Na Štědrý den byly socky v Peci pod Sněžkou. Alespoň to vyplynulo z diskuse vlekařů ve vyhlášeném krkonošském lyžařském středisku. „Socky“ se podle nich poznají tak, že se sjíždějí ojetými auty na místa, kde je něco zadarmo.
Na Štědrý den prý jezdily vleky v Peci zadarmo, a tak si dotyčné socky přijely zalyžovat. Pobavený dialog dvou vlekařů o plném parkovišti zrezivělých škodovek a seatů jsem vyslechla mimoděk ve chvíli, kdy jsem se svými dvěma dětmi stála před kasou areálu. Snažila jsem se ekonomicky racionalizovat náš pobyt na českých kopcích. Bodovky? Jízdenku na dvě nebo tři hodiny? Budeme tu šest dnů včetně transferu … nebo permanentku na celých pět dnů? Ještě že jsme jen tři – jednu dospělou ušetříme. Dopadlo to za dva tisíce čtyři sta padesát plus dvakrát dvanáct set devadesát – suma sumárum pět tisíc třicet korun za pět dnů lyžování pro matku a dvě děti ve věku sedm a pět. Kdo nechce, nemusí, kdo nemůže, nepřijede, to je fakt. Socky tedy logicky jenom na Štědrý den.
My díkybohu můžeme a také chceme, nejsme socky, nemáme starou ojetinu, ale i tak mně povýšený komentář z úst pasívně postávajících vlekařů (kolik asi berou, že tak mluví, a jak moc by si tu za to zalyžovali?) zvedl obočí vzhůru. Nejen všude na světě, ale, až na smutné výjimky, všude na horách – tedy i na českých horách – už přišli na to, že malé děti jezdí zadarmo (příklad: Špindlerův Mlýn – do šesti let zdarma, dětský tarif od šesti do dvanácti, juniorský do šestnácti let) a že za ceny, jaké tu nasadí, odevzdávají adekvátní servis (například Skiareál Špindlerův Mlýn — pět lanovek, 11 vleků, 25 km sjezdových tratí, tři snowparky + U rampa, dva dětské parky, 85 km běžeckých tratí, Ski & snb školy a půjčovny). Když už ne to všechno dohromady, tak bývá alespoň zvykem, že obsluha vleků jen planě nepostává, ale je plně k dispozici. Pomůže, když je třeba, běhá jako čamrda, když se něco přihodí a zařízení vynechá. To přinejmenším. Když totiž pak v Peci stojíte zavěšení na nejpomalejší kotvě daleko široko (a to se stane spolehlivě dvakrát denně, ve strašlivém případě i visíte na jediné sedačkové lanovce na Bramberk), přemýšlíte o poměru ceny a výkonu a utěšujete se marně tím, že paní v pokladně se na vás mile smála a že tu také občas visí i pan prezident, který má v Peci byt. Když vám pak navíc bez varování z rozjetého vleku vypadne pětiletý syn, kterého nesmíte vzít s sebou „na koleno“ a jste jediný, kdo v tu chvíli zasáhne, nafoukané řečičky vlekařů vám pak připadají víc než problematické.
Poznámka autorky: Moje srovnání lyžařských areálů v Peci pod Sněžkou a ve Špindlerově Mlýně nesouvisí s faktem, že do Pece tradičně jezdí Václav Klaus s rodinou a do Špindlerova Mlýna Mirek Topolánek s Markem Dalíkem.
