Zápisky českého vězně: Po propuštění je vězeň vržen do světa bez pomoci, bez práce a bez podpory
Civilizovaná společnost by se neměla zabývat jen otázkou, jak co nejrychleji pochytat všechny kriminálníky a uvěznit je. Je třeba se zabývat i otázkou co dělat proto, aby se co nejvíce snížila recidiva propuštěných vězňů. Diagram recidivy se totiž stočí dolů, jen pokud se bude s vězněm pracovat od začátku až do propuštění, jen pokud dostane skutečnou šanci integrace. Každý odsouzený stojí daňové poplatníky tisíc korun denně. Levněji by daňové poplatníky vyšla investice do funkční prevence.
Mnoho lidí rozčílí články či reportáže zabývající se právy vězňů nebo podmínek, za jakých vykonávají trest odnětí svobody. Z pochopitelných důvodů jde převážně o oběti trestných činů, či někoho kdo má zkušenosti a zážitky z oblasti kriminality. Já osobně jakožto vězeň, tedy pachatel trestných činů, se sklopenou hlavou říkám: Ano, máte pravdu. Ovšem pravdu má i čtenář, jehož komentář zněl, cituji: „Jed, co koluje v žilách pohrdačů lidství je ten samý jed, který vede ke zločinům.”
Ano, měli bychom se ale věnovat i příčinám trestných činů a recidivy propuštěných vězňů. Rád bych navázal na svůj předchozí článek o (pseudo)resocializaci. V něm jsem vysvětil, jak (ne)pracuje vězeňská služba s odsouzenými. Dnes se podíváme na propuštění na svobodu.
Propuštěný vězeň je na tom podobně jako bezdomovec
Sociální pracovníci ve věznicích, jak jsem posledně zmínil, vykonávají pro vězně nejzasloužilejší práci. Zajišťují odsouzeným platné doklady. Pokud nemají kde bydlet, doporučí jim vhodné ubytovny. Nemají-li co na sebe, zajistí jim oděv dle klimatických podmínek v době propuštění. Víc už udělat ani nemohou. Pokud odsouzený neměl štěstí pracovat, aby si našetřil nějakou tu korunu, dostane v den svého propuštění peníze na cestu do místa trvalého pobytu a na jeden den stravy. Na úřadech by mu měli hned vyplatit okolo 1000 korun. Ovšem jak sami sociální pracovníci potvrzují, jsou případy, kdy je těmto propuštěným dávka hmotné nouze vyplacena třeba až po měsíci, někdy i později. Náš systém vůbec nemyslí na ty, které ze sociálních jistot vězení propustí ven. Najednou nemají peníze, střechu nad hlavou ani čisté prádlo. I kdyby do práce nastoupili hned v den propuštění, což je nereálné, za jak dlouho dostanou mzdu?
Nyní musím uvést příklady ze západu, kde je tato problematika poměrně jednoduše, ale hlavně funkčně vyřešena. Buď má vězeň možnost vydělat si během pobytu za mřížemi dostatek peněz na to, aby v začátcích své svobody žil, nebo využije funkční sociální systém. Propuštěný dostane adresu svého kurátora. U něj se nahlásí a dostane pokoj, v němž může po určitou dobu bydlet. Pak dostane adresu zaměstnavatele, kam se musí druhý den dostavit. Musí dodržovat jistá pravidla, ale má šanci plynulého začlenění do společnosti.
Náš vězeň je jednoduše „vykopnut” za bránu věznice – a teď se starej. Žer si třeba trávu, vodu ber z řeky a spi někde pod mostem. Asi mi dáte za pravdu, že je zcela logické a pochopitelné, že takový člověk bude opět krást a páchat jinou trestnou činnost. Pokud tedy někdo chce křičet, ať zkusí volat i po změně tohoto systému. Křičte na ministerstvo práce a sociálních věcí, ať už konečně hnou zadkem a začnou řešit i tuto problematiku. Nástroje k tomu mají. Už jste slyšeli o Probační a mediační službě?
