Sníme opravdu všichni, nebo jen někteří z nás?
Zdála se vám noční můra, či naopak překrásný sen? Co se vám to během spánku, kdy se vědomě neovládáte, vlastně děje? Sníme všichni alespoň jednou stejný sen? Je snění nějaké kino ve vašem mozku, které promítá jeden bláznivý snímek za druhým? Je režisérem tohoto promítání vaše fantazie, nebo vy samotní?
Určitě si mnozí z vás říkají, že alespoň jeden sen měl každý z nás. I k mému údivu tomu tak není. Přibližně osm procent žen a 15 procent mužů žádné sny vskutku nemají. Možná jen ty ideologické, jako že jejich snem je odmalička být kosmonautem. Tyto sny nás však momentálně nezajímají. My se teď bavíme o snech, které jsou po několik desetiletí zkoumány vědci a jsou jimi označeny za iluzorní obrazy a různé vjemy, jež náš mozek vytváří během spánku. Mozek je v tomto stadiu přeladěn na takzvaný proces snění. Alespoň u většiny z nás. Věda, která snění zkoumá, se nazývá oneirologie.
Kdo sní a kdo ne?
Každý „normální“ člověk sní průměrně osm až 10 snů za noc, přičemž si při probuzení pamatuje alespoň na jeden z nich. Vědci vyvrátili spekulace, že by ženy snily více nežli muži (možná o princi na bílém koni ano) nebo že by činorodí lidé snili více nežli pasívní. Sníme zkrátka úplně individuálně. Náš sen se s největší pravděpodobností odvíjí od toho, co právě v ten den či krátkém časovém rozmezí prožíváme. Ačkoliv je to smutné, tak převážně sníme sny negativní. Alespoň to tvrdí výzkumy. Já sám za sebe mohu jen říct, že většina mých snů se opravdu odvíjí od toho, co zrovna v daném období prožívám. Pak mám sny stálé, které se mi již od dětství vracejí. Ale že by převažovaly negativní, to bych netvrdil. Může to však být způsobeno tím, že si při probuzení vážně pamatujeme jen minimum z toho, co se nám v noci zdálo. Také se podařilo vědcům vyvrátit, že by sny byly jen černobílé. I taková tvrzení padala hodně přesvědčivě ještě před několika lety. Na otázku, zdali sní i zvířata, odpovídají jednoduše – jak která. Když se ale váš pes při spánku škube a kňučí, s největší pravděpodobností zrovna honí ve snu zajíce, nežli chytá epileptický záchvat či něco podobného.
Dají se sny ovládat?
Sny přímo ovládat nemůžeme, proto se jistě mnohým z nás, a především hlubším spáčům stalo to, že pokud jsme se před spánkem pořádně nevyprázdnili, a ba naopak řádně doplnili tekutiny, tak se nám zdálo o potůčku, o vodičce, jež kape, a posléze o tom, jak čuráme. Smutnější je pak probouzení, kdy zjišťujeme, že to s tím čuráním byl sen jen napůl. Sny vycházejí totiž z vnějších, ale i vnitřních podnětů. Jednoduše řečeno, kdyby se mi o vodě nezdálo, ale někdo vedle mě tu vodu pustil z kohoutku, tak se také počurám. Stejně tak, když jdeme spát vystresovaní či s určitým strachem, máme pak větší pravděpodobnost na noční můru. Pokud posloucháme při spánku divné zvuky z okolí, můžeme také náhle snít ošklivý sen. V podstatě naše sny ovlivňuje pomalu cokoliv, až na nás samotné.
Ale není to úplně tak pravda. Můžeme tomu předejít tím, že před spaním myslíme na něco krásného nebo na svého milého ... prostě na to, co bychom si přáli, aby se nám po usnutí zdálo. Je to tak trochu švindl mozku s tím, že mu namlouváte, co jste jakoby ten den zrovna dělali a zažili. V podstatě už tak trochu ideologicky sníte před tím, než začnete snít doopravdy.
Co má ještě vliv na naše sny?
Může to být pomalu cokoliv. Uvedu pár příkladů, které jsou nejpravděpodobnější. Například, když vám v noci spadne peřina a je vám chladno, tak by se vám mělo začít zdát kupříkladu to, že mrznete někde na horách. To jsou vnější zdroje.
Také máme vnitřní zdroje, což je třeba hlad, únava, sexuální nespokojenost, bolesti, určitá nespokojenost s čímkoliv, ba i menstruace. Tyto pocity nám pak dovedou snění pěkně znepříjemnit. Pokud nejsou ovšem pozitivní. Tím pádem se obávám, že většina české populace sní zatraceně negativní sny. Když tak poslouchám, jak je neustále někdo nespokojený, naštvaný a převážně negativní.
Druhy snů
Máme tři základní druhy snů. Již zmiňované, dva nejčastější, tedy negativní a pozitivní, ale ještě je tu jeden druh, jejž bychom neměli opomíjet. Je to takzvaný lucidní typ snění. Je to zvláštní druh snění, při kterém si právě uvědomujeme, že v ten daný moment sníme. Bohužel, takové uvědomění, že sníme, nás většinou probudí. Avšak ne úplně vždycky.
Jak si můžeme sny zapamatovat?
Způsobů je hned několik, zdali fungují, budete muset ověřit sami, protože je to opět velice individuální záležitost. První způsob je jednoduchý – stačí si před spaním párkrát zopakovat, že se ráno probudíme s tím, že se nám něco zdálo. Druhý způsob je také jednoduchý, a to tak, že si hned po probuzení stačíte zapsat vše, co se vám právě honí hlavou. Protože pár momentů po probuzení je prý náš mozek stále v režimu snění. To mi konečně vysvětluje, proč některým z nás chvíli trvá, než se po probuzení pořádně probereme. Nesmíme tedy hned vyskakovat z postele celí natěšení na nový den. Alespoň pokud si chceme odnést co nejvíce vzpomínek z prosněné noci.
Sny si dokonce vysnily i svou knihu mouder, takzvaný snář. Ten nám má objasnit, cože to ty naše sny znamenají. Zdá-li se vám tedy, že někdo ve vašem snu umřel, znamená to, že bude dlouho živ. Alespoň podle snáře. Raději bych se na to ale nespoléhal.
Sny mimo jiné také využil jako velmi zásadní předlohu ke svému novému filmu přední český režisér Jan Švankmajer. Nechápete-li, co se vám tu snažím vysvětlit, mohu si jen povzdychnout, že se mi to snad jenom zdá, a odkázat vás na tento snímek. Potom vše o snění jistě raz dva pochopíte. Stejně jako předešlé Švankmajerovy snímky, které stejně jako sny nedávají moc smysl, až ho nakonec vlastně dávají.
