Pohřební klauni: Smrtelně vážná legrace, kterou můžete mít nyní na posledním rouzloučení
Chtěli byste někomu blízkému nebo i sami sobě uspořádat pohřeb s klaunem? Pokud ano, teď máte možnost. V Česku se objevil zatím ojedinělý projekt Funeral Clowns, který má za sebou prvních pár neobvyklých smutečních (nebo veselých?) obřadů. Provokativní název za sebou ale neskrývá snahu degradovat pohřeb na frašku. Naopak. Klaun, jehož jméno má zůstat zahaleno tajemstvím, stejně jako jeho práce, a jeho šéf Oleg Vojtíšek chtějí ozdravit pohřby a prolomit tabu smrti, protože „pohřby v krematoriích tak, jak je servírují pohřební služby, jsou něco strašidelného“.
Pohřební klauni prý nejprve vznikli jako vtip. Muž ve středním věku, jak se to ve středním věku občas stává, chtěl udělat něco jako první na světě. A pak taky pomoci lidem s jejich trápením. Lidé, kteří nechtěli tradiční pohřeb a nedařilo se jim najít žádnou alternativu, se začali ozývat. Tak se žert proměnil v seriózní záležitost. Podoba smuteční ceremonie od Funeral Clowns má být velice individuální, v zásadě ale proběhne klasický obřad v kremační místnosti a následně se zapojí klaun.
Nepředstavujte si ale, že by se mezi náhrobními kameny zjevilo individuum v kostkovaném pyžamu s červeným nosem, které by začalo žonglovat (to by vedlo jen k dalším ztrátám na životech). „Typickému klaunovi s nosem se chceme vyhnout. Pohřby zatím sice probíhaly s kostýmem, ale myslím, že lidi budou chtít velmi decentní pohřební ceremonii. Klaun se bude čím dál víc posouvat k čemusi mystickému,“ předpokládá Oleg Vojtíšek, muž ve středním věku působící rozevlátým dojmem. Napůl vypadá jako úspěšný podnikatel a napůl jako neúspěšný bohém. Že je šéfem pohřebního klauna, ve výsledku nepřekvapí.
A co tedy bude klaun dělat? Jeho hlavním cílem je vytvořit jakési imerzivní představení čili performanci, do níž se zapojí všichni smuteční hosté. „Na pohřbech jsou lidi katastrofálně odpojeni jeden od druhého. Po pohřbu jsou tak akorát ještě vystresovanější než před ním. Je dobré cokoliv, co je trochu spojí. A zesnulý by si to asi i přál,“ říká Vojtíšek.
Jedním z problémů je prý to, že z pohřbů zcela vymizela ceremonie, lidé vůbec nevědí, co mají na pohřbech dělat. Ze zkušenosti šéfa Funeral Clowns jsou přítomní jen rádi, když je zkušený klaun do něčeho takového zapojí. Pohřby prý většinou budou poměrně civilní, ale v plánu je i motorkářský pohřeb nebo funus v ponorce. „Ale nemyslíme si, že je to servis pro každého a ani nechceme mít každý den pohřeb,“ dodává. Pro Vojtíška a jeho kolegyni, která je klaunem, se prý jedná pouze o „side job“, nikoliv o byznys. „Smrt je naše hobby,“ tvrdí s nadsázkou.
Pohřební klaun jako průvodce dítěte
Ještě zmatenější než dospělí jsou na pohřbech děti. Ne že by nedokázaly smrt blízkého zpracovat, ale nevědí, co na funuse dělat, a často se s nimi ani nikdo nebaví. „Psychologové doporučují, aby děti na pohřbech byly, lépe úmrtí přijmou a prožijí. Ale děti na pohřbech vůbec nevědí, co se sebou. Úmrtí přitom kolikrát zpracovávají lépe než dospělí. Řeknou si, že se to prostě stalo. Nechápou to, ale sžijí se s tím, zatímco dospělí mají nánosy všech možných předsudků a křečí. Dětem pomáhá to, co děláme – uvědomit si, že ten člověk už tady nebude s námi a že je to tak v pořádku. Dítě průvodce v podobě klauna docení v tom, že se s ním někdo alespoň baví,“ vysvětluje Vojtíšek.
I kdyby Funeral Clowns byli jen parťáky dětí na smutečních obřadech, bude prý duchovní otec projektu spokojen. V případě dětí se nejčastěji jedná o úmrtí prarodiče, pro jejich rodiče to však bývá mnohem náročnější záležitost, mají dost práce sami se sebou. I proto jsou zde jejich ratolesti osamocené a zmatené.
