V botičkách od Diora. Tak se bude jmenovat nová kniha Petry Paroubkové. Vyjít by měla v polovině prosince a vydává ji nakladatelství Columbus. Kniha je emotivní výpovědí manželky bývalého šéfa sociální demokracie a expremiéra Jiřího Paroubka. Kniha Paroubkové je vášnivou obhajobou jejího muže, popisuje jeho údajně dobré vlastnosti. Naopak velmi kritická slova si vysloužili ti, kteří dnešního poslance Paroubka kritizovali a kritizují. Dílo není biografií Petry Paroubkové, ale spíše popisem jejího života s vysoce postaveným politikem a reflexí na jeho politický pád. Autorka také v řadě případů vychází nejenom z toho, co sama zažila, ale také co slyšela. Zda jsou tedy některé věci, jež jen slyšela, pravda, neřešila.
Zde je ukázka z připravované knihy Petry Paroubkové. Je věnována volebním kampaním do eurovoleb, letošních sněmovních voleb, popisuje jednání špiček ČSSD či odstoupení Jiřího Paroubka. Text, který zde otiskujeme, je v podobě, v jaké dorazil k vydavateli, pak ještě podle všeho prošel jazykovou a editorskou úpravou. Někdy věty textu logicky nenavazují, ale Reflex.cz ponechal ukázku bez jakékoli úpravy.
JAK ZRADILI JIRKU
„Moment s B.Sobotkou je velmi zajímavý. Nikdo jiný z vedení nepřijal odpovědnost za volby. Nikdo jiný se nechystal rezignovat. Obětního beránka měli, tak proč by něco dělali. Mohli se alespoň formálně tvářit, že část viny nesou také. Mohli ukázat, že jsou chlapi. Alespoň formálně. Přitom rok předtím právě B.Sobotka měl rezignovat. Kdyby byl chlap.
Volební kampaň před volbami do Evropského parlamentu vedl K.Březina, přítel B.Sobotky. Když kampaň uvízla na mrtvém bodě a Jiří viděl výsledky skepticky, bylo nutné začít něco dělat. K.Březinovi se nedařilo, ostatní členové vedení se zapojili málo. J.Tvrdík potřeboval ukázat svoji důležitost a potřebnost, proto ostentativně nekooperoval. Jirka si to dnes už nepamatuje. Ale já mám sloní paměť (což je často na škodu). Pozval si proto tenkrát Slávka (jak se B.Sobotkovi ve straně říká) a J.Tvrdíka, aby vymysleli nouzový plán. Slávek osobně K.Březinu doporučil a hájil, tak mu Jirka sdělil, že za výsledky evropských voleb bude on sám odpovědný. ČSSD získala sice podstatně víc mandátů než v předcházejících e.volbách, ale účast našich voličů nebyla uspokojivá. Proč Slávek tenkrát nesebral odvahu a nevyvodil (alespoň naoko) závěry? Na to ať si odpoví každý sám.
Mimochodem J.Tvrdík se pak snažil pomoct s kampaní, ale bylo už opravdu pozdě. Ješitnost a pocit důležitosti u něj zvítězily nad vším ostatním. Škoda, že pak nadobro také neodešel. Možná, by vše o rok později dopadlo jinak.
Tak tam tak snili o možném vyjednávání a koalicích, ale vesměs i mně jako naprostému laikovi bylo jasné, že jsou to jen sny. Na chvíli jsem souhlasila s B.Sobotkou, že by Jirka měl rezignovat v jiný den než ti ostatní předsedové, ale v zápětí mě to přešlo. Když víc a víc tlačili na Jirku, aby vyjednával, dala jsem jim jednoduchou otázku. „Kdo z Vás bude za JP stát, když to udělá? Kdo ho podrží?“ Neodpověděli, zamluvili to. Tak jsem se zeptala podruhé s tím, že poprvé mi neodpověděli. Zase nic. Jen prázdné řeči. Jen Zdeněk (Škromach) se na mne podíval a v tu chvíli jsme si rozuměli i beze slov. R.Onderka mi sice poslal sms, ´co by Jiří opravdu chtěl?‘, ale dnes vím, že to bylo jen prázdné gesto. Jarda několikrát opakoval, že s Jiřím samozřejmě končí i on.
Jeho však nikdo nepřemlouval (a přesto zůstal. Jak jeden můj kamarád vtipně říká ‚on je jako šváb, nikdy se mu nic nepovedlo, vždy ho zašlápli, ale on vylezl jako šváb‘. Ten můj kamarád sice použil jiné slovo a srovnání, ale nechci být k Jardovi hrubá ani nespravedlivá, nebylo by to fér. Mě vlastně nikdy nic špatného neudělal. Jen se k mému muži zachoval jako to zvíře, ze kterého je vepřové).
Jirka rychle celou debatu uzavřel a šlo se na tiskovku. Tu viděl snad celý národ. Paradoxem je, že můj drahý muž, ten bojovník za práva slabších, rezignoval v momentě, kdy vyhrál volby (nebyly to vlastně první volby, které vyhrál). To musím pořád dokola opakovat. Je to smutné, ale je to tak. Jako skutečný demokrat respektoval přání voličů a vyvodil osobní důsledky. Při vší úctě, nikdo jiný z jeho kolegů, generálů ze stejné bitvy, to neudělal. Ani formálně, ani opravdově. V momentě, kdy Jiří veřejně rezignoval, jsem zase cítila potřebu ho chránit. Možná se to nehodilo, ale spontánně jsem ho políbila. Byl to projev lásky a úcty. Byla jsem na něj velmi hrdá. Bylo mi smutno u srdce. Ne kvůli mně, ale kvůli němu.
Po veřejném vystoupení jsme se všichni vrátili do zasedačky a dali si panáka. Teda já ne, bohužel jsem ještě nemohla kvůli kojení. Dala bych si ho však velmi ráda. Pak jsem se šla podívat dolů do restaurace Hybernia mezi ostatní straníky a spolupracovníky. Byl tam také M.Soukup, vypadal zdrceně. Nebyl zdrcený z volebních výsledků, ale z toho, že Jirka svou rezignací vlastně znemožnil vyjednávání s VV. Případná koalice ČSSD s VV by pro něj byla nesmírně užitečná. Snažil by se z toho maximálně vytěžit, jak už to tak v jeho případě bývá. JP mu to zkomplikoval. M.Soukup se však rychle oklepal a pádil za M.Haškem a R.Onderkou. Když jsme pak za chvíli s Jirkou odcházeli domů, byl tak zabraný do vyjednávání, že si nás téměř nevšimnul. To tam už byl J.Tvrdík a budoval si nové pole působnosti.“
