Zápisky českého vězně: Vedení zařídilo, že jsme prožili hezké svátky. Kaňkou bylo jen prošlé jídlo
V předchozích dílech tohoto seriálu jste se mohli dočíst o tom, jak se řada odsouzených připravuje na vánoční svátky a příchod nového roku. Je však mnoho scénářů a ojedinělých situací, které se mi do příspěvku nevešly. Některé situace by mě ani nenapadly. Před svátky, ale i během nich například prováděli dozorci osobní prohlídky odsouzených, prostorů cel i oddílů. Ty byly převážně zaměřené na výrobu alkoholu, kterým si řada odsouzených svátky zpříjemňuje. V mnoha případech byli dozorci úspěšní a chodby oddílů se zaplňovaly nádobami s kváskou. Ta se samozřejmě rozlila a oddíly byly zahalené alkoholovým odérem. „Tolik škody!“ povzdechlo si mnoho odsouzených.
Autorem seriálu Zápisky českého vězně, který vám přinášíme každé úterý, je odsouzený, který si odpykává trest odnětí svobody v délce 9,5 roku. Za co byl odsouzen, si přečtěte zde.
Ovšem i dozorci jsou jen lidi a několik nádob se jim objevit nepodařilo. A tak se pár odsouzených nakonec mohlo napít a svátky oslavit se vším všudy, jak se sluší a patří.
Při prohlídkách však dozorci narazili i na řadu jiných úlovků. Několik zakázaných předmětů – jako různá trafa, nabíječky či tetovací strojky – vzalo za své. Také se podařilo odhalit vězeňského dealera, kterému bylo zajištěno nemalé množství marihuany. Jeho cela byla následně zapečetěna a vše bylo předáno k dalšímu vyšetřování orgánům činným v trestním řízení. Dotyčný odsouzený rozhodně nebude mít šťastný nový rok, neboť může počítat s pár lety sociálních jistot vězeňského prostředí navíc. Jelikož osobně zaujímám k drogám velmi negativní postoj, jsem rád, že byl další dealer odhalen, a dozorcům gratuluji.
Vstřícná gesta vedení věznice
Jinak bylo vedení věznice po celé svátky velmi shovívavé. Byla nám povolena vánoční výzdoba cel a díky tomu ozdobily některá okna papírové ozdoby, na stolech se objevily sváteční ubrusy a na různých místech stály dekorativní předměty s vánoční tematikou. Některé věznice zajistily pro své odsouzené vánoční stromeček, jinde na oddíly elektrické plotýnkové vařiče po celou dobu svátků. S propůjčením vařičů byl dočasně povolený i rozšířený sortiment zboží ve vězeňské kantýně. Odsouzení si tak mohli nakoupit i čerstvá vejce, která řada vězňů neviděla i několik let. Přiznám se vám, že i já si po mnoha letech dopřál k snídani míchaná vajíčka na cibulce a blaženě si vychutnával každé sousto této ve věznici velmi vzácné pochoutky. Dále byla po dobu svátků prodloužena možnost sledování televizních pořadů. Místo do půlnoci až do dvou do rána. Také rychlovarná konvice, která je po večerce dozorci zajištěna, nám byla dopřána dlouho do noci.
I odsouzeným, kterým vycházel výkon kázeňského trestu, respektive pobyt na díře, spadl na svátky kámen ze srdce. Vedení totiž rozhodlo, že během svátků na díře nikdo nebude, a tak je všichni vězni mohli strávit na oddílech mezi ostatními. Sice se objevily informace, že kdyby tak vedení neučinilo, tak by odsouzení na dírách zdemolovali veškeré vybavení cel, aby se na oddíl dostali za každou cenu. Ovšem jsem optimista, tudíž takovéto rozhodnutí samotného vedení považuji za vstřícné gesto namísto preventivního opatření eliminujícího případné škody. Děkujeme tedy za mír, klid a pohodu během svátků.
Dlouhá bitva o prošlou roládu
Ovšem odpovědní zaměstnanci stravovacího aparátu si prostě říct nedají a nedají. Každý rok nás na tyto svátky obdarovávají vánočními balíčky obsahujícími několik pochutin včetně krabičky s vánočním cukrovím. Jelikož je vše rok od roku dražší a dražší, jsou tyto balíčky rok od roku chudší a chudší.