Funeral Clowns by provokativním tématem také chtěli prolomit tabu smrti. V postmoderní společnosti máme se smrtí zásadní problém, myslí si Vojtíšek. O smrti se nebavíme s umírajícími a po smrti blízkého ani s pozůstalými, abychom ventilovali nashromážděné emoce. „Babičko, vy tady budete ještě sto let. Takhle to zlehčujeme, přitom ta babička by si o tom třeba potřebovala promluvit. Je dobré, aby člověk smrt přijal už za svého života, stejně jako rodina. Člověk by měl spoustu času vymyslet si rozloučení, aby to byla opravdu party. Navíc když to bude přání zesnulého, žádná babička vám neřekne: Ty si děláš srandu z pohřbu?“ představuje si Vojtíšek. On sám si svůj pohřeb jako velkou party představuje. A přál by si, aby jeho rodina popel rozprášila v pietní zahrádce, kterou sama vysadí. „Ale nijak zvlášť se v tom nerochním,“ dodává.
O smrti se podle Vojtíška nemluví a je to problém. „Když jdeme v pátek s kamarády do baru, tak řešíme i velmi intimní detaily o zdravotním stavu nebo sexuálním životě, ale nebudeme čtyři hodiny řešit, že nám někdo umřel,“ tvrdí.
Divadlo, které odehrají všichni společně
Pohřební klaun nepoužívá klasický kostým, jaký si člověk s klaunem pojí. Obléká stylizovaný stříbřitý kostým, který působí divadelně a má poměrně komplexní ideu. Hodně pracuje se symbolikou čísla čtyři, které má představovat číslo vesmírného řádu, reprezentovat čtyři světové strany, čtyři roční období, čtyři měsíční fáze a čtyři významné body v ročním oběhu slunce. Čtyřka se vyskytuje především tam, kde jde o celý svět nebo celý vesmír. A proto má pohřební klaun na hlavě čtyři stříbrné rohy. Rohy jsou také symbolem rozcestí, evokují vrchol.
Kostým je inspirovaný také pohanským Rohatým bohem. Podle teorií o „novopohanském“ náboženství, které prý předcházelo křesťanské Evropě, je Rohatý bůh, jehož měli Evropané uctívat, bohem, který život bere i dává, představuje nekonečný cyklus zrození a smrti. Autorkou masky je výtvarnice Linda Mikolášková, absolventka pražské AVU. Vojtíšek si však myslí, že takový kostým bude pro některé klienty přespříliš a postupně se projekt přesune k civilnějšímu pojetí.
Ve Funeral Clowns není klaunem muž, jak je zvykem, nýbrž žena, herečka s poctivou klaunskou průpravou z JAMU. Její projev dvojice intenzivně konzultuje s psychoterapeuty. „Klaunství má v Čechách fantastickou tradici. Co se týče klaunského projevu na pohřbu, máme nastavený jakýsi tón, který se pak doladí s rodinou. Není to ale divadelní vystoupení, je to divadlo, které si odehrají všichni spolu,“ popisuje zakladatel práci své kolegyně.
Pohřeb online
Krom pohřbu pro blízkého zesnulého je u Funeral Clowns možné naplánovat i budoucí pohřeb pro sebe sama, o tuto službu se ale zatím nikdo nepřihlásil. Velký potenciál pak dvojice vidí v online pohřbu pro náruživé hráče. Tato služba zatím není k dispozici a bude ji pro „klauny“ muset vytvořit někdo, kdo se v hráčském prostředí orientuje. „Je tolik lidí, které známe jen z online prostoru, a bude to čím dál častější. Když jsou lidé, jejichž život se odehrává v online hrách, ať se tam odehraje i jejich pohřeb,“ myslí si Vojtíšek.
V budoucnu by chtěli Funeral Clowns úzce spolupracovat s klasickými pohřebními službami, doposud prý byly jejich zaměstnanci ke spolupráci vstřícní. „Zatím vypadají rozumněji, než jsme čekali. Myslím, že taky vidí, že to chce změnu, ale sami se bojí do toho zavádět nové prvky, aby se lidi nepolekali. Mohlo by to fungovat ve stylu: My jsme slušná pohřební služba, a kdybyste chtěli, jsou tady pohřební klauni. A asi je to tak i správně. Potřebujete jistotu, že se pohřební služba postará o všechny ty technické věci,“ uzavírá zakladatel Funeral Clowns.
