Koncept chudoby v evropské filosofii
Vánoční přemítání mne dovedlo až k přednímu a možná i prvnímu hlasateli chudoby a prostoty v dějinách evropské filosofie. Už on svými výzvami k chudobě nejspíš lhal.
Celá evropská filosofie a celé učení evropského katolicismu nám říká, že je něco dobrého, duchovního a vznešeného na chudobě, prostotě a odříkání světškých požitků. Přitom nejde jen o církevní propagandu - výzvy k chudobě a prostotě můžeme v řecké filosofii vystopovat dávno před Kristovým narozením. Dobrým příkladem může být třeba Diogenes, který hlásal chudobu tak opravdově, až z toho bydlel v sudu.
Když se však podíváme na historky, které se o něm zachovaly, najednou vidíme, že něco nesedí. On sice v chudobě polehával před svým prostým sudem, ale na druhou stranu při tom byl oprávněn vyzvat cizího člověka, aby mu ustoupil ze slunce. Což podle všeho ukazuje, že se děj odehrával sice před Diogenovým prostým sudem, ale na jeho pozemku! Vždyť nikde jinde nemáte právo vyzývat druhé, aby se přemístili!
Takže - už první evropský hlasatel chudoby a prostoty své učení jednoduchosti hlásal z vlastního pozemku! Další důkaz, že výzvy k chudobě a návratu k přírodě jsou jen propagandou a že ve skutečnosti je blahobyt a bohatství jedinců základní podmínkou civilizačního rozvoje. Pryč s chudobou i s prolhanou filosofií, která k ní vyzývá!
