Zápisky českého vězně: Dozorkyně často předčí své mužské protějšky nejen v lidskosti, ale i v odvaze
Pod pojmem ozbrojené složky si člověk běžně vybaví statné chlapy v uniformě svírající nějakou tu střelnou zbraň. Ovšem v řadách ozbrojených složek slouží čím dál tím častěji i zástupkyně něžného pohlaví. K ozbrojeným složkám mimo jiné patří jak justiční, tak i vězeňská stráž. Dnešní díl proto věnuji ženám, které se rozhodly vyměnit šaty za uniformu a bezpečnou práci v kanceláři za drsné a nebezpečné prostředí věznice.
Pokud by si někdo myslel, že dozorkyně pracují pouze ve věznicích určených pro ženy, pak by se opravdu spletl. I v mužských věznicích je zaměstnáno mnoho dozorkyň. Rozhodně ne v tak hojném zastoupení, jako je tomu ve věznicích určených pro ženy, ale faktem je, že pracují i mezi námi. Mnoho lidí napadne otázka: Jaká ženská vlastně může pracovat v pozici bachařky? Diktovat chlapům, ostříleným kriminálníkům, co, kdy a jak mají dělat. Rozkazovat jim a zvládnout kdejaké krizové situace.
Nejen mnoha odsouzeným, ale i kolegům dozorcům a běžným občanům přijde tato profese pro ženy nepřirozená. Zaslechl jsem už mnoho šovinistických názorů a zaregistroval mnoho předsudků a argumentů. Že ženy-dozorkyně musí být buď dominy, nebo si vykonávající této profese snaží něco dokázat či vynahradit. Něco, co v běžném životě postrádají – autoritu, respekt a úctu od mužů. Nebo že prostě jen touží po silné dávce adrenalinu. Ale všechno tohle jsou opravdu jen nesmyslné předsudky a hlouposti.
Rudá Soňa vládla všem
Během svých let strávených za zdmi věznic jsem zažil už mnoho žen oděných v uniformě vězeňské stráže, a to v různých pozicích. Hlídají například vězně během eskort. Přitom právě eskorty patří mezi jedny z těch nejrizikovějších okamžiků. Také hlídkují na strážních věžích se samopalem v ruce, nebo se účastní dozoru nad vězni přímo v areálu věznice a různých ubikacích. Ženské dozorkyně lze ovšem také nalézt v samotném vedení věznice, kde někdy zaujímají i vysoké posty. Přiznávám, že jsem měl zpočátku také negativní postoj vůči ženám v uniformě. Přišlo mi to zkrátka divné a nepřirozené. Ale postupem času jsem dospěl k závěru, že jsem opravdu rád za to, že jsou v řadách dozorců zaměstnané i ženy. A vše to špatné, co se o nich říká, jsou jen nesmyslné předsudky, od kterých by se už dávno mělo odstoupit. Ženy už totiž dávno nejsou tak slabé a křehké, jak si mnozí chlapi stále myslí. Naopak mohu potvrdit, že jsou mnohdy silnější, odolnější a odvážnější než chlapi.
Jeden příklad za všechny: Je tomu už pár let, co se ve vězeňské jídelně setkaly dva různé oddíly, mezi nimiž panovala jistá nevraživost. A tak došlo k nevyhnutelnému střetu, kdy létaly židle všemi směry. Byla to hromadná rvačka jako vystřižená z amerického akčního filmu. Ovšem zásah dozorců s brokovnicemi nečekejte. Mladí dozorci se totiž okamžitě stáhli do bezpečí a zavřeli za sebou dveře. Byla však mezi nimi i jedna žena a ta se nestáhla. Naopak jako Wonder Woman vlétla do toho davu se záměrem roztrhnout od sebe hlavní aktéry a udělat přítrž celé šarvátce. Co této dozorkyni rozhodně nechybělo, byla obrovská dávka odvahy. Neodnesla si přitom ani škrábanec a celá situace byla brzy pod kontrolou.
Z jiné věznice vzpomínám na dozorkyni, kterou jsme trefně přezdívali Rudá Soňa. Měla rovné plavé vlasy sahající až na lopatky a svým celkovým vzezřením připomínala válečnou amazonku z bájných příběhů. Tenkrát jsem byl na oddíle plném rebelů a žádný dozorce si na něm nedokázal sjednat takový pořádek, respekt a úctu jako právě Rudá Soňa. Pokud už se našel odvážlivec, který se jí i přes všechna varování přeci jen postavil, uštědřila mu takovou facku, jakou dotyčný nikdy nedostal. A rázem byl klid. Nepamatuji žádnou dozorkyni, která by svou práci nedokázala plnit stejně dobře jako její kolegové dozorci. Naopak si troufám tvrdit, že jsou v mnohých ohledech lepší než chlapi. I tyto ženy se umí opravdu rozčílit, zařvat jako lvice, či dokonce uštědřit nějakou tu výchovnou ránu. Navíc málokdo z chlapů se k ženám staví jako k dozorcům. Vždyť jsou to přece ženy. Postavit se ženské by proto odsoudila i řada vězňů. Dělat chlapa na ženské se prostě nedělá.
Rozhoduje osobnost, ne pohlaví
Přestože je možné vidět je s kvérem u pasu, jak navíc svírají samopal v rukou nebo mají pouze opasek s pouty, slzným plynem a teleskopickým obuškem, stále si zachovávají svůj půvab a své ženství. Pokud je všechno v pořádku a vězni se chovají slušně, jsou mnohem vstřícnější, chápavější a tolerantnější než jejich kolegové. Navíc mohu bez nadsázky říct, že také mají lidštější přístup. Pravda však je, že to nemají vůbec lehké. Fakt, že jsou ženy, jim neustále podsouvá a připomíná mnoho vězňů, ale především kolegů, kteří z jejich profese radost nemají.
Zda jsou lepší dozorci, či dozorkyně jsem se zeptal bývalé vězeňkyně, která zažila dvě ženské věznice. Dostalo se mi očekávané odpovědi, že naše vězeňkyně upřednostňují spíše dozorce. Ovšem shodli jsme se na závěru, že není možné určit, kdo je lepší. Nezáleží totiž na tom, které pohlaví oblékne uniformu. Najdou se totiž jak nesnesitelní dozorci, tak z druhé strany i jejich kolegyně. Na čem totiž záleží, jsou povahové rysy a osobnost daného člověka.
V našem vězeňství zaujímají všechny posty jak muži, tak ženy. Ať už je to ředitel, ředitelka, vychovatel, vychovatelka, psycholog, psycholožka, speciální pedagog či speciální pedagožka. A je jedno, jestli pracují ve věznici pro muže nebo pro ženy. Mnoho mužů zvládá práce, které byly léta přisuzovány ženám, a naopak. Možná mám jen starou školu, ale k ženám chovám přirozený respekt i úctu a domnívám se, že by tak měl činit každý správný chlap. Pokud se tedy ženy rozhodnou k výkonu jakékoliv profese, měli bychom je spíše podporovat, než je shazovat a určovat jejich místo k plotně a žehlicímu prknu. Mnoho žen už nám dokázalo a dlouhé roky dokazují, že na to mají. Z nezaujatého pohledu vězně mohu potvrdit, že práce dozorců není snadná a já bych si ji rozhodně nikdy nevybral. Dozorkyně to mají o to těžší, protože jim každý říká: „Ale ty jsi jen ženská!“ Přitom i ve fyzických testech kolikrát předčí své mužské protějšky.
Na závěr tedy mohu jen říct: Dámy, já smekám. Nevzdávejte to, vždyť bez vás bychom zde ani nemohli být.
