Na sněhové vlně: Parádní lyžování v rakouských Alpách čeká za rohem a s ním i wellness a gastronomické orgie
Čerstvého prašanu je v Česku letos více než jindy v tuto dobu, pořád ale platí, že za skvělými lyžařskými podmínkami musíte do vyšší nadmořské výšky. Vypravili jsme se tedy do jednoho z nejoblíbenějších rakouských sjezdařských středisek a otestovali lednovou lyžovačku na ledovci. Malebná salcburská městečka KAPRUN a ZELL AM SEE nabízejí lákavý mix sportovního vypětí na svahu a naprostého uvolnění v saunách a bazénech.
Vyhlášený lázeňský hotel Tauern Spa pojme přes čtyři sta hostí, ale člověk se nemusí bát – v jeho dvanácti bazénech, deseti saunách, v parních lázních a vířivkách je místo pro všechny. Téměř jistě vás na recepci uvítá český či slovenský personál – Češi tvoří po Rakušanech a Němcích největší část klientely a jezdí sem celoročně a stabilně, nejen v zimě. Naší skupinky se ujala Gertie, recepční s vizáží hollywoodské herečky a dokonalou češtinou (ač Němka, donedávna žila v Česku). Vysvětlila nám všechny výhody, jaké luxusní resort v kategorii 4* superior svým hostům poskytuje, a rozhodně nic nepřibarvila.
TAURSKÉ LÁZNĚ SMYJÍ STRÁZNĚ
Prostorná hotelová restaurace je vyhlášená i mezi místními, snídaňový bufet je neuvěřitelně rozmanitý a večerní menu sestává z nabídky pěti (samozřejmě delikátních) pokrmů servírovaného hlavního chodu. Typicky jde o nějaké rakouské národní jídlo, vegetariánskou pochoutku, rybu v originální úpravě atp., které ovšem doplňuje salátový bar, teplé i studené předkrmy, na tucet druhů pečiva, výběr švýcarských a francouzských sýrů nebo nádherné zákusky; v sobotu jsem napočítala přes třicet různých druhů od lanýžové mousse au chocolat a profiterolu po štrúdl a kremrole. Obsluhovat vás bude mimořádně sympatický personál. Náš stůl si kupříkladu po dva večery dopřával milé společnosti mladého číšníka Geralta, vystudovaného lingvisty z Tirany a studenta skvělého albánského spisovatele Ismaila Kadareho; Geraltův humor byl stejně vytříbený jako místní veltlíny, sauvignony a ryzlinky, jež nám doléval.
Že odtud štíhlí neodjedete, vám každý večer připomínají osobní váhy v hotelovém fitku a místním dvoupatrovém wellness centru. I pokud se v Tauern Spa neubytujete a zvolíte některý z krásných apartmánů v Kaprunu nebo Zell am See a okolních usedlostech, neváhejte do Tauern Spa zavítat právě kvůli veřejnosti přístupným lázním a saunovému ráji. Ve větší ze dvou venkovních finských saun probíhají po celé odpoledne až do osmé večerní v každou celou hodinu saunové ceremoniály. Sněhové koule s rozličnými vůněmi od borovice limby po citrusy a mátu tají na žhavých kamenech, kolem nichž se obratně točí šlachovitý saunový mistr János a bezmála čtvrt hodiny předvádí k nadšení šedesátky naháčů něco mezi břišním tancem s velkým ručníkem a uspáváním hadů. Jindy naskočí Nizozemka Anna s vědry sněhu, oscarovou choreografií a vějířovým tancem.
Na sauně je nádherné, jak rozmanitá v ní může být společnost – jednou je až na ambientní hudbu ticho jako v hrobě, podruhé se pod vlivem party bodrých Bosňáků pustí celé osazenstvo do zpěvu Princeovy písně Purple Rain a kývání do rytmu… S kolegou jsme vždy spěchali zabrat si místa na lavici až u stropu už deset minut před saunovým rituálem, takže jsme v bezmála sto stupních třikrát za večer trávili skoro půlhodinu, což by nám nikdo rozumný neschválil. Studený bazén pod hvězdnou oblohou nás zachránil – a pak už rychle do vnitřního termálního, s vířivkou na jedné straně a lehátkovými rošty na druhé, vodopád v ceně a halasná čeština též. I sem se chodí na Adama, buďte na to připraveni. Naopak plavecká pětadvacítka a dva velké venkovní bazény s šestatřicetistupňovou vodou vyžadují plavky – a spoustu času.
