Dobytí Měsíce: Kdo stál v pozadí? Geniální mladá ajťačka a Hitlerovi inženýři

Středa 12. dubna 1961: moskevský rozhlas slavnostně oznamuje světu, že sovětský major Jurij Alexejevič Gagarin, syn tesaře a dojičky, jako první člověk v historii lidstva vstoupil do vesmíru. Na mysu Canaveral, kosmodromu americké NASA, zastihnou novináři po telefonu rozespalého tiskového mluvčího. Tým je totiž vysílen přípravami vlastní mise Mercury: „Co to má, k sakru, znamenat? Všichni tu spíme!“ Astronaut Alan Shephard odstartuje až 23 dní po Gagarinovi, navíc letí třetinovou rychlostí a vrátí se na Zemi po sedmině času – prostě nic impozantního. Na Západ dolehne těžká kocovina z vědomí, že sovětské rakety s jadernou hlavicí by nejspíš hravě dosáhly jakéhokoliv místa v USA či jinde po světě.

Prezident John F. Kennedy na improvizované tiskové konferenci konstatuje: „Dočasně počítejme se špatnými zprávami. Věřím, že dosáhneme prvenství v jiných oborech, jež snad přinesou lidstvu větší užitek. Ale nyní jsme pozadu.“ Při debatě s vědeckými poradci v Bílém domě hřmí: „Kdyby tak někdo dokázal říct, jak je dohonit. Najděte mi někoho. Kohokoli. Je mi fuk, odkud bude, klidně domovník odnaproti.“

Za myšlenkou letu na Měsíc jako všeobecně srozumitelného, atraktivního a symbolikou naplněného cíle hledejme spíše viceprezidenta Lyndona Johnsona. Již v roce 1958 se silně angažoval ve vzniku Národního úřadu pro vesmír a letectví (NASA) a byl to on, kdo teď v kritickém okamžiku sehnal krizového manažera nového megaprojektu, Jamese Edwina Webba.

Kennedy oficiálně zdvihl Sověty hozenou rukavici 25. května 1961 při projevu v Kongresu: „Soudím, že by tento národ měl přijmout závazek – uskutečnit do konce desetiletí přistání na Měsíci a poté posádku bezpečně dopravit zpět na Zemi… Bude to náročné a nákladné jako dosud nic jiného.“

Výsledkem byl program Apollo, který svou nákladností přibližně pětiapůlnásobně (!) překonal pomyslný účet vystavený za vývoj atomové pumy v rámci Projektu Manhattan z období druhé světové války. Americké daňové poplatníky totiž Apollo v letech 1961-1972 přišlo na 25,4 miliardy dolarů. Při dnešních cenách by šlo skoro o 160 miliard! Webb se tedy ve své původní zprávě pro prezidenta ani moc nezmýlil, Bílý dům i Kongres však jeho požadavek na dvacet miliard šokoval. NASA za ně vyvinula a vyrobila celkem 15 raket Saturn V, 16 velitelských a servisních modulů plus 12 lunárních modulů, o vybudování potřebného pozemního zázemí nemluvě. Šlo o výsledek práce více než 400 000 lidí, zmíněný Manhattan zaměstnal během šesti let jen třetinu osob.

Závody ve vesmíru

Měření sil mezi Američany a Sověty odstartovalo již v květnu 1945. Ve hře byla cenná kořist, totiž rozpracované německé rakety V-2 (z německého Vergeltungswaffe, zbraň odplaty) i jejich výrobní zařízení, na řadě míst ukryté před spojeneckými nálety do podzemí. Klíčová však byla technická dokumentace spolu s „intelektuálními reparacemi“ v podobě stovek zajatců z řad německých odborníků.