Z adoptovaného dítěte miláčkem Los Angeles. Dojemný příběh ženy bez domova, kterou proslavil zpěv v metru
Začátkem října obletělo svět video 52leté bezdomovkyně Emily Zamourka z Los Angeles, která se přes noc stala slavnou, když policista sdílel video, v němž zpívá. Příběh ženy bez domova, která čirou náhodou dostala nabídku nahrávací smlouvy s držitelem Grammy Joelem Diamondem, zní už tak dost fantaskně. Když se k tomu přidá historie o adopci, domácím násilí, nevyvedeném americkém snu a adoptivní matce, která si myslela, že je její dcera po smrti, připomíná to scénář kýčovitého filmu. Seznamte se s životním příběhem geniální pěvkyně bez domova, která si po padesátce možná splní svůj americký sen.
Poslední měsíc jí bylo všude plno. Blonďatá žena s igelitovým nákladem svého majetku, která ve stanici losangeleského metra brilantně zpívá Pucciniho árii O mio babbino caro. Přistihl ji policista, který ji chtěl natočit. Zamourka zprvu nesouhlasila, pak svolila, ale nepřála si, aby se video objevilo na internetu. Policista neposlechl, uveřejnil jej na Twitteru a sláva na sebe nenechala dlouho čekat. A proč zpívá zrovna v metru? Přeci proto, že je tam skvělá akustika.
Adoptovaná z chudoby do chudoby
Emily Zamourka se narodila v roce 1967 jako Ljudmila Grekova v jedné z nejchudších oblastí v Sovětském svazu, v dnešním Moldavsku. Byla nejmladším z devíti dětí a ve dvou letech ji matka dala k adopci kvůli nemocnému srdci. Jejími novými rodiči se stali Iona a Ivan Zamourkovi, bezdětný pár náležící k adventistům sedmého dne. Církev příliš nepodporuje „světskou“ zábavu, jakou je hudba, přesto adoptivní rodiče alespoň částečně vedli talentovanou Emily k muzice.
„Pamatuji si, jak její sourozenci plakali u okna, když jsme ji odváželi. Rodiče plakali také,“ vzpomíná Emilyina matka Iona Zamourkova. Tvrdí, že kdyby bylo dítě nešťastné, vrátila by je zpět biologickým rodičům. „Byla jen dítě, nepamatovala si, kdo jsou její rodiče.“ Přestože žila rodina v chudobě, pořídili adoptivní rodiče pro Emily klavír a housle. Na ty hrála na školních koncertech. Iona Zamourkova vzpomíná, že k nim domů chodila Emilyina kamarádka, která hrála na klavír, zatímco její adoptivní dcera ovládala hru na housle, a hrály společně. „Bylo to krásné. Moc se mi to líbilo.“
Začátkem puberty začali Emily spolužáci říkat, že je adoptovaná. Ptala se adoptivní matky, proč jí to děti říkají, a ta jí řekla pravdu. V té době jí bylo 12 a rozhodla se vrátit ke své biologické rodině, která se mezi tím přestěhovala do ruské Soči. Několik let pak pendlovala mezi oběma rodinami. „Jednou k nám přišel její bratr, měli jsme s nimi dobré vztahy. Řekl, že chtějí, aby studovala hudbu v Soči,“ vzpomíná Zamourkova. „Říkala jsem, ať ji nechají tady, že hudba se dá studovat i v Leově. Nechtěla jsem, aby mě opustila. Ale ona šla.“
Po roce se však Emily Zamourka vrátila do Moldávie. V roce 1984, když jí bylo 17 let, byla přijata na Fakultu hudby a hudební pedagogiky v moldavském Balti. Aby se na studiích uživila, myla ve škole podlahy a sbírala lahve. Její nejlepší kamarádka z vysokoškolských studií Paulina Zavatinova potvrzuje, že už tehdy bylo zřejmé, že její hudební talent je výjimečný. „V univerzitním sboru hrála na housle a zpívala sólové party. Měla neobyčejný hlas.“ Emily prý nemohla po nocích spát, hrála na klavír, což jí, jak potvrzuje její bývalý domovník, vydrželo až do pokročilého věku. Stěžovali si na ni sousedi, ale ona tvrdila, že musí hrát, že v noci má inspiraci. „Hudbu, kterou skládala, je těžké popsat. Byla velice komplikovaná,“ tvrdí Paulina.