Lyžovačka na „Kitzu“
A ten si najdete především před snídaní, nebo naopak v podvečer po lyžovačce. Běžkaři tu najdou 107 kilometrů upravených stop, výletníci 40 kilometrů umetených stezek a na sněžnicích nebo skialpech se dostanete ještě jinam. Jenže my jsme tu kvůli šumu svistu, alias sjezdu z kopečka. V rekreačním regionu Zell am See – Kaprun na nás čekají tři lyžařské oblasti vyhovující jak náročným sportovcům, tak začátečníkům či rodinám s dětmi: Kitzsteinhorn, Schmittenhöhe a Maiskogel. Padesátka lanovek a vleků schopných převézt za hodinu na sto tisíc lidí otevírá brány do jednoho z největších lyžařských areálů v Rakousku s celkem 408 kilometry sjezdovek. Jediná permanentka Ski Alpin Card totiž propojuje Zell am See-Kaprun se sousední lyžařskou oblastí Skicircus Saalbach Hinterglemm Leogang Fieberbrunn.
Naskočte do auta nebo do velmi dobře fungujícího, dochvilného skibusu – to pokud si chcete odpoledne užít après-ski s dýdžejem na jedné z horských teras a vychutnat si bombardino nebo místní Jaga-Tee, tedy silný čaj s rumem a ovocným šnapsem. V Bründl Sports u lanovky Maiskogelbahn si půjčte vybavení, pokud si ho nevezete z Česka – nejezdíte-li lyžovat na víc než dva týdny za sezónu, nemá význam si dobré lyže kupovat, protože než by se vám „vyplatily“, dávno zastarají.
A pokud k tomu všemu hledáte instruktora, vězte, že kaprunská lyžařská škola Skischule Oberschneider vám ráda vybere někoho na míru. Kupříkladu mně jakožto děčínské rodačce logicky připadl Thomas Trautmann, chlapík, jenž z Děčína emigroval roku 1981, bydlel do roku 1977 v ulici pode mnou a chodil do stejné školy jako moje děti. Sedmasedmdesátiletý Thomas vypadá na pětapadesát, jezdí nad Kaprunem na lyžích dvacet let a prý pamatuje i doby, kdy byl ledovec padesát šedesát metrů níž. Lyžařů podle něj nepřibylo, jen se mění jejich technika. Tu nejlepší mě tenhle držitel trenérské licence pro žáky a dorostence rád naučil – prostě jen v lyžácích ohýbáte vzhůru prsty té nohy, na kterou stranu chcete zatočit.
Lidi, oblečte se!
Až se na „Kitz“ budete chystat, nezapomeňte, že tady nejste na Lipně nebo na Klínovci, a už vůbec ne v březnovém Livignu. Lyžujete ve třech tisících metrech a je leden, teploty padají k minus dvaceti, v téhle ledárně už ani krkavci a kavčata nelétají. Ohřát se naštěstí můžete nad hrachovou polévkou, hovězí pečínkou nebo císařským trhancem v libovolné horské chatě – gastronomie je na vrcholcích rakouských Alp prakticky všude vskutku vrcholná. A když už máte lyže dole a jste na „vrcholku světa“, projděte si Gipfelwelt 3000. Vyhlídkové terasy pod vrcholem Kitzsteinhornu (3203 m n. m.) propojuje tunel ve skále s naučnou stezkou a exponáty souvisejícími s těžbou zlata a drahokamů i s místní faunou a flórou. Jako na dlani, pokud nepadne mlha, budete mít nejvyšší vrcholky Německa, Rakouska i Salcburska, tedy Zugspitze (2962 m n. m.), Großglockner (3798 m n. m.) a Großvenediger (3657 m n. m.). Místní faunou od svišťů po kozorožce a avifaunou od orlů po bělokury se pokocháte díky smyčce dokumentárního filmu v otevřeném kinosále.
