Bajka o kaprovi a rebarboře: Hledání cesty k některým jídlům může chvíli trvat, ale leckdy k cíli dojdeme
Jsou suroviny, které nás samy o sobě nemusí oslovit. Přijdou nám fádní, nebo naopak chuťově příliš specifické či výrazné. Ale když je dobře zkombinujeme, stane se kouzlo. Ne vždycky, ale občas se to podaří. A právě to mě na jídle baví asi nejvíc.
Od svých sedmi let mám bratra. Když vynechám prvních deset let jeho života, nemůžu si na něj stěžovat. Rvali jsme se jako koně, přičemž já nesměla nikdy vyhrát, protože jsem byla ta starší a rozumnější, brácha měl už od tří let sílu jako býk. Všechny ty potupné rvačky jsem mu už dávno odpustila. Mimo jiné i proto, že je neskutečně šikovný, což ve mně vzbuzuje velký respekt. Na co sáhne, to se mu povede. Ať už jde o to, postavit dům, uvařit pivo, nebo chytit kapra. A právě z rybaření se stal v posledních letech jeho velký koníček.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