S tím samozřejmě nikdo nic nenadělá. Ovšem není tomu tak dlouho, co byl zveřejněn můj článek zaměřený přímo na některé vězeňské kuchyně. V něm jsem vám popisoval některé opravdu nechutné praktiky, se kterými se ve vězeňském stravovacím aparátu mohou vězni setkat. Tak nějak jsem doufal, že si z toho mnozí vezmou ponaučení a budou předcházet zbytečným karambolům. Silvestrovské ráno mě vrátilo zpět do reality – a to krátce po výdeji snídaně.
Dvousetgramová kávová roláda byla opravdu milým překvapením na sváteční snídani. Ovšem doba minimální trvanlivosti prošlá o 12 dní mě opět zvedla ze židle. Z celého oddílu nás bylo šest, kteří měli tu smůlu, že neměli roládu do začátku února jako ostatní, ale do 20. 12. 2019. Zpočátku jsem si říkal, buď v klidu a skousni to. Ale nakonec jsem stejně zavolal dozorce a požádal ho o zajištění výměny stravy. Přeci jen mají ve skladech nějaké ty rezervy a těch šest rolád vymění bez problému. Prostě těch pár kousků uteklo, což se občas může stát každému. Jenomže jsem netušil, že tím spustím poměrně náročnou a neplodnou diskuzi. Nejdříve jsme polemizovali o slovíčkách, zda je to minimální trvanlivost a ten krém uvnitř se prostě zkazit nemůže a podobně. Vysvětlil jsem dozorci, že už mám v potravinářském průmyslu pár těch let odpracovaných, tak ať se mě nesnaží přesvědčovat o tom, že je vše v naprostém pořádku. Šel tedy zavolat odpovědnému pracovníkovi kuchyně a nahlásil mu šest reklamací.
Dozorcův tlumočený vzkaz mě však napružil ještě víc. Prý se volalo přímo dodavateli, který uvedl, že je vše v pořádku, jenom omylem natiskli špatné datum. Tak dozorci povídám: „Teď už vážně urážíte mou inteligenci. Zaprvé, je osm hodin ráno, takže silně pochybuji, že nějaký dodavatel má po nočním silvestrovském flámu nějaké informace o produktu, u něhož jsem ani neuvedl výrobní číslo šarže. A zadruhé, že má doma v nočním stolku dokumenty od rolád pro věznici, které byly navíc vyrobené v Rakousku.“ „Tak se tedy oblékněte a pojďte si pro náhradní stravu do kuchyně,“ odpověděl rezignovaně dozorce, který ani nemohl oponovat mým argumentům. V kuchyni mi bez jediného slova vydal jako náhradní stravu za rolády chleby s tavenými sýry. Až na oddíle jsem však zjistil, že i ten chleba měl trvanlivost do 1. 1. 2020. Tedy daným dnem mu spotřeba končila. Jak mi už jednou vysvětlila vedoucí stravovacího aparátu, nesmí se už vydávat ani takové potraviny, kterým daný den končila lhůta trvanlivosti.
Skvělý návrat k výtvarné činnosti
Na silvestra po ránu už toho však bylo na mě moc, a tak jsem další reklamaci a neplodnou debatu o chlebu raději vzdal. Při výdeji oběda jsem zjistil, že i jiné oddíly měly stejný problém. Ovšem ty měly smůlu, neboť jim stravu už vyměnit odmítli. S pracovníkem vězeňské služby jsem celou záležitost ukončil slovy: „Přestože jsme vězni, nejsme prasata, tak se nad sebou trochu zamyslete.“
Něco pozitivního mi však toto sváteční období přeci jen přineslo. Kdo patří mezi pravidelné čtenáře, jistě ví, že jsem během výkonu trestu našel zálibu ve výtvarné činnosti, konkrétně v malování obrazů. Také ví, že mi tuto možnost v předchozí věznici odepřeli. V té současné jsem opět tuto možnost získal, jen jsem plátna vyměnil za zdi věznice. V současné době pracuji na malbě staré Příbrami podle dobové fotografie. Jako médium používám prašný pastel a rozměr obrazu-zdi je úctyhodných 300 na 440 centimetrů. Čímž se mi prakticky splnil sen o velkoformátové malbě. Opět pociťuji ono resocializační naplnění a současně smutně vzpomínám na ono plátno, které jsem před lety sprostě odcizil. I když v mém případě už není resocializace nutná, neboť jsem ze srdce přesvědčený, že těchto mých posledních 326 dnů do konce trestu je už i mých posledních 326 dnů za mřížemi v mém životě.
Na závěr ještě jednou děkuji všem čtenářům našeho seriálu za přízeň a v novém roce jim přeji mnoho osobních i pracovních úspěchů, mnoho lásky, štěstí, ale hlavně zdraví a svobody.