Jakmile na ledovec padne stín, což se zejména první tři měsíce sezóny zhusta děje, sjeďte po svahu Maiskogelu dolů do údolí a poslední zbytky adrenalinu spalte na celoroční bobové dráze Maisi Flitzer. Až posvištíte jejími serpentinami rychlostí přes čtyřicet kilometrů v hodině (nebojte, rychlost si určujete sami) jedenáct metrů nad zemí (výšku už si bohužel neurčujete – prostě se nedívejte pod sebe), povíme si, jestli je větší maso tohle, nebo úzká černá sjezdovka Black Mamba, která vás na své kilometrové délce místy donutí ke klesání až 63 %. Procházku po břehu Zellerského jezera a podvečerní taneček v populárním Après-Ski baru Crazy Daisy si po téhle černé tečce rozhodně zasloužíte.
Velká nádhera na „Schmittce“
V sousední části propojeného areálu, na Schmittenhöhe čili Schmittce, jak jí říkají místní čeští a slovenští lyžařští instruktoři, jsem pak zažila jeden z nejlepších lyžařských dní v životě. Ačkoli byla sobota, na pětadvaceti vlecích se masa lidí krásně rozprostřela. Slunce mocně září, ovšem o hřání se mluvit nedá – minus deset, jen to fikne.
Vynechám akční sjezdovku Funslope Schmitten XXL o délce 1300 metrů, po francouzské La Plagne nejspíš nejdelší funslope na světě se skokánky, tunely, ostrými zatáčkami, terénními zvlněními a lesními pasážemi. Já tu nejsem pro legraci. Po pár hodinkách rozježdění na modrých a červených sjezdovkách a snad až velkopanském obědě v restauraci Franzl, inspirující se pověstnou c. a k. kuchyní starého mocnářství, se vrhám na údajně nejprudší sjezdovku celého Rakouska, čtyřkilometrový sjezd Trass s kilometrovým převýšením a místy až sedmdesátiprocentním sklonem. Naprostá paráda.
Všechny sjezdovky jsou tu fantasticky upravené, parkování v kteroukoli denní dobu bezproblémové a o fronty u vleků jsem tu skutečně nezavadila. Ano, jídlo a pití jsou někde až absurdně drahé, ale kdo by jedl a pil, když může od půl deváté do čtvrté odpolední jezdit jako drak? Zkuste to taky, lyžařská sezóna tady, pod Kitzem, trvá do půli května.
Čeští turisté v zimním Rakousku
Výpady Čechů do Rakouska jsou rok od roku četnější, jak v zimě (53 % z celkového počtu českých rekreantů a turistů), tak v létě (47 %). Třeba během předloňské zimní sezóny (2022/2023) naši jižní sousedé zaznamenali z české strany 544 tisíc příjezdů a přes 1,94 miliónu přenocování. Velká část turistů navíc není nikde zachycena, protože jde pouze o denní návštěvníky – třeba ty, kteří brzy ráno vyrazili autobusem nebo vlakem do Vídně či Salcburku na vyhlášené vánoční trhy nebo do galerií a muzeí a večer se vraceli zpět.
Nejoblíbenější z devíti spolkových zemí je mezi Čechy bezkonkurenčně právě blízké Salcbursko – ze všech tuzemských zimních hostí v zimě 2023/2024 přijelo 30 % zrovna sem, do Tyrolska pak 27 % a do Štýrska 15 %. Většina Čechů v listopadu 2023 až únoru 2024 zvolila ubytování v rakouských apartmánech (47 %); pěti- a čtyřhvězdičkové hotely (celkem 20 %) a obyčejnější „tříhvězdy“ (17 %) ovšem příliš nezaostávají. Průměrně se v zimních Rakousích ubytováváme na 3,6 noci – a tři až čtyři dny je vlastně dokonalá délka parádní lyžovačky spojené s ponorem do lázní i do plných talířů/pohárků.
