Nenaplněné předpovědi roku 2020: Měli jsme žít do stovky, létat na Mars a jezdit déčkem na olympiádu
Předvídáním budoucnosti jsme fascinováni, stejně jako všechny generace před námi. Rozdíl je v tom, že co nás čeká, nám už (většinou) nevykládají šamani a vědmy, ale častěji vědci a politici – u nich totiž tušíme, že mají budoucnost tak trochu v rukou. I teď na začátku nové dekády nás obklopují předpovědi, co všechno se v ní nejspíš stane. Pohled na staré prognózy ale ukazuje, jak málo se trefují i ty, které jsou pečlivě propočítané odborníky, a jak se naopak můžou trefit ty, co zprvu zněly jako vtip.
Dnes už se lidé měli celosvětově běžně dožívat více než sta let, knihy měly zmizet z našeho života a standardem měla naopak být samořídicí auta. Takový byl odhad vědce a futuristy Raye Kurzweila, který představil v roce 1999 v knize The Age of Spiritual Machines. Ačkoli má jinak Kurzweil 400 patentů a patří i dnes mezi největší osobnosti světové vědy, ani jedna z těchto předpovědí mu nevyšla.
Dalo by se říct, že čekal hotovou podobu procesů, které pořád ještě sledujeme probíhat – auta bez řidičů už existují, nemáme ale odpovědi na klíčové etické otázky kolem nich. Papírových knih se prodává méně, ale pořád jde celosvětově o stamiliony. Naděje dožití se sice pořád zvyšuje a podle OSN teď globálně přesahuje 72 let, ke stovce ale ještě není ani zdaleka blízko v žádné zemi světa. Nechci za žádnou cenu odhady vědců zesměšňovat, jde o to, že ani se všemi podstatnými informacemi a spoustou zkušeností některé věci nejde odhadovat moc přesně. Kurzweil se ale i v jedné věci trefil – čekal, že v roce 2020 bude zásadním tématem soukromí a ochrana osobních dat.
Národní výzkumná rada USA spadající pod tamní akademii věd zase čekala výstup posádky NASA na Marsu v roce 2018, ostatně ještě před 10 lety jej jen o trochu později – právě na rok 2020 – plánoval Elon Musk.
Boris ve vládě? Věděli to 22 let
Pečlivě spočítané a promyšlené výhledy i od těch největších mozků planety se prostě můžou mýlit, a to i zásadně. Ostatně odhady z 80. let, že již v roce 2010 dosáhne globální oteplování kritické a pozemský život ohrožující úrovně, jsou oblíbená zbraň skeptické strany v debatách o klimatu.
Namísto toho naopak někdy vyjdou předpovědi vyřčené spíš s nadsázkou. Britský deník The Independent v roce 1997 hádal jména ministrů britské vlády v roce 2020 jak za labouristy, tak za konzervativce. Nechyběl mezi nimi Boris Johnson, v jehož medailonku list prorocky citoval větu, že chce takovou Británii, která se bude mít k EU jako Kanada k USA, nikoli jako Texas k USA. Excentrický blondýn už v londýnském kabinetu sice sedí dobré tři roky, největší zápis do dějin ho ale má čekat v předpovídaném roce 2020, kdy by se měl pod jeho taktovkou uskutečnit brexit (čímž si samozřejmě netroufám riskantně předpovídat, že k tomu dojde).
Na olympiádu déčkem
Starší sliby a prognózy pro Česko do roku 2020 jsou sbírkou planých nadějí. V Praze třeba už teď podle někdejších výroků primátora Béma mělo jezdit metro D. V roce 2010 prý zbývaly jen detaily k zahájení stavby. K tomu nakonec došlo až v právě skončeném roce za primátora Hřiba, o jehož straně v Bémově době málokdo vůbec věděl. Bém si navíc v roce 2020 přál v Praze pořádat olympijské hry, považoval to za reálnější než rok 2016… Nestojí za tím vším i posedlost konkrétními daty a termíny? Primátor před deseti lety nemohl přesně vědět, kdy se dostaví metro, ale patrně se ho na nějaké to číslo do titulku kdekdo ptal.
A ještě méně dávno – na konci roku 2016 – oznamoval ministr dopravy Ťok, že v roce 2020 už bude v provozu kompletně zmodernizovaná dálnice D1. Dnes už experti (tak se někdy také označují lidé, kteří mají vidět do budoucnosti) připouští, že možná za dva roky, no uvidíme.
Každopádně se k novoročním a novodekádním předpovědím dá doporučit jedno: Nějaké si zapsat a pak sledovat, co se vyplňuje. Ani ne pro pobavení, ale spíš jako důkaz, že prognózy je nejlepší brát s rezervou, případně se vrátit k vědmám.
