Divoký západ: Kovbojové, mustangové a velbloudi. Spousta velbloudů
Často se stáváme obětí stereotypů. Každý z nás je zajatcem svých vlastních zkušeností. Když si např. představíme americký „Divoký západ“, vidíme před sebou kovboje, mustangy, dostavníky, projíždějící se prérií a třeba i funící lokomotivu zvanou místními osadníky „wabash Cannonball“ (funící dělová koule). Alespoň tak je možné se o tom dočíst v mnoha vydáních časopisu Newsweek. Víte však o tom, že v některých částech Divokého západu byl typickým zjevem velbloud?
Po stezkách Texasu a Nového Mexika nechodili pouze koně a krávy, ale bylo možno dokonce potkat karavany velbloudů. Na nápad použít velbloudů jako dopravního prostředku v těchto oblastech, přišel sir Edward Fitzgerald Beale. Roku 1846 byl pověřen důležitým úkolem zásobit pozemní jednotky generála Kearnea přechodem přes poušť, obsazenou mexickým vojskem a indiány. Během této úmorné cesty si Angličan uvědomil, jak je to obtížné zajistit převoz zásob pomocí soumarů a napadla ho možnost použít pro transport velbloudy.
Sir Beale vycházel z toho, že ona zvířata, domovem v Arábii a Africe, se snadno přizpůsobí písčitým pláním, tak jako kamenité půdě Nového Mexika a Texasu. Jako ideální druh si vybral velbloudy rodu „camelus dromedarius“. První zásilka třiatřiceti velbloudů a velbloudic byla ještě roku 1846 vyložena v Indianole ve státě Texas. Podivný náklad převzala armáda. První pokusy nedopadly jednoznačně. Někteří velbloudi byli nesmírně tvrdohlaví a zlostní. Nechtěli tahat horská děla, přičemž kolem sebe kousali a kopali.
Indiáni se těchto záhadných kolosů báli, neboť v nich spatřovali duchy démonů. Nikdy před tím ona zvířata neviděli a tak si nedovedli vysvětlit jejich náhlou přítomnost na Divokém západě. Začali si o nich dokonce vyprávět báje. Zde je jedna z nich: „Byl jednou jeden veliký a domýšlivý velbloud,“ rozhovořil se apačský kouzelník, „a ten velbloud vyzval ve své pýše na souboj mocného ducha Ptáka Bouřliváka. Aby ho potrestal, Pták bouřlivák mávl křídlem a velblouda proměnil v kámen. A dodnes můžete vidět v Arizoně u města Phoenixu horu, která se jmenuje Camel Back (Velbloudí hřbet), protože svým tvarem připomíná velblouda.“
Ještě nedávno se na jihu USA při prašných cestách nalezla kostra nezvyklých rozměrů. Nebyla to kostra bizona ani krávy. Byly to ostatky velblouda, skonavšího na vyprahlé poušti, jehož kosti se zde již staletí pražily na slunci.
