Zápisky českého vězně: Ceny vyletěly, kapesné zůstalo stejné. Důsledkem je i otřesná hygiena mnoha vězňů
Nezadržitelně se nám blíží významný den, kdy si mnozí připomenou období symbolizující nový začátek. Od sametové revoluce brzy uběhnou už tři dekády. Kolik se toho u nás za ta léta změnilo, může vyprávět nejeden pamětník. Především však ti, kteří už v té době vydělávali, mohou zavzpomínat na svou mzdu v porovnání s tehdejšími cenami. Zkusím vám přiblížit, jaké byly před třiceti lety finanční poměry v tuzemských věznicích, co se za ta léta změnilo a co naopak zůstalo stejné.
Autorem seriálu Zápisky českého vězně, který vám přinášíme každé úterý, je odsouzený, který si odpykává trest odnětí svobody v délce 9,5 roku. Za co byl odsouzen, si přečtěte zde.
Dokážete si ještě vzpomenout, kolik jste v roce 1989 brali a kolik stál nájem? Kolik jste dali za základní potraviny nebo za oběd v hospodě? Pokus si už nevzpomínáte nebo jste v té době za sebou ještě tahali kačera, připravil jsem si pro vás takovou malou prezentaci. Jenom mě prosím vás hned nechytejte za slovo, pokud jste na tom byli jinak. Stejně jako dnes, i tenkrát se pohybovaly mzdy v závislosti na druhu vykonávané práce. Dá se však říct, že se mzda nacházela v rozmezí 1200 až 2500 korun. Nájemné se platilo zhruba mezi 500 až 700 Kčs. Chleba jste si mohli koupit za 2,80, mléko za 3,10, sunar za 10,60, pivo za 2,50 a cigarety do 5 Kčs. Pokud jste si zašli na oběd do hospody, tak jste toho také moc neutratili. Nejlevnější byl smažák za 5 korun, gulášek za 5,30, svíčková za 12 a takový řízeček vás přišel na 14,30 Kčs.
A co vězni a práce? Stejně tak jako tomu bylo v „civilu“, tak i v base byla přímo povinnost pracovat (tehdy byl paragraf 203 alias příživa, za kterou se zavírali ti, co se práci vyhýbali). První odmítnutí práce ve vězení se trestalo mnoha dny samotky a opakované odmítnutí se už trestalo soudně, třeba i šesti měsíci trestu navíc. Každý práceschopný vězeň zkrátka pracovat musel. Zato dnes je pro vězně práce spíše odměnou. Přestože se tehdy jednalo i o tvrdou práci, při níž mnoho vězňů zemřelo, tak práce byla a hlavně byla pro všechny. Dnes se Vězeňská služba ČR „chlubí“ 60procentní zaměstnaností vězňů. A to nemluvím o skutečnosti, že se částečně jedná i o umělou zaměstnanost. Přitom vzhledem k fluktuaci zaměstnanců se už mnohé firmy čím dál více zajímají o pracovní sílu z řad odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody. Práce by tedy pro vězně bylo teoreticky dostatek. Proč však je zaměstnáno pouhých 60 procent z nás, je otázka.
Vraťme se však k zaměstnávání vězňů do dob před revolucí. Mnoho vězňů – jak jsem se už zmínil – vykonávalo nejen těžkou, ale i životu nebezpečnou práci. Mezi takové patřily kupříkladu práce v dolech. Ať už se jednalo o práci v uranových dolech na Příbramsku nebo uhelných dolech, kam chodívali fárat odsouzenci například z věznice Vinařice. Koleje při výstavbě železnic, jak to můžete znát z amerických filmů, pokládali také naši vězni. Tehdy byly touto prací vyhlášené věznice, jako jsou například Bělušice nebo Nové Sedlo. Z Valdic se vyvážely různé objímky do světel pro Elektro-Praga a jiné elektrosoučástky. Dámy může zaujmout, že právě z Valdic byly vyváženy různé komponenty pro Jabloneckou bižuterii a podobně. Časem však této práce ubývalo. Nejdříve se uzavřely uranové doly. Přestalo se i se stavbou nových železničních tratí, až se nakonec krátce po revoluci uzavřely pro vězně i uhelné doly.
Zajímavé bylo ale finanční ohodnocení vězňů. Paradoxem totiž byl fakt, že si mnozí vězni dokázali vydělat mnohonásobně víc peněz než běžní lidé. Především šachťáci v dolech dosahovali bez problémů na 4500 korun a jejich předáci klidně i na 9000 korun. Již zmínění „Valdičáci“ s platem 4000 Kč na tom nebyli o moc hůř.
