Statečná Franca si odmítla vzít muže, který ji znásilnil. Stala se italskou ikonou
Životní příběh Italky Francy Violové se odehrál na Sicílii, kde žena vyrůstala a kde žila její rodina. Nepřekvapivě jsou její osudy spojené s mafií, která – jako mnohým jiným – zásadně ovlivnila její osud. V patnácti letech se měla vdávat, ale ze sňatku sešlo. O několik let později si ji muž, za něhož se měla vdát, našel, unesl a znásilnil. Franca Violová se však za něj – v rozporu s právem – odmítla vdát a začala se s ním soudit. Violová je dnes považována za symbol boje proti bezpráví.
Na svatého Štěpána o Vánocích v roce 1965 se tehdy sedmnáctiletá Franca probudila rachotem vylamovaných dveří. Filippo Melodia, muž, s nímž byla před několika lety zasnoubená, se rozhodl ji unést. K únosu si přivedl i své kumpány, a tak se do domu Frančiných rodičů vloupalo toho rána 12 ozbrojených mužů. Ze svatby mezi Filippem a Francou tenkrát sešlo, protože již byla nově zasnoubena s příbuzným známého mafiána. To se pochopitelně nelíbilo rodině Francy, která si sňatek nepřála. Poté, co byl Filippo zatčen, Franca své zasnoubení skutečně zrušila.
Filippo se ale rozhodl vzít osud své bývalé snoubenky do svých rukou. Unesl ji a odvezl do domu, kde ji věznil několik dní i s jejím mladším bratrem (toho nakonec propustili). Během těch několika dní, kdy byla Franca v jeho moci, ji několikrát znásilnil. Když jej počátkem ledna zatkla po úspěšném zásahu policie, která zároveň osvobodila Francu, začal boj proti nesmyslné a nespravedlivé tradici.
V chudších a především vesnických částech Itálie bylo běžné, že si násilník svou oběť vzal. Tím se zprostil viny, protože tehdejší trestní zákoník umožňoval institut takzvaného reparativního manželství. To fakticky znamenalo, že se muž z trestného činu znásilnění vyvinil, pokud si svou oběť vzal za manželku. Přesně to se mělo stát i v případě Francy, protože Melodia jí tento sňatek nabídnul. Ona to ale odmítla a naopak jej postavila před soud. A – vyhrála.
Zdá se to být jako banalita, ale její postup v tomto případě se stal v 60. letech minulého století středem zájmu nejen italských, ale i třeba britských či amerických médií. Její vzdor proti tradici, která ve velmi konzervativní společnosti neměla obdoby, se stal vzorem pro mnoho dalších žen.
Franca se po několika letech od tragické události vdala a se svým manželem dosud na Sicílii žijí. Institut reparativního manželství, který vedl k zániku trestnosti znásilnění, z italského trestního zákoníku zmizel až počátkem 80. let. Na začátku diskusí o jeho nesmyslnosti však stála právě drobná tmavovlasá Franca Violová.
