřichovi zaplatit dluh, který raketově ze dvou tabáků na úrocích a pokutách vylétl na šest. Navíc pokud je nezaplatí, další týden to má za dvanáct, což je okolo 1400 korun. Bedřich samozřejmě s takovouto situací moc dobře počítal. Nechal si Filipa zavolat a udělal mu nabídku, kterou prostě odmítnout ani nemohl.
Tělesné otvory a jejich opakované využití
Bedřich už měl schovaná telefonní čísla Filipových rodičů i jejich adresy, na to Filipa upozornil velmi důrazně. Mezi odsouzenými se rozlétla zpráva, že se bachaři chystají k celooddílové šťáře zaměřené na mobilní telefony a drogy. Nastal Filipův čas splatit dluhy. Musí schovat telefon do svých tělních dutin a uchránit ho před dozorci. Chtě nechtě si bere od Bedřicha telefon omotaný ve fólii a kondomu a s krémem odchází na záchod, kde si prostě na ten mobil musí sednout. Nastane moment, na který už Filip do nejdelší smrti nezapomene. Když je šťára u konce a telefon u Filipa neobjeví, má štěstí v neštěstí.
Obdobné služby už totiž bude Bedřich po Filipovi výměnou za bezpečí požadovat opakovaně. Pokud však telefon přeci jen objeví, čekají Filipa nepříjemné výslechy, kdy musí držet jazyk za zuby a vzít všechno na sebe. Nakonec bude věznicí kázeňsky potrestán umístěním na pár týdnů do samovazby („díry“). Po díře se vrátí zpět na oddíl.
Protože však telefon „špatně schoval“ má u Bedřicha dluh od 7 do 10 tisíc, který samozřejmě neustále roste. Částečně ho musí splácet všemi finančními prostředky, které mu dojdou od rodičů a částečně různými službami, které po něm Bedřich požaduje. Pokud má Filip tu smůlu, že nemá nikoho, kdo by mu nějak materiálně pomáhal, má opravdu pech. Bedřich mu nadiktuje pár jmen svých kumpánů, kteří jsou na svobodě, a ty si musí nechat schválit jako své příbuzné do osobní karty, aby za ním mohli chodit na návštěvy. Při nich Filipovi předávají drogy, které následně opět v tělních dutinách pašuje na oddíl Bedřichovi.
Do pašování bývají zapojeni i vystrašení rodiče
Pokud všechno bezproblémově funguje, je o Filipa královsky postaráno. Pokud ho ale dozorci zadrží a kontraband objeví, má Filip zase malér. Dejme tomu, že u něj (v něm) najdou a zadrží dva gramy pervitinu (tak dvě čajové lžičky cukru). Náklady na jejich výrobu jsou přibližně 600 korun, ale tržní hodnota ve věznici se může vyšplhat na dvacet tisíc. Samozřejmě je Filip okamžitě izolován, vyslýchán a potrestán. V horším případě může skončit u soudu, který mu trest navýší o několik let. A to už třeba Filip psychicky neunese. Do výstupu mu ještě nedávno zbývalo jen pár měsíců nebo dokonce týdnů, přesto teď rozbije holicí strojek, vytáhne z něj břit a třikrát si rozřízne ruku od zápěstí po loketní jamku. Může mít štěstí a někdo ho zachrání před vykrvácením, ale také může mít smůlu a zapíše se do statistik vězeňských sebevrahů.
Takových odsouzených, jako je v našem případě Bedřich, je hodně a užívají různé praktiky, jak zneužít slabé kusy ve svůj prospěch. Někdy je to zaručená ochrana, jindy své oběti dostanou do drogové závislosti a ty pak rády za pár dávek pašují narkotika nebo jim za takové služby prostě platí.
Na druhou stranu je i dost odsouzených v roli Filipa. Tací kolikrát úpěnlivě prosí své rodiče o častější zasílání peněz, kdy se finanční částky zvyšují a nechtějí jim říct pravdu o tom, co se jim ve věznici děje. Jen řeknou, že mají problémy, které s nimi nemohou řešit, hlavně ať na určité číslo konta zašlou peníze. Jsou ovšem i případy, kdy jsou ze strachu o své děti zapojeni do pašování i samotní rodiče. Přestože by se mohlo zdát, že věznice nemá takovou klientelu narkomanů, aby se dalo mluvit o výnosném obchodě, opak je pravdou. V některých věznicích takové obchody kvetou jako luční kvítí na pastvinách. Měsíčně se ve větší věznici zkonzumuje minimálně 100 gramů pervitinu, což je při tamějších cenách výnos v rozmezí 800 tisíc až jednoho milionu. A to se nezmiňuji o dalších drogách jako marihuana či subotex a morfinové náplasti, z nichž se extrahuje derivát opiátu. Převážnou část těchto peněz nevědomky platí rodiče slabých kusů.
Nespadněte do toho taky
Pokud tedy tento článek čtou nějací rodiče, kteří mají své děti ve vězení, měli by zpozornět, neboť následující řádky jsou určené právě pro ně: Můžete se setkat s tím, že po vás budou chtít posílat častěji větší finanční částky. To už byste měli zpozornět a zeptat se jich, zda nemají nějaké problémy. Pokud se budou všelijak vykrucovat nebo vám budou lhát, poznáte, že je něco špatně. Pokud byste měli posílat větší obnos peněz na nějaký jiný bankovní účet než té věznice, tak už vám musí být jasné, že je to opravdu špatně. Samozřejmě, že když vás požádají, abyste propašovali nějaký kontraband do věznice, tak už se ani není o čem bavit. Přestože vás budou přemlouvat a vysvětlovat vám, že to je jediný způsob, jak jim můžete pomoci, věřte, že existuje opravdu jiná cesta než podporovat drogový trh ve věznici.
Asi bych nekontaktoval přímo danou věznici, protože tam se snaží takové věci zamést pod koberec a ututlat. Ale určitě bych se spojil s generálním ředitelstvím Vězeňské služby ČR a informoval je o podezření, že je syn či dcera nejspíš v takovémto maléru. Tak jim pomůžete asi nejvíc. Samozřejmě tím nemyslím, abyste oznamovali taková podezření pokaždé, když vás požádají o nějaké peníze na přilepšenou. Ale buďte opatrní, když se vám bude zdát jejich chování až podezřelé, a zkuste si sami spočítat, kolik je vůbec reálné utratit pro běžnou spotřebu peněz ve vězeňské kantýně. Rozhodně však žádné drogy do věznice nepašujte. Mohlo by se také stát, že si s dětmi pak budete dopisovat z jiné věznice a zničíte si tak i svůj život.
Doufám, že třeba i tento článek někomu pomůže a autorovi komentáře, na nějž tímto odpovídám, děkuji za skvělou připomínku i dobrý námět. Těším se na vaše další komentáře týkající se našeho vězeňství.