Nové Škodovky čekaly před věznicemi
Odsouzení si mohli spočítat své kapesné poměrně snadnou metodou. Nejdříve dostávali 6 Kčs z každé vydělané stokoruny. Pak to dělalo 8 Kčs, později 12 Kčs. Průměrně dostávali na měsíc 450 Kčs, což na měsíční kapesné byly tenkrát opravdu slušné peníze. Co bylo však oproti dnešním dnům důležité, že si bez problémů uhradili náklady na výkon trestu, platili si své vyživovací povinnosti a především si během pobytu za mřížemi zaplatili své dluhy. Šťastlivci, kteří si zaplatili dluhy dříve nebo žádné neměli, si ušetřili v té době přímo horentní sumy na výstup. Někteří, jak už jsem se v jednom článku zmínil, si objednali a nechali přivést před bránu fungl novou Škodovku. Mladí by se tomuto mohli nejspíš smát, ale v té době stála Škodovka 65 tisíc, a navíc byla na pořadník. Lidé si na ni museli počkat třeba i rok. Oproti tomu vězni z uranových dolů byli upřednostňováni. Ke zmíněné Škodovce však někteří z basy odcházeli i s deseti tisíci na zadku. Výjimky si s sebou odnášely dokonce 100, ale i 200 tisíc, což byly tehdy neskutečné peníze.
Vězňům bylo navíc umožněno přijímat každý měsíc takzvané hygienické balíčky. Rodiny či známí jim tak mohli zasílat vše potřebné k udržování každodenní hygieny. Tím, jak práce postupně ubývalo, se zákonitě zvyšoval i počet nezaměstnaných vězňů. Ti, kteří neměli nikoho, kdo by jim mohl hygienické potřeby zaslat, by měli smůlu, a tak stát zavedl určité opatření. Zavedlo se měsíční fasování základních hygienických potřeb. Později se přešlo na sociální kapesné ve výši 60 Kč měsíčně. Samozřejmě, že ceny zboží rostly, a tak se někdy v polovině roku 1994 muselo zvednout sociální kapesné na 100 korun měsíčně. Zavedením těchto „sociálek“ se pochopitelně začalo celoplošně rušit fasování hygienických balíčků. Ovšem abych se nedopustil křivdy, tak musím přiznat, že některé věznice vydávaly odsouzeným hygienické potřeby i několik let po zavedení oněch sociálek. Snad ještě okolo roku 2000 bylo možné někde tyto balíčky fasovat. Samotné sociální kapesné v řadě chytrých hlav vyvolávalo mnoho diskuzí vedoucích k chaotickým změnám.
Není stovka jako stovka
Některé věznice přímo zakazovaly odsouzeným onu stokorunu utratit za cokoli jiného než za hygienické a psací potřeby, zatímco jiným to bylo jedno. Několikrát se pokoušeli o návrat fasování hygienických balíčků místo zmíněné stokoruny. Poslední pokus o takovouto změnu pamatuji okolo roku 2016. Ovšem tento nešťastný nápad tvrdě narazil.
Ostatně posuďte sami: Odsouzení, kteří si kupříkladu pěstovali plnovous, fasovali krém na holení a jednorázové břity. Já a mnoho mně podobných, kteří si dlouhá léta holíme hlavu nebo jsme od přírody plešatí, jsme pro změnu dostávali hřebeny. Na ten den snad nikdy nezapomenu. Dívám se na ten hřeben a povídám vychovateli: „To si jako teď ze mě ale děláte prdel, ne? Co s tím hřebenem jako mám dělat?“ A on mi na to odpověděl: „Prostě si ho vezmi, tady mi to podepiš a mazej. Já si to nevymyslel. Všichni musíte dostávat to samé bez rozdílu!“ Prostě si chytré hlavy řekly: „Vymyslíme univerzální hygienické balíčky, které budou dostávat všichni. A je to!“ Tato změna samozřejmě vyvolala velké pobouření a po pár nešťastných měsících se stokorunové kapesné zase vrátilo zpátky.