Během univerzitních let se Emily prý stranila mužům, chtěla se plně soustředit na hudbu. Po vysoké škole se ale nešťastně provdala za Ukrajince, který ji bil. Dokonce jí měl zlomit nos. Z nefunkčního manželství se vrátila zpět ke své biologické rodině, se kterou se po pádu železné opony odstěhovala do Spojených států. Tam měla naplnit svůj americký pěvecký sen, který se jí však plní až nyní, o třicet let později. Celá rodina nyní žije v Los Angeles a jeho okolí. Hudbě se věnuje také Emilyina neteř, která hraje s Monterey Symphony Orchestra v Kalifornii.
Americká noční můra
Emily Zamourka se v 90. letech v Americe pokoušela uživit jako učitelka hudby, ale musela si přivydělávat jako servírka. Složila také celé album pro jednu ne příliš slavnou kapelu, ale ani to jí nepřineslo úspěch, po kterém toužila. Zůstala v blízkém kontaktu se svou adoptivní rodinou, matka s ní dokonce rok bydlela v Americe. Když její adoptivní otec onemocněl, posílala do rodné Moldávie léky. Pak se bohužel začala potýkat s vlastními zdravotními problémy, které ji stály mimo jiné mnoho peněz.
Mezi lety 2011 a 2013 spáchala dvě menší krádeže a jednu větší. Vánoce 2014 strávila ve vězení, pobyla tam pětatřicet dnů. Pak ji čekalo ještě 200 hodin veřejně prospěšných prací. V téže době se jí nahromadilo několik nezaplacených pokut a vzdálila se od adventistické církve, která jí do té doby údajně pomáhala. V roce 2017 byla vystěhována z bytu, který sdílela minimálně s padesátkou holubů. Kvůli této zvláštní úchylce prý také nepřijala přístřešek u své rodiny. Mohla se k ní přistěhovat, ale pouze bez milovaných holubů. Ty Emily chovala v lepenkové krabici, do které udělala jen tak velké otvory, aby ji nemohli opustit. Raději nakrmila holuby, než aby zaplatila nájem.
Árie, kterou vyzpívala v losangeleském metru, by mohla změnit její život. Dostala nabídku ubytovat se v přístřeší pro ženy bez domova, producent ověnčený Grammy Joel Diamond jí nabídl nahrávací smlouvu a oslovila ji také ředitelka hudební akademie v Leově, kde stále žije její adoptivní matka. „Přijeď a ukaž dětem, co umíš. Umělecká škola v Leově na tebe čeká,“ vzkázala jí Olga Lozanova.
Emilyina adoptivní matka, která o své jediné dceři neslyšela dva roky, si však nemyslí, že by se měla do Moldávie vracet. „Nemá se proč vracet, co by tady dělala? Teď jsem naživu, ale zítra můžu být mrtvá. A Leova je příšerné místo k životu, všichni odsud utíkají pryč. Všichni mí sousedi odešli za prací do Itálie,“ vypráví 85letá žena.
Paulina Zavatinova, Emilyina nejbližší moldavská kamarádka, si prý myslela, že je talentovaná pěvkyně mrtvá. Neslyšela o ní desetiletí, naposledy, když s ní mluvila, říkala, že je nemocná a necítí se dobře. Jednou když připravovala večeři, prý zaslechla Emilyin hlas v televizi. „Když jsem ji viděla, probrečela jsem půl dne,“ přiznává. Své kamarádce vzkazuje, že o ní řekla všem svým kolegům a všichni ji moc podporují.
