Africký kluk postavil větrný mlýn z odpadků ze skládky. Přivedl tak vodu a elektřinu do celé vesnice
V roce 2002 – když mu bylo pouhých 14 let – sestrojil malawský chlapec William Kamkwamba větrnou turbínu. Materiál posbíral na smetišti. Postup vyčetl z knížek v knihovně zdejší základní školy. Pitná voda a elektřina byly v jeho vesnici luxusem. První mlýn poháněl několik spotřebičů v chudičké domácnosti jeho rodičů. Další už dodávaly energii čerpadlu, které do vesnice přivádělo vodu, a generovaly elektrickou energii pro celou vesnici.
William musel ve 14 letech opustit školu, protože jeho rodiče nevydělávali dostatek peněz, aby si mohli dovolit podporovat jeho vzdělání. Školné ve výši 80 dolarů bylo nad jejich možnosti. Společně pak živořili na malém pozemku, kde si pěstovali základní potraviny. V roce 2002 bylo sucho ještě krutější než v předchozích letech. Lidé umírali žízní a hladem. William se pokusil alespoň občas z tohoto nehostinného světa utéct – na stránky knih. Nehledal však beletrii a cizí světy, ale literaturu faktu, která by mu mohla pomoci zlepšit svět, ve kterém se zrovna nacházel. Ve vesnické knihovně našel poklad - knížku „Using energy“ s návodem na sestrojení větrného mlýna a hlavně informace o tom, že jeho prostřednictvím lze čerpat vodu i vyrábět elektrickou energii.
William nezaváhal ani na vteřinu a pustil se do díla. Jeho sousedé z vesničky Wimbe, která leží zhruba 30 kilometrů od města Kasungu v centrálním Malawi, si klepali na čelo. Nic podobného nikdy v životě neviděli ani na obrázku. Chlapec se ale do svého projektu ponořil až po uši. Každý den hledal na skládkách, které obklopovaly vesnici, komponenty pro svůj mlýn – od rozbitých kol, přes větrák z nepojízdného traktoru po pneumatiky. "Lidé si mysleli, že kouřím marihuanu, tak jsem jim řekl, že pracuji na něčem magickém. Teprve pak souhlasně přikyvovali hlavami," vzpomíná William.
Když mlýn dokončil, užasli. A když k němu připojil žárovku, která se rozsvítila, nevěřili vlastním očím. Na „zázrak“ se sjízděli dívat lidé z vesnic vzdálených i více než 100 kilometrů. Chtěli vidět chlapce, který spoutal vítr, a jeho kouzelné zařízení, které rozsvěcovalo světlo a nabíjelo mobily. Systém byl vybaven i jističem z hřebíků, drátů a magnetů.
Z původně dřevěné chatrné konstrukce z eukalyptového dřeva a komponentů ze smetiště se stala betonová stavba. Další větrný mlýn sahal do výšky 12 metrů, aby byl schopen zachycovat i vítr nad stromy. Ke třetímu mlýnu William připojil mechanické čerpadlo a nádrže na vodu k zavlažování půdy. Později došlo i na pitnou vodu v místních studních.
Se svým projektem se malawský vynálezce zúčastnil konference TEDx, platformy pro sdílení nápadů a příběhů. Jeho prezentace zaujala několik mecenášů, kteří ho podpořili v dalším studiu a aktivitách. Když se poprvé setkal s internetem, připadal si nejspíš podobně jako jeho sousedé po spatření větrného mlýnu. Nepřeberné množství informací ho naprosto očarovalo.
William Kamkwamba, který nyní žije v americkém San Franciscu, díky stipendiu vystudoval v roce 2014 obor environmentálních studií na Dartmouth College v New Hampshire a spolupracuje s mezinárodní organizací Ideo.org, která vytváří produkty a služby, které zlepšují život lidé žijících v chudobě. Ve spolupráci s Bryanem Mealerem napsal v roce 2010 knihu, ve které vypráví životní příběh nejen svůj, ale i současné Afriky. Letos byl podle ní natočen film. V roce 2013 ho časopis TIME zařadil mezi 30 lidí do 30 let, kteří mění svět.
Kéž by se podobných Williamů v Africe našlo víc. Lépe by se žilo nejen zdejším obyvatelům, ale i planetě. K vaření i topení používá drtivá většina obyvatel Malawi palivové dřevo. To vede k odlesňování rychlostí 2,6 % ročně. Elektřina a plyn jsou k dispozici pouze občas a na vaření jsou příliš vzácné. Kromě dřeva používají Malawijci i dřevěné uhlí. To se vyrábí ze živých stromů a více než 60 % tohoto dřeva pochází z chráněných lesních rezervací a národních parků. Podle statistiky Mezinárodní agentura pro energii (EIA) z roku 2016 žije v Malawi bez trvalého přívodu elektřiny 89 % obyvatel.