Máme za sebou druhou polovinu roku 2019 a pracovně nezařazení vězni a vězni bez vlastních příjmů tak stále pobírají měsíční kapesné ve výši 100 korun. Ano, za celých 25 let od zavedení oné stokoruny se nic nezměnilo. Snad jen ceny ve vězeňských kantýnách nyní připomínají závratnou vysokohorskou přirážku. Po revoluci by vám stovka určitě stačila na mnoho věcí. Tenkrát si vězni za stovku mohli koupit barbus na holení, štětku, břity, šampón, zubní kartáček, pastu, deodorant, ale i dopisní soupravu se známkami.
A dnes? Chytré hlavy by si měly především uvědomit, že barbus už nestojí v předražených vězeňských kantýnách 16, ale 90 korun. Štětka na holení už není za 8, ale za 55 korun. Deodorant nestojí 30, ale 115 korun. Mnoho cen se opravdu rapidně změnilo. Pasta na zuby se z 9 korun vytáhla na 34, zubní kartáček z 6 na 25, mýdlo z 2 korun na 28, litr šampónu ze 17 na rovnou stovku. Dopisní souprava z 9 na 25 korun a poštovní známka už nestojí 1,50, ale 19 korun. To, co si vězeň mohl z hygienických a psacích potřeb pořídit za stovku, dnes nepořídí za méně než 489 korun. A to jsem vám spočítal opravdu ty nejlevnější produkty, které si je možné ve vězení zakoupit. Ovšem ani ti, kteří mají to štěstí a jsou pracovně zařazeni, na tom nejsou o moc lépe. Drtivá většina odsouzených má základní „platový tarif“ 5 500 Kč, ovšem to neznamená, že na daný základ všichni dosáhnou.
Mílovými kroky dozadu
Mnohým se to nepodaří, i kdyby sebevíc chtěli. Kapesné se tak dnes pohybuje okolo 500 až 800 korun. Pokud se však jedno pracovní místo rozdělí mezi tři vězně, kteří se střídají, pak mají na kapesném něco okolo dvou set korun. Hygienické balíčky už jsou dávno minulostí. Předražené vězeňské kantýny s minimem financí vedou k nedostatku hygienických potřeb. Připočteme-li povolené koupání pouze dvakrát týdně, dostaneme jednoduchý výsledek: špatné a nedostatečné hygienické podmínky českých vězňů. Což je mimochodem i důvodem, proč se v tuzemských věznicích řeší žloutenka typu A, svrab i jiná kožní onemocnění.
Abych předběhl oponenty, přející vězňům suchý chleba, vodu a tvrdé prkno na spaní: Čím méně si budou vězni hradit své dluhy a výkon trestu, tím více za to budou platit daňoví poplatníci. Navíc už nežijeme ve středověku, nýbrž v civilizované zemi uprostřed Evropy. Hygienické podmínky by tomu měly odpovídat. Přestože existují různé předpisy a normy hovořící o tom, že by mělo být u odsouzených dbáno především na jejich zdraví, je vše úplně jinak.
Má závěrečná slova proto nyní patří všem těm chytrým hlavičkám řídícím naše vězeňství: Haló, proberte se! I bez vysokoškolských titulů, jen pomocí selského rozumu musí přeci každému dojít, že se za těch 30 let opravdu hodně změnilo. 100 korun má dnes úplně jinou hodnotu než 100 korun před dvaceti lety. To vám opravdu nedochází? Nebo snad na ty výpočty potřebujete analytiky? Když už nechcete po čtvrt století zvednout sociální kapesné tak, aby odpovídalo dnešním poměrům, tak aspoň dovolte vězňům dostávat hygienické balíčky od jejich rodin. Proč si vězni dnes nedokážou zaplatit své dluhy, alimenty a našetřit si na nový začátek tak jako dříve? Tehdy to fungovalo, tak proč to nemůže fungovat i dnes? Nebo svou nečinností připouštíte, že je lepší, aby vězni vydělávali hlavně do vězeňských pokladen? Proč jsou vám dnešní finanční a hygienické podmínky vězňů tak lhostejné? Za co si vás daňoví poplatníci vlastně platí? Abyste si jen vozili zadky v luxusních autech a tlachali o tom, kolik si přidat na výplaty?
Od revoluce se naše vězeňství vrací mílovými kroky dozadu. Odsouzení nemohou pracovat, protože jim nedáváte práci. Navíc finanční ohodnocení nedovolí vězňům ani uhradit to, co uhradit musí. Na tohle vše tvrdě doplácí každý daňový poplatník. Tak se už konečně proberte, běžte se opláchnout a zkuste vymyslet něco kloudného, co povede kupředu.
