Alex & kněz: Je na myšlení potřeba mít nějaký papír?

Dana Radová

Alex Doležalová|Reflex.czSigmund Freud kdysi řekl: „Nevědomost je nevědomost. Nevyplývá z ní žádné právo něčemu věřit.“ A tak nám naše čtenářka věřit nemusí, právo na to má.

Naše čtenářka se však navíc ptá, zda jako sociolog a psycholožka s určitými životními zkušenostmi (Honza – kněz a redaktor, já – novomanželka) máme odborný předpoklad k tomu, vést rubriku o partnerských vztazích. Naše čtenářka nám tak svým dotazem zcela otevřeně upírá právo věnovat se svým profesím a mě napadá, že s ní cloumá hrozný vztek.

Německý básník Christian Morgenstern jednou napsal, že existují lidé, kteří se vždycky cítí napadeni, když někdo vysloví svůj názor. A možná právě názorová otevřenost naší rubriky je to, co čtenářku tolik štve – více názorů, žádná univerzální odborná rada, žádné jistoty. Kdo by se nevztekal?

Ale možná naši čtenářku z rozezlenosti podezřívám neprávem a ona je jen velmi smutná a zklamaná, protože by ráda dostávala zaručené životní rady od někoho, kdo je vzdělanější, zkušenější a moudřejší než my dva, možná by se jen chtěla učit od někoho „velkého“, kdo má patent na život i na rozum. A to už je těžká věc. Protože pokud někoho přepadá smutek z nepřítomnosti vševědoucích odborníků či z nedostatku dostatečně odborných a platných rad, měl by vyhledat psychoterapii, aby se z tohoto druhu smutku vyléčil.

A konečně, možná měla naše čtenářka úplně jiné důvody, proč nám svůj dotaz ohledně naší „neodbornosti“ zaslala. Třeba nás jen chtěla trošinku podráždit a teď se nad našimi reakcemi spokojeně usmívá.

A tak pro potěšení stejně, jako jsem začala, tak i skončím výrokem mého oblíbence Sigmunda Freuda, jejž pronesl ke konci života: „Celý život jsem se mýlil. Jediná důležitá věc na světě je zahradničení.“

ALEX DOLEŽALOVÁ

Jan Jandourek|Reflex.czKdo může mluvit o partnerských vztazích? Potřebujete na to papír? Zajímavá otázka. Držel bych se toho, co říkal britský rabín Lionel Blue o duchovnu. Řekl si, že nebude kázat o ničem, co nezná z vlastní zkušenosti.

V tom je výhoda každého, kdo nějaké vztahy viděl a zažil. Materiálu má dost, a může tedy mluvit k věci. Je to samozřejmě podobný paradox jako s výchovou dětí. Na to, abyste mohli vychovávat děti, papír o absolvování pedagogiky nepotřebujete. Potřebujete ho, když o výchově chcete vykládat rozumy někde oficiálně. Existují sociologové, kteří mají nevelkou sociální inteligenci, ale na znalost společnosti mají razítko.

Na některé banální pravdy není potřeba mít titul. Například přijde dívka a sděluje, že její přítel si píchá drogy a vykrádá trafiky, ale ona že doufá, že její láska ho změní. Postupujeme tady asi jako slečna Marplová, Švejk nebo babička ze Starého bělidla, tedy podle analogie. Pozorovateli se vybavuje, jaké podobné případy znal a jak to dopadlo. S největší pravděpodobností to i v každém dalším podobném případě dopadne stejně. Existují i výjimky, ale z výjimek se neodvozuje pravidlo. Pokud jde o banální pravdy, může je poznat a hlásat i desetileté dítě, zatímco diplomovaný intelektuál se může mýlit. Například by i desetiletého kluka napadlo, že člověk jménem Hitler bude nejspíš pošuk, když tolik řve. Jenže víme o mnoha dospělých, kteří se opájeli mystikou Vůdcovy hluboké osobnosti, a taky jak to dopadlo.

Nevím, co odpověděla Alex, protože si to předem neříkáme, ale za sebe předpokládám, že žijeme ve světě dospělých lidí, kteří mají základní užívání rozumu. Když nadhodíme nějakou odpověď, projde ve světě Internetu ohněm necenzurované zkoušky. Na rozdíl od tištěných médií tady text a reakce čtenářů tvoří okamžitě jeden celek za účasti mnoha autorů. (Rozdíl je jen v tom, že já a Alex se pod své výplody podepisujeme.)

Evoluce myšlenek pochopitelně platí jen v případě, že se lidé vyjadřují k tématu, a ne k tomu, jestli jsou mozkové závity autorů správně namotané.

JAN JANDOUREK