Přísně zakázané Vánoce. Proč církev jejich slavení kdysi trestala?
Ježíš Kristus žádné Vánoce neznal. Můžete pročítat bibli od začátku do konce a od konce do začátku. Nic! Žádné upozornění na Vánoce se tam nenachází. Jak je to možné, že právě Ježíš Kristus je středem vánočních oslav, ačkoli s tím neměl nikdy nic společného? Nejen to. Kdysi křesťanská církev dokonce Vánoce přísně zakazovala.
Leckterý odvážlivec za slavení Vánoc přišel o hlavu. Ženy přistižené při vánočních oslavách mohly být obviněnié z „čarodějnictví“ a upáleny. Jak je to možné? Tak si to Kristus určitě nepředstavoval. Vánoce totiž původně žádným křesťanským svátkem nebyly. Jednalo se o starogermánský kultovní zvyk (oslavovaní zimního slunovratu) zvaný „Weihnacht“. Přičemž „weih“ = svatý a „nacht“ = noc. Tedy „Weihnacht“ = svatá noc. Germánští pohané žádného Ježíše Krista neznali. Slunovratem „svaté noci“ slavili svého boha Wotana.
Wotan byl germánský bůh „hněvu“ a slavením vánoc se jednalo o to ho „uklidnit“. Jeden staroněmecký runový zápis říká: „Wuodan id est furor“ (Wotan dáva znamení zuřivosti). Ve Švédsku a Norsku byl tesán do skal jako lovec sedící na trůnu s kopím v pravé ruce. Coby osobní stráž má kolem sebe smečku vlků. Ve starých bohatýrských baladách Germánů se ve Skandinávii o něm dodnes na oslavách konce roku zpívá. Nyní vzniká otázka: Jak se tedy Wotanovy vánoce slavily?
Představte si např. někde v pražském paneláku na vývěsní tabuli tento nápis: „Nachytal jsem svoji starou (38) v srpnu na dovolené, pod stanem, při nevěře s vedoucím mlékárny. Kdo si chce na vánoce pod naším stromečkem s mojí ženou posloužit, má tu možnost. Prosím, nahlaste se předem u mne. Kdo dřív příjde, ten dřív mele! S pozdravem J. Nováček – třetí patro, vpravo.“
Křesťanská církev vánoční zvyky pohanských Germánů přísně trestala. Nazývala je „bludy“ a vyvolávání „strašidel“. Avšak veškeré persekuce a brutální zásahy proti zakořeněným zvykům nepřinášely žádoucí účinek. Naopak pohanský obřad slavení slunovratu nabýval na intenzitě a ujal se i u slovanských kmenů. Přísné zákazy vánoc nepomáhaly. Bylo třeba najít jinou alternativu.
V některých protestantských náboženských sektách (např. Svědkové Jehovi) existuje ještě dnes přísný zákaz slavení vánoc. Prý jde o pohanský obřad nemající s křesťanstvím nic společného. V bolševickém Rusku zakázal vánoce V. I. Lenin již 1918. V době komunistické totality (1945-1990) byly v Evropě zákazem postiženy: SSSR, Bulharsko, Rumunsko a některé části Jugoslávie. V Albánii existoval na slavení vánoc dokonce trest smrti.
