Na konzervy dneska koukáme skrz prsty. Často neprávem, mohou ukrývat poklady

V souvislosti s jídlem se v posledních letech nejčastěji používá slovo čerstvost. Je to naprosto správně, čerstvé jídlo je to nejlepší. Ale ani v případě čerstvého jídla není třeba zacházet do extrému, když čerstvé suroviny zkombinujete s těmi zpracovanými tak, aby vydržely delší dobu, nikdo vás za to na hranici neupálí. Jak už jsem se výše přiznala, po konzervě sáhnu poměrně často, a to si troufám říct, že jím dost kvalitně.

Do pěti hodin od sklizně

Pro leckoho je konzerva jeho denní chleba, pro ty, co vaří často a rádi, je jídlo z konzervy synonymem zla, podle výzkumu, který si nechala dělat společnost Bonduelle, je to celá ­pětina respondentů. Největší předsudky mají prý mileniálové, jasně, toast s avokádem je toast s avokádem. Ale pojďme na to mrknout trochu podrobněji, konkrétně na zeleninu zavřenou v konzervě. Když potřebuju odbornou radu ohledně jídla, volám své kamarádce Karolíně Fourové, mezi foodies důvěrně přezdívané Inženýrka, protože vystudovala výživu a kvalitu potravin. A co jsem se dozvěděla: „Konzerva nezískala název podle konzervantů, které dnes většina lidí vnímá spíše negativně. Slovo konzerva je odvozeno od procesu konzervace, jinými slovy uchování potravin.“