Slyšeli jste o Klubu fair play?
Že moc ne? To ani nepřekvapuje. Má totiž slavnostní vyhlášení pouze jednou do roka, zrovna dneska; možná se o něm dočtete v sobotních novinách. K čemu je takový klub dobrý? Zaznamenává a oceňuje situace, v nichž se sportovci zachovají férově. Je to malá sláva – s projevy, fanfárami, diplomy, plaketami.
Sportovci se chovají férově? Už vidím, jak se kdekdo ušklíbne. Ale ano, občas se to stává. Rád posloužím příběhy z vyhlášení za rok 2009. Například bývalý hokejový reprezentant Jiří Dopita opravil rozhodčí v utkání Litvínov – Brno. Oznámil jim, že tečoval puk, jenž opustil kluziště. Kdyby to neudělal, litvínovský tým by byl potrestán vyloučením a Dopitova Kometa by za stavu 2:2 hrála přesilovku a mohla dát gól.
Nebo Dalibor Hanák, fotbalista Huštěnovic na Slovácku, změnil výrok rozhodčího v utkání okresního přeboru proti Březové. Když upadl po souboji v pokutovém území a sudí nařídil penaltu, přiznal se, že sám zavadil o nohu obránce, čímž zbavil svůj tým možnosti vstřelit gól. Zápas skončil remízou.
A do třetice: český reprezentant v orientačním běhu Michal Smola spolu s jedním Francouzem a Norem přestali závodit na mistrovství světa v Maďarsku, protože v lese uviděli těžce zraněného běžce ze Švédska (vrazil si větev do stehna). Dva z trojice odnášeli nešťastníka, který upadal do bezvědomí, na cestu a třetí běžel do cíle pro sanitku. Michal v tu chvíli v závodě vedl, a česká štafeta by nejspíš zvítězila.
Hokejista Dopita a fotbalista Hanák dostávají diplomy, běžec Smola hlavní cenu Klubu fair play (ten je součástí Českého olympijského výboru). Proč o tom píšu? Za prvé proto, aby veřejnost věděla, že jednali správně. A za druhé, že s tím mám takový „vedlejší problém“: všichni v těch příbězích udělali to, co by mělo být normální a slušné. Řeklo by se, že oni to „museli“ udělat. Ale opravdu museli? Pomoci zraněnému v lese, to ano. Ale pozor: v sázce byl titul mistra světa. Stačilo nedívat se, nevšimnout si, že tam někdo leží... A dvě příhody ze hřišť? Rozhodčí nějak rozhodli, tak proč mám jako hráč něco namítat? Tímhle se taky dalo argumentovat.
Kladu si otázku, zda bych se na místě oceněných necítil skoro až trapně, protože dostávám vyznamenání za samozřejmost. Možná bych uvažoval o omluvě, že nepřijdu, ale to by zase bylo neslušné vůči těm, kteří ocenění udělují. Hokejista Dopita mi promluvil z duše, když se z dnešní slavnosti omluvil, protože hraje zápas a protože hned dodal, že i když ho diplom těší, udělal vlastně jen to, co bylo samozřejmé.
Podívejme se na věc ještě jinak. Fair play není jen – otrocky přeloženo – slušná hra, hra v rámci pravidel. V tom pojmu je obsažen i krok tam, kam pravidla nesahají. Proto se mezi oceněnými objevují převážně sportovci amatéři, zatímco mezi jejich profesionálními kolegy, jak známo, fair play většinou prohrává s financemi. I proto je správné příběhy fair play zveřejňovat a oceňovat.