Oficiálně funguje takto: „Probační a mediační služba (PMS) je státní organizace, která se mimo jiné podílí na prevenci trestné činnosti, jejíž cílem je integrace pachatele. Vede je k tomu, aby nepokračovali v dalším páchání trestné činnosti. Vede pachatele k tomu, aby žili ve společnosti bez porušování zákonů. Snaží se pomoci obnovit jejich respekt k právním normám, najít uplatnění a seberealizaci. Dalším cílem PMS je participace oběti. PMS vytváří obětem trestných činů příležitost, aby se mohly účastnit procesu řešení následků trestného činu, poskytuje jim pomoc při obnovení pocitu bezpečí a důvěry ve spravedlnost. Efektivní kontrolou trestů vykonávaných na svobodě. PMS usiluje o snížení nebezpečí opakování trestné činnosti a o ochranu společnosti. Dále nabízí právní informace, psychosociální podporu a rovněž takzvané restorativní programy.“ Takhle to zní opravdu fantasticky, ale proč to není vidět? Proč máme astronomickou recidivu propuštěných vězňů? Asi je něco špatně.
Vyhozené peníze na nesmyslné letáky
Pak máme mnoho dalších organizací jako je třeba „Rubikon” hlásající své motto: „Pomáháme překročit minulost”. Rubikon se mimo jiné snaží o zaměstnání propuštěných vězňů. Běžně totiž propuštěného trestance pochopitelně nikdo zaměstnat nechce. Rubikon nachází takové volné pracovní pozice u zaměstnavatelů, kterým buď nevadí či tolerují trestní minulost uchazečů. Abych byl přesnější: výslovně nabízejí pracovní místa výhradně osobám s trestní minulostí. Dokonce jsou některá s možností ubytování. Takže v čem je tedy problém?
Problém je v tom, že ne vše je zlato co se třpytí, a veškeré existující organizace mezi sebou dostatečně nekomunikují, pokud vůbec. Navíc jde o velmi opožděnou komunikaci. Konkrétně zmíněný Rubikon uvádí, cituji: „Naše stěžejní spolupráce s klienty začíná ve chvíli, kdy jsou propuštěni z výkonu trestu odnětí svobody.” Na mnohé programy a projekty se čerpají i dotace z evropských fondů, kdy se jen v letácích s „básničkami” utápí statisícové částky. Tyto letáky se vrazí odsouzenému do ruky a jediný způsob, jak je může efektivně využít, je vytřít si s nimi... zrak!
Chce to jediné – mluvit spolu
V kancelářích to sedí samý magistr, bakalář, inženýr nebo doktor, prostě samá hlava študovaná, s jejímž intelektem se nemohu ani v nejmenším rovnat. Já mám jenom selský rozum a ten mi říká pořád dokola – něco je špatně. Copak je tak těžké, aby se páni ministři (sociálních věcí a spravedlnosti) domluvili, zvedli telefon a pozvali si na schůzi zástupce všech těch organizací a jiných samaritánů, co to s námi myslí dobře?
No a na té schůzi by si řekli: Všichni to myslíme dobře, ale děláme to špatně. Měli bychom se domluvit a spolupracovat. Tam, kde působíme společně, postavíme ubytovny, kde budeme pohromadě spolupracovat v kanceláři. Propuštěný pak půjde z věznice rovnou za námi. Probační alias kurátor ho ubytuje, seznámí s řádem a pak ho předá Rubikonu. Rubikon ho zaměstná a hurá – máme plynulý přechod do společnosti s šancí na nový začátek. Ještě jsem zapomněl na paní sociální ve věznici, která připraví odsouzeného na tuto možnost a unii organizací na blížícího se klienta.
Zákon přeci říká, že účelem trestu odnětí svobody je i příprava na soběstačný život a ony organizace hlásají integraci pachatele. Tak se už konečně dejte dohromady a třeba to bude fungovat. Utrácejte peníze z evropských fondů účelně a nemrhejte jimi na nesmyslné letáky. Skutky, ne slova se oceňují a naplňují smyslem. A pak tedy ti, co slepě křičí, ať se zamyslí i nad příčinou toho, proč jim někdo vykradl tu chatu, auto či dům. Váš hlas by se možná neztrácel v éteru, kdybyste takhle zakřičeli na pány ministry sedící v luxusně zařízených kanceláří, aby se uráčili zvednout telefon a uspořádali onu zmíněnou schůzi a začali s tím něco dělat.
Toto téma je jako papiňák se zkaženým masem. Poslanci i experti na trestní právo okolo něj jen hudrují, že smrdí, přitápí pod ním vašimi penězi a to je všechno. Kdo konečně sebere odvahu, aby se k němu přiblížil a vylil ho do záchodu?
Všechny články ze seriálu Zápisky českého vězně si můžete přečíst zde.
