Úplatek

Úplatek Zdroj: Library of Congress

Každý se dá podplatit, myslí si Češi

Jan Jandourek

Agentura STEM udělala průzkum ohledně korupce u nás. Nedopadlo to nijak slavně. 76 procent lidí souhlasí nebo spíše souhlasí s tím, že podplatit se dá každý, je to jen otázka nabízených peněz nebo služeb“. 66 procent lidí si myslí, že „snaha potlačovat korupci je v zásadě marná“.

 

To je dost temné. Nicméně by se k tomu chtělo říci, že „podle sebe soudím tebe“. To je ta dobrá zpráva. Vlastně jsme my Češi dost sebekritičtí. Když předpokládáme, že se druzí zachovají jako svině, říkáme tím, že víme o svém sklonu chovat se jako svině. Teď jde jen o to, jestli se tak chovat musíme a nedá se žít jednodušším a příjemnějším způsobem života.

 

 

Nemá cenu moc moralizovat. Mnoho úplatků jde vyřešit prostě tím, že se ty platby zlegalizují. Cílem demokracie není zařídit vládu nejlepších, protože to moc nejde, ale naopak předpokládat, že vládnou ti nejhorší a udělat instituce a pravidla tak, aby celá ta konstrukce nespadla lidem na hlavu dřív, než je nutné. Někdy je lepší, než bojovat statečně s harpunou v ruce se žralokem v bazénu, bazén v klidu vypustit. Je jednodušší a morálnější úplatek změnit v poplatek. Třeba za to, že vám na úřadech vyřídí doklady přednostně. Je jednodušší a morálně nikoli devastující přihodit pár stovek a mít své jisté, než bloumat po úřednících a uvažovat, komu dát obálku. Navíc s nejistým výsledkem. Totéž se týká zdravotnických služeb a vůbec všeho. Klasický výrok „neber úplatky, neber úplatky, nebo se z toho zblázníš“, je celkem hluboká moudrost. A zbláznit se může ještě víc ten, kdo je dává, protože je to drahé, nezákonné a výsledek je nejistý.

 

Abych byl upřímný, boj proti korupci je teď hit, ale myslím, že jen mezi politiky odtrženými od života, tedy téměř mezi všemi. Osobně neznám nikoho, kdo by korupci považoval za osobní palčivé téma. Boj proti korupci je stejně abstraktní téma, jako kdyby byla řeč o osídlení Měsíce. Lidi zajímají spíše peníze a nezaměstnanost a pak podle okolností životní prostředí v místě bydliště a jak tam fungují obchody a školy. Mám věrohodná svědectví o tom, jak to vypadá v běžném podnikání ve středních vrstvách, že bez všelijakých neoficiálních provizí, tedy prostě úplatků, zakázku nedostanete. Podnikatelé to považují za nutné výpalné, nesouhlasí s tím, ale nemyslí si, že se na tom něco změní. Taky že nezmění. Tak, jako jsou zvyklí platit daně z příjmů, které nejde popřít, tak solí i za úplatky. Nevýhoda je, že si úplatek nemohou odečíst z nákladů, protože taková kolonka není.

 

 

Čísla zjištěná agenturou STEM vypadají hrozivě, ale ve skutečnosti odrážejí to, co zřejmě lidé skutečně a poměrně realisticky myslí. Abychom nebyli úplní nihilisté, korupci je potřeba odhalovat a trestat. Začít by se mělo od těch nejobludnějších případů, které se většinou týkají samotného státu. Každé useknuté chapadlo dobré, i když hydra bude nějak vegetovat dál. Obyčejný člověk mnoho nezmůže, ale pořád má ještě šanci jednou za čas zatřást politickým systémem tím, že se těch největších kopytářů zbaví. Jako realisté bychom se neměli nechat otrávit tím, že to nevyjde na první pokus – jako třeba teď v Praze i jinde. Na demokracii je příjemné, že člověk může dělat správné věci, třeba volit, jak chce, a nic ho to nestojí. Už teď máme za sebou delší dobu demokracie, než měla k dispozici první republika a něco se mění.

 

Pokud si 76 procent lidí myslí, že podplatit se dá každý, lze to těžko vyvrátit. Ale je myslitelný svět, kde se nemusí podplácet kvůli každé blbosti. Pokud si 66 procent lidí myslí, že „snaha potlačovat korupci je v zásadě marná“, mohou mít pravdu. Jenže by stačilo, aby korupce nebyla nutná a byla riskantní. To jedno je věcí pravidel. To druhé je vlastností světa, kde se nedá nic utajit, protože všechno stejně vyjde najevo. Loni jsme do tohoto světa vstoupili. Prostě to umožní technologie. Dnešní éra internetu a odposlechů je jen slabý odvar toho, co přijde. Pak bude nejjednodušší, když nebudete chtít, aby se o vás něco vědělo, abyste to prostě nedělali.